Za „dobrý krok” považuje spojení tendrů s lesními hospodářskými plány ředitel Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Jaromír Vašíček, podřízený ministra Fuksy – předkladatele kontroverzní koncepce Lesů ČR, již mu pomáhá obhajovat (Dřevěná kniha je šancí pro lesy, LN 4.2). Její schválení vláda odmítla i napotřetí. Bohužel „vzetím na vědomí”. Rizika propojení těžebních firem s firmami, jež plány pro Lesy vyhotovují, raději pomíjí.

Plány „na 10 let vymezují majiteli lesa závazná pravidla pro obhospodařování”. „Plán (resp. závazná ustanovení) je schvalován orgány státní správy”, akcentuje Vašíček spoléhaje asi na to, že laickou veřejnost opije rohlíkem.

Neuvádí již, že celkový maximální objem dříví, jež je možné za desetiletou platnost plánu vytěžit, je spolu s minimálním plošným rozsahem výchovných těžeb v porostech do 40 let věku a minimálním podílem výsadby melioračních a zpevňujících dřevin ze zákona jediným, skutečně závazným ustanovením plánu. Ten je totiž hlavně periodickým inventurním soupisem lesní půdy a zásob dříví. V něm uvedené návrhy nejsou nijak závazné ani pro odpovědného lesního hospodáře – Lesy ČR, ani pro vyvolené těžební firmy, jimž Fuksova koncepce umožní nekontrolovatelné okrádání státu na kvalitě a objemu těženého dříví. A tak může být plán schvalován i desítkou státních aparátů, a přesto je možné 80 procent limitu vytěžit už v prvních pěti letech, na něž Fuksa slevil z původní délky socialistických jistot pro překupníky státního dříví. Dalších až 20 procent ho je možné zcizit přes manipulaci s objemovými daty. O kvalitě nemluvě. Plán totiž nemůže sloužit jako kontrola – obsahuje jen odhady, nikoli přesné údaje o obou parametrech. Ty lze nejpřesněji zjistit až na skáceném ležícím dříví. To ví i nejhloupější sedlák v EU, a proto ho neprodává jako Lesy „při pni”, ale sám.

Opory Fuksovy koncepce „Pro svá tvrzení nepoužíváme žádné spekulace. Vycházejí z veličin, které byly zjištěny v terénu,” tvrdí jedna z obratných opor Fuksovy koncepce. Vzápětí udivuje: „pro následnou kontrolu objemu vytěženého dříví vyvíjíme metodu, jak změřením pařezů a použitím dalších parametrů dopočítat objem vytěžených stromů” s tím, že ony pařezy míní „zkontrolovat podle aktuálních leteckých měřičských snímků”. A to „před vypršením smlouvy uzavřené mezi státním podnikem a dodavateli prací”. Tedy šibalsky – až v jejím pátém roce platnosti. I dítě ví, že pařezy uhnívají a na většinu z nich přes koruny stojících stromů či buřeň z letadla nedohlédne. Že by přec bylo nebe terénem? Co chce pan Vašíček z letadla fotit, se tak můžeme jen domnívat, stejně nakolik přesné výsledky a náklady státu přinese. Každopádně se mu bude objem i kvalita prodaného dříví kontrolovat špatně. Každé procento nepřesnosti přitom u Lesů, kde se ročně těží na osm milionů kubíků dříví, může činit až stamiliony korun. A i kdyby zjistil nesrovnalost, těžební firmy ji pohodlně zpochybní.

„Hospodaření v lesích je pro mnoho lidí ideálním tématem, jak se zviditelnit – fakta a souvislosti jsou složité, a přesto má skoro každý pocit, že jim rozumí,” uzavírá svůj text ředitel ÚHÚL. Jako by mluvil o sobě. Konečně je aspoň patrné, zdali s míněním veřejnosti manipulují kritici, či obhájci tunelu do Lesů ČR...