Dne 16.11. vyšel v Klatovském deníku na stránce 10 příspěvek „Jaký národní park chceme na Šumavě?”. Na stejné stránce redakce Klatovského deníku dopisovatele informuje, že příspěvky musí být pravdivé. V příspěvku Antonína Schuberta jsou ale údaje týkající se národních parků Šumava a Bavorský les, které pravdivé nejsou. Protože tyto údaje tvoří kostru jeho článku, rozhodl jsem se na jeho příspěvek reagovat.

První nepravdivé tvrzení je, že Národní park Bavorský les má čtyřnásobně vyšší kůrovcové těžby na jeden hektar výměry národního parku než Národní park Šumava. Údaje o těžbách uvedené na oficiálních parkových stránkách však tento výrok vyvracejí. Vletech 2008 ­ 2010, tedy po orkánu Kyril, a následném nárůstu výskytu kůrovce, bylo Správou NP a CHKO Šumava zpracováno 765 603 m3 stromů napadených kůrovcem. Na bavorské straně bylo ve stejném období 384 206 m3 kůrovcových těžeb. Přepočteno na plochu parků – NP Šumava 68 064 ha, NP Bavorský les 24 250 ha – se v českém parku těžilo 11,2 m3 a v německém 15,8 m3 kůrovcového dřeva na hektar. Rozdíl je tedy pouhých 41 % a ne 300 %, jak píše pan Schubert. Při přepočtu na skutečnou plochu lesa, spravovanou správami obou národních parků, je tento rozdíl dokonce jenom 3 %. V letošním roce sehrálo při výši těžeb důležitou roli počasí. Jak pozitivní: pravděpodobně v důsledku pro kůrovce nepříznivého počasí došlo na obou stranách hranice k poklesu kůrovcových těžeb, tak negativní: 13. 7. řádila na Šumavě vichřice. Tím došlo k nárůstu nahodilých těžeb způsobených větrem, které byly na bavorské straně cca 2,3násobně vyšší. Kůrovcové těžby na hektar jsou letos opět na obou stranách hranice srovnatelné–v NP Šumava 3,4 m3, v NP Bavorský les 3,3 m3. Připočteme­li k nim i nahodilou těžbu z větru, vytěžil NP Bavorský les o 67 % více dřeva na hektar plochy parku, na hektar plochy spravovaného lesa pak o 22 % více. Z těchto čísel je jasně vidět, že výrok pana Schuberta o čtyřnásobně vyšší kůrovcové těžbě na hektar v NP Bavorský les je nepravdivý. V NP Šumava se zasahuje proti kůrovci stejně svědomitě jako v Bavorsku.

Dále v článku pan Schubert píše o Polední hoře. Na české straně les ponechaný samovolnému vývoji, na německé holina jenom s pařezy bez hmoty ponechané k zetlení. Porovnávat způsob zasahování proti kůrovci pouze na základě dojmů z jedné lokality, která je dokonce v NP Šumava v bezzásahové zóně, je velice manipulativní. Protože mě zajímalo, jaká pravidla mají pro ponechávání hmoty k zetlení v zásahových zónách v NP Bavorský les, informoval jsem se na jejich správě. Dozvěděl jsem se,že se rozhodují podle dané lokality. Na podmáčených nebo rašelinných stanovištích nechávají hmoty více, aby co nejméně poškodili tato cenná místa. Někde můžou odvézt dřevo všechno. V průměru ponechali tento rok 12% zpracovaného dřeva k zetlení. Dalších 20 tisíc kubíků vichřicí vyvráceného dřeva nechali na 100hektarovém území ležet bez zásahu a zpracování, přestože se nacházelo v zásahovém území. Toto území se jim zdálo tak cenné, že se na tom zástupci parku dohodli s dalšími zainteresovanými stranami a vyhlásili na něm bezzásahovou přírodní zónu.

K dalším převážně emocionálním výrokům jenom v krátkosti. Příroda se již ze své definice – příroda je vše živé i neživé, co nestvořil člověk – bez člověka obejde. Otázka zní, jestli se člověk obejde bez přírody. Asi všichni cítíme,že ne. Proto je ochrana přírody a životního prostředí důležitá. Nejdůležitější je pro člověka samozřejmě ochrana z důvodu vlastního přežití. Proto se chrání např. čistota vod a ovzduší. O její důležitosti se tento podzim přesvědčují statisíce obyvatel České republiky při smogových inverzích. Mimo tento existenciální důvod existují i další důležité argumenty, proč chránit přírodu. Například etické důvody: člověk rozhoduje o bytí a nebytí jiných druhů a měl by je proto chránit. Vědecké důvody: jenom v člověkem málo ovlivněných či nenarušených biotopech je možné pochopit souvislosti, které nám můžou pomoci řešit současné i budoucí problémy lidstva. Kulturní důvody: krajina vzniklá staletou zemědělskou činností je svědkem lidské kultury. Tento poslední důvod by byl argumentem pro ochranu Šumavy, kdyby zde nedošlo ke smutným válečným a poválečným událostem. Po vysídlení Šumavy a „díky” železné oponě si ale les vzal již jednou odebrané území zpět. To proto tu mohl vzniknout skoro třikrát větší národní park než v Bavorsku.

V jedné věci s panem Schubertem souhlasím. Ukončeme už tu jalovou a nechutnou šumavskou diskusi, založenou na nepravdivých a zmanipulovaných argumentech. Přestaňme se navzájem osočovat. Pokud se zastánci bezzásahovosti vyjadřují o jejich odpůrcích tak, jak je to zmíněno v článku, je to stejně odsouzeníhodné jako výroky o jinak smýšlejících od pana Schuberta. Je na čase, abychom spolu začali diskutovat věcně a uctivě. V Bavorsku to dokázali. Uzavřeli kompromis, že se bude proti kůrovci zasahovat nejdéle do roku 2027. Potom bude 76 % plochy NP Bavorský les ponecháno přírodě.

Dvacet let po vzniku Národního parku Šumava musíme vést konstruktivní celospolečenskou diskusi o jeho budoucnosti. Ať už se prosadí ministerský návrh s 25% bezzásahových zón, nebo návrhy druhé strany s 50 %, či vznikne nějaký kompromis, na jednu věc bychom neměli zapomenout. Že i zbytek tohoto krásného území zůstává národním parkem, který musíme chránit pro naše budoucí generace.