Převzít odpovědnost za miliony stromů - z nichž mnohé odumřely, protože si nemohly vybrat, jestli chtějí být léčeny, nebo ponechány plánům utopických vizionářů - to opravdu není nic lehkého. Na soukromém dvorečku či v laboratorních podmínkách se dá nasimulovat leccos, příroda obrovitého národního parku však není hračka vhodná pro hokusy-pokusy. Jak se na složité téma dívá prozatímní ředitel Národního parku Šumava Jan Stráský?

 

* Je to jako paralela Hellerovy knihy Hlava 22 odhalující absurditu války - tady jde zase o válku, kterou léta vedlo s vedením NP Šumava dvaadvacet obcí uvnitř i na okraji parku o využívání lesních kultur...

 

Nevím, jestli je to paralela, ale v každém případě je to mimořádná situace, protože takový park jako šumavský, který by zahrnoval tolik obcí, nikde neexistuje. Ale správně jste vystihl, že NP Šumava nemůže být národním parkem ve smyslu přírodovědeckém, ale ve smyslu šetrné krajiny, prostoru pro návštěvníky a jejich relaxaci. Těch, kteří k tomu využívají místní obyvatele, jejich služby a zařízení, protože jinak se zdejší lidé neuživí. Pak mohou být některé části parku ponechány představě zastánců takzvané bezzásahové přírody. A zmíněných dvaadvacet obcí? To jsou vlastně chudáci...

 

* Na sklonku roku 2008 napsal předchozí ředitel parku, že současná lesnatost Šumavy je největší za posledních 250 let a že obavy o neblahý vliv porostů se soušemi na ostatní zdravé plochy lesů NP se za posledních patnáct let nepotvrdily. Souhlasíte s tím?

 

Šumava je zalesněna jaksepatří. Lesů je u nás opravdu dost, vždyť všichni známe staré obrázky hradů, které stojí na holých kopcích - a dnes jsou v hlubokém lese. Druhá věc je diskutabilní - od roku 2008 z NP zmizely tři miliony stromů! Jestli je to velký, anebo malý úbytek, nechť posoudí čtenáři sami. Znamená to, že oproti stavu před třemi lety celých 150 hektarů lesa už neexistuje. Další plocha blížící se stovce hektarů je vážně poškozena kůrovcovou kalamitou a my nevíme, jestli seji vůbec podaří zastavit. Připusťme ale, že i na Šumavě bývalo beziesí, jež vytvořila příroda - například rašeliniště, ale také člověk, když do přírody postupně pronikal.

 

* Šumava bývala dlouho tajemná...

 

...a osidlovaná poměrně pozdě. V Pošumaví se stavěly kláštery, čímž se král bránil proti silným Rožmberkům a jejich rozpínavosti. Do šumavských hvozdů se lidé báli chodit, neboť věřili na rozličná strašidla. Až později stavěli milíře, v nichž se pálilo dřevěné uhlí. Tenkrát bylo zapotřebí spousty kolomazi, mazadla na nápravy vozů a kola, což byl taky velký zásah do lesa. Tenhle olejnatý dehet se totiž vyráběl ze smolnatého dřeva, kořenů a pařezů. Takže vedle pytláků panstvo honilo rovněž kolomazníky.

 

* A co skláři, kterým se na Šumavě náramně dařilo?

 

Ano, to byla velká vlna, jež se přehnala pohořím a která spotřebovala velké množství dřeva. A když se sklárny odstěhovaly, nastoupili dřevaři, a ti pokračovali v odlesňování. Bezlesé plochy jsou pro Šumavu typické. Jenže to není předmětem sporu s ochránci přírody. Na dobře udržované lesní louce najdeme daleko víc druhů rostlin i živočichů, než v hlubokém lese. I když mně osobně se víc líbí právě hluboký les.

 

* Mně také, ale jiný má raději beziesí. Rozmanitost přírody - to je ono!

 

Beziesí má úplně jinou filozofii ochrany oproti lesu. Příroda si ho totiž upravuje podle svého, a to nám vadí. Musíme proto vysekávat náletové dřeviny a zachovávat prostředí pro původní druhy.

