Od převzetí lesních majetků od státu uplynula dlouhá doba. Člověk by si myslel, že nás již nic nepřekvapí. Nové nebezpečí, které v současné době vzniká, se objevuje ve dvou směrech. Tím prvním je nabídka vyhotovení levných lesních hospodářských plánů, druhé nebezpečí představuje prodej dříví nastojato v aukci mimo region. My, představitelé obcí, kteří podáváme žádosti o dotace státu, nejen na lesy, dobře víme, že stát nehradí celkové náklady, ale pouze přispívá asi ze sedmdesáti procent skutečných nákladů. Vzniká proto otázka, proč je zde nabídka už tak z nízkých cen a to pod dvacet procent dotované částky? Odpověď je jasná: daný subjekt se dostává k vašim skutečným údajům. Ty za nízkou cenu zpracovává a zvýšené těžební hodnoty pak používá k tomu, aby se ucházel o zakázku s přísliby velkých zisků na lesním majetku. Myslím si, že k rozpoznání toho, kdo chce v lese vyváženost příjmů a kdo chce vše vydrancovat v krátké době, nemusí být člověk velkým odborníkem.

Forma prodeje dříví v aukci není nová. Některé obce ji využívají. Nutné je však podotknout, že Lesy České republiky mají tvrdá kritéria a není zde jistota dlouhodobosti. Proto se lesní odborníci transformují, vznikají nové subjekty a ty nabízejí vlastníkům lesů takzvané nadstandardní služby s vidinou velkých zisků. Aukce zpravidla bývá mimo kraj, zúčastňují se jí velké firmy a velcí hráči na trhu se dřívím. Ti se přeplácejí a dovezou si i profesní techniku v podobě harvestorů s nižší cenou výroby. Pro naše voliče z toho pak také vyplývá další nezaměstnanost pro místní dřevorubce a zavírání malých pil, kde pracují zdejší občané. Dříví tak končí ve velkých gigantech, nebo v zahraničí.

Zvažme tak opravdu všechna pro a proti. Motivujme svůj personál ke snaze získávat dotace a k péči o dobrý stav lesa. Zde je na místě osvědčená zásada dobrých hospodářů, že les máme zapůjčený od generací následujících a s vědomím toho se k němu tak máme i chovat.