Alexander TOLČINSKÝ, moderátor

V pondělí zahájí své působení ve funkci nový ministr životního prostředí Tomáš Chalupa. Jaké jsou jeho perspektivy z pohledu Lídy Rakušanové?

Lída RAKUŠANOVÁ, redaktorka

Pro všechny příznivce nedotčené přírody v srdci Evropy je to spíš špatná zpráva. Příští pondělí usedne do křesla ministra životního prostředí Tomáš Chalupa, dosavadní starosta na Praze 6 a zároveň od posledních voleb také poslanec, který zatím proslul, pokud jde o ekologii, především pět let starým výrokem, že, cituji, „musíme zajistit, že to nebude Brusel, občanská sdružení ani ekoteroristé, kteří budou rozhodovat o tom, jakým životním stylem budou Evropané žít”. Konec citátu. Evidentní použití slovníku Václava Klause má logiku. V letech 1997-98 se u něj Chalupa učil politické řemeslo jako mluvčí na úřadu jeho vlády. Tehdy bylo ovšem budoucímu ministrovi životního prostředí teprve 31 let. Od té doby směřoval spíš k tomu, aby se coby nadějný starosta slibné pražské čtvrti soustředil v rámci své budoucí kariéry na zahraniční politiku a s přírodou ho pojil tak maximálně zvyk, jak se svěřil před čtyřmi lety časopisu Xantipa, dbát na to, aby trávníky na jeho Praze 6 měly vždy pečlivě udržovaný vzhled. Dnes naproti říká neutrálně, že chce svůj resort nejdřív poznat a pak se teprve vyjadřovat ke svým představám o něm. K jeho nejnaléhavějším úkolům bude ovšem nepochybně patřit jmenování šéfa Národního parku Šumava, kde se pod rouškou boje proti kůrovci a za záchranu údajně „mrtvých lesů” vede spor mezi ekology a komunálními politiky o další využití této jedinečné krajiny na hranici s Bavorskem a Rakouskem. V podstatě jde o to, zda se v bezzásahových zónách Šumavy uvěří, podobně jako na bavorské straně, síle přírody, anebo se vsadí na vytěžení poškozených stromů s postranní myšlenkou, že se aspoň udělá místo pro další rozvoj turistiky. Chalupův předchůdce Drobil byl evidentně pro druhou možnost, ale aby zachoval tvář, delegoval pravomoc navrhnout nového šéfa parku výběrové komisi. Ta je sice složena i ze ctihodných odborníků, ale údajně tak, aby tam měli těsnou většinu Drobilovi lidé. Pokud to tak doopravdy je, mohl by si návrh komise, která se má sejít v těchto dnech, osvojit i Chalupa. Drobilovy linie se bude ovšem jeho nástupce držet, nejen pokud jde o budoucího šéfa NP Šumava, ale i co do nového zákonu o parku, který má na ministerstvu v příštích měsících vytvářet po důkladné diskusi se všemi zainteresovanými stranami zvláštní pracovní skupina na ministerstvu. Podle předsedy strany Zelených Ondřeje Lišky to ale bude jen další hřebíček do rakve ministerstva. ODS nemá evidentně v otázkách životního prostředí po ruce žádného odborníka. Tady dodejme, že tohle by nemuselo být směrodatné, kdyby v Česku už fungoval zákon o státní správě, který by zaručil, že by se ministr jako výlučně politická postava mohl obklopit odborníky. Tak tomu ovšem není, protože příslušný zákon je už od našeho vstupu do Evropské unie u ledu. Takže kvalifikace budoucího ministra Chalupy spočívá, zdá se, především v jeho neposkvrněné pověsti a také v až chorobném nutkání svěřovat se přes Internet veřejnosti do posledního detailu předem se vším, co by mu jako politikovi mohlo podrazit nohy, ať už se jedná o jeho příjmy včetně těch nejokrajovějších, o výčet dřívějších zaměstnání, kdy nevynechá ani své externí intermezzo ve Večerníku Praha, až po pedantický seznam adres nájemních vilek a domků, které si se svou manželkou prohlíželi, než našli tu pravou. Mohlo to ovšem dopadnout hůř. Premiér Nečas mohl například, jak se o tom také mluvilo, nabídnout křeslo ministra životního prostředí bývalému ministrovi průmyslu a obchodu Římanovi, kterému Děti země udělily v roce 2006 Ropáka za to, že prolomil limity těžby uhlí. Na tuhle anticenu aspiruje Tomáš Chalupa zatím jen verbálně.