 

* Mluvili jsme o strašidlech v lese. Není však aktuálním strašidlem odumření takzvané horské smrčiny po léta trvajících náletech kůrovce? Pro naši generaci je to tragédie vždyť okamžité zmrtvýchvstání stromů se nekoná.

 

Tak předně: lesáci mají krajinu rozdělenou podle nadmořské výšky do osmi pásem. A my už toho kůrovce máme i v jiných částech než jen v té horské! Nediskutujeme tedy o tom, jestli jsme mu měli nebo neměli dát všanc horské smrčiny, ale hádáme se, jestli to byla ta nejlepší představa, jak dosáhnout přírodního lesa. Já říkám, že byla nejlenivější. Nedělá se nic, on to brouk sežere, pak tam něco naroste a bude to krásný, na což se všichni vespolek těšíme...

 

* Lýkožrout už sestoupil níž a zakousl se do lesů i mimo horské smrčiny. Což mu tak nabídnout odolnější listnáče?

 

Ano, pásy zelených listnatých stromů nám výrazně chybí, vždyť krajinu dělají pestřejší, a to i tehdy, když smrky v okolí pomřou. A jestli jsou suché lesy tragédií? Já, který Šumavou chodí celý život, ale nemohl do ní, protože tu vládla armáda, která tam nikoho nepustila, jsem se po roce '89 těšil, jak si ji konečně užiju. Ale řeknu to upřímně vám i všem čtenářům - na Šumavě byl rok svobody jen jeden: 1990. Tehdy se po ní mohlo chodit všude.

 

* Co se stalo potom?

 

Vznikl národní park a přišla logická, jindy méně logická omezení.

 

* Třeba vyhlášení bezzásahových území, kde se kácení stromů napadených kůrovcem zakazuje a vše se ponechává přírodě.

 

Tehdy se o nějaké bezzásahovosti ani neuvažovalo. Přírodovědci to na české i německé straně Šumavy chápali takto: Dostali jsme les, je prázdný a my z hospodářského lesa vybudujeme kulturní, a pak postupně les přírodní. Převedeno na čísla se jednalo o desetiletí až staletí. Po pár letech se nuly začaly škrtat a řeklo se, že by bylo fajn, kdyby se ideálu dosáhlo místo za padesát už za pět let... A to je onen zásadní spor, který kolotoč kolem národního parku odstartoval.

 

* Pokud si pamatuji, právě vy jste stál u zrodu NP Šumava v roce 1991!

 

Máte pravdu, byl jsem u toho. Ale nebyl jsem členem vlády, dělal jsem tehdy premiérovi Petru Pithartovi poradce, takže jsem pro zákon o založení parku ruku nezvedl. Dobře si však pamatuji diskusi, která se o tom vedla. V den, kdy jsem převzal vedení coby ředitel parku, byl Petr Pithart na Kvildě a na lesní ubytovně jsme vzpomínali. Říkali jsme si tehdy - železná opona skončila, ale lidi v tom kraji nejsou a hned tak je tam nedostaneme.

 

* Navíc se překotně rušilo vše státní, takže platilo nejen okřídlené „nejsou lidi", ale taky „není práce"...

 

To, na čem zdejší pochybná okrajová ekonomika stála, to všechno jsme revolucí rozbili. Socialistické zemědělství, vysoce dotované, nikdo už dotovat nechtěl. Zapojit ho do hospodářského systému ani nebylo možné. Kdo se tam na roztroušené farmičky bude kodrcat pro mléko? Usoudili jsme, že má Šumava jako fenomén nejblíž k cestovnímu ruchu, a tak z ní uděláme park a stane se z něj velká relaxační základna. Děti tam budou jezdit poznávat stromy a lesní zákonitosti, rodiče načerpávat sílu a důchodci dožívat v tichu lesních velikánů...

 

* To zní jako idylka, která nemá chybu.

 

Viďte, vždyť naše představa ani ve snu neobsahovala silné přírodovědné náboje, kterými záhy zaútočili ochránci přírody a původní myšlenku o využití parku záhy pohřbili. Tehdy jsme si řekli, že si za deset roků povíme, kam jsme došli. Uběhlo dvacet let, a my se na to bohužel díváme úplně jinak, než jsme si tenkrát představovali...

 

* Asi jste netušili, že se jednou nechají lýkožroutem sežrané stromy umírat nastojato. Byl vůbec proklamovaný termín návratu nerušeného vývoje přírodních ekosystémů na 30 procentech výměry, kde se nesmělo těžit kalamitní dřevo, reálný pro návrat zdravých stromů?

 

Podle zákona máme jen 13 procent lesů v 1. zóně, kde se nesmí těžit. Ostatní procenta jsou pod zákonnými kroky provedená opatření, s jejichž podstatnou částí nesouhlasí dotčené obce, které s lesy, jež leží na jejich území, nemůžou hospodařit. Na soudu už léta leží jejich žaloba.

 

* Kdo dal požehnání k rozšíření bezzásahového území, jež těžbu zakazuje?

 

To právě vzniklo nedočkavostí ochránců přírody, kteří chtěli uspíšit přirozený vývoj lesa. Přání, aby se 30 procent broukem napadených ploch zmladilo a vrátilo do původní podoby, není nereálné. Jsem přesvědčen, že to půjde, ale nikoli za jednu generaci lesa. A nikdo neví, kdy k tomu doopravdy dojde. Kůrovec nám se vší razantností ukázal, co to je příroda. Můžeme se obdivovat její síle a naříkat, že nejde ve směru zájmů člověka.

 

* Proto se o vás říká, že chcete s přírodou bojovat?

 

To tvrdí zelení. Ne - já mám přírodu rád stejně jako oni, ale beru ji taky jako něco, na co si musíme dát pozor. Příroda má za normálního stavu své rozměry. Ten nešťastný kůrovec do přírody patří, a když tam bude v přiměřeném množství, budu oceňovat, že je její součástí. Jakmile se přemnoží, už to není přirozený stav, neboť přírodu ničí ve velkém! Nemohu se přece spokojit s takovým stavem a říci - no, když to ta příroda takhle chce, tak ji necháme být, protože je to tak správně.

 

* A jak je to tedy správně?

 

Zrovna chování brouka lýkožrouta je ukázkou toho, že příroda je postavena na jistých rovnováhách. Poruší-li se, musí ji člověk rychle napravit, jinak je zle! Někteří stále ještě nechtějí uznat, že porušení rovnováhy vyvolané kůrovcem je alarmující. Kalamita, kterou škůdce způsobil, je tak obrovská, že už nelze čekat, až přesvědčíme poslední nevěřící. Musíme jednat!

 

* Jste pokládán za krizového ředitele. Myslíte si, že dokážete dohlédnout na šetrnou těžbu v nejcennějších lokalitách, kterou máte v plánu?

 

Samozřejmě, že existují určité kontrolní mechanismy. Jsem velmi nakloněn tomu, aby na to dohlíželi ti, kteří mi nejvíc vytýkají můj boj s odumíráním šumavských lesů. Proč se tam mají demonstrativně přivazovat ke stromům? Ať upozorňují na případnou nedbalost konkrétního pracovníka. Nebo ať pranýřují špatné lokální rozhodnutí o tom, že se má podříznout strom, který by měl zůstat stát, protože jsou pro to pádné argumenty.

 

* Takže vy ochránce přírody žádáte, aby někdy až militantní jednání vyměnili za rozumnou kontrolu toho, co park zamýšlí provést.

 

O to samé jsem marně žádal i vědce, kteří prohlásili, že z kontrolních orgánů odcházejí. Ať se se mnou hádají - beztoho se takhle hádáme už deset let a já se klidně budu hádat dál.

 

* Nezpůsobí ale razantní vstup do lesů rychlý a nenávratný konec vymírajících rostlinných druhů?

 

V roce 2010 se proti kůrovci zasahovalo na 68 % parku. Můj plán předpokládá, že budeme zasahovat na 75 % parkové plochy. To je celá ta razance... Ano, jde i o stromy, které jsou z jistého hlediska pokládány za velmi cenné, proto se na těchto územích nezasahovalo. Bohužel právě tyhle kusy se staly dlouhodobou líhní kůrovce. Podle odborníků jediný výlet čilého brouka znamená osm napadených stromů! Když tohle udělá třikrát za rok, pohroma je na světě.

 

* Když to budeme personifikovat, dá se říci, že bývalé vedení parku uzavřelo pakt s lýkožroutem o jeho přemnožení a umožnilo mu hody místo toho, aby ho nemilosrdně potíralo?

 

Vedení parku nemělo a ani teď nemá jednolitý názor na to či ono. Kdybyste totiž tuhle otázku položil mému patnáctičlennému vedení, nejméně pět lidí by se bránilo tvrzením, že oni to vždycky věděli a taky říkali. Management národního parkuje složený nejen z lesáků, kteří by vám řekli: Ano, nezasahovat proti kůrovci byl zločin. Vedení ale tvoří i ekologové, kterým vždycky šlo o území, jež chtěli stůj co stůj chránit, ať se tam děje cokoli.

 

* Takže současná těžba napadeného dřeva není úměrná boji s broukem?

 

Máte pravdu. Dokazuje to fakt, že se kůrovec neustále šíří. Těžba však není úměrná ani přírůstkům lesa - lidi si myslí, že se v parku těží málo. Jenže loni se vytěžilo 345 000 m3 dřeva, což překonává roční přírůstek. Třeba v roce 2008 to byl o 30 % méně. Tak rozsáhlá těžba by v jiném lese ani nebyla možná.

 

* Ale říkal jste přece, že se těžba zvýší o likvidaci kalamitního dřeva napadeného lýkožroutem...

 

Nám nejde o to, zvyšovat těžbu, ale zacílit ji tak, aby zreduko! vála přemnožování brouka.

 

* Vidím to před sebou - stojím u Březníku a hledím na to, jak k nebi trčí suché stromy bez života, které už jen čekají, až spadnou. Pravda, pod nimi se zelenají malé stromečky. Pomohla si příroda, jak říkají ochránci?

 

Obě strany můžou udělat výstavu - ochránci budou ukazovat, kde ty stromečky rostou, my zas máme obrázky míst, kde nerostou vůbec. Příroda se nechová všude stejně.

 

* Mám ochranu vzácných míst ve velké vážnosti, ale připadá mi, že toho na Šumavě nesmím daleko víc, než je to ve skutečnosti zapotřebí.

 

Všem vašim čtenářům-turistům musím prozradit, že na Šumavě můžou skoro všechno. Nejvyšší správní soud zrušil ustanovení mého předchůdce o vstupu na území s omezeným vstupem, takže dnes se nesmí opravdu jen na nejpřísněji chráněná území o rozloze 13 % národního parku. Ale náš park má úplně jiná kritéria než německá část Šumavy - Národní park Bavorský les. Autem se tam dostanete skoro až k některým známým vrcholům, třeba k populárnímu Roklanu (1453 m n. m.).

 

* Potěšilo mne, že byla v únoru otevřena klidová území, kam se dřív mohlo jen po vyznačených trasách. Ale jak ochráníme tu zvěř?

 

Určitě musíte počítat s tím, že i náš nový úřad vytipuje určitá území, na něž kvůli lesní zvěři uvrhne „klatbu", takže nebude možné na ně vstoupit. Ale určitě nepůjde o sedm a půl tisíce hektarů, jako tomu bylo dosud. Udělám všechno pro to, abych vyhověl krásné formulaci soudu, který řekl, že člověk má právo na pohyb ve volné přírodě. Ale pokud mu to nějakým zákonným předpisem mohu vzít, musím to velice dobře zdůvodnit.

 

* Pořád půjde o tisíce hektarů?

 

Pokud jde o otázku vstupu na nějaké území v parku, pak většinou platí, že tam nesmím jen po určitou část roku, po níž by to vadilo zvěři. Ale oproti původní výměře to nebudou ani dva tisíce hektarů omezeného či zakázaného vstupu. Těžko zdůvodním, proč se někam nesmí dvanáct měsíců v roce. Takovým územím je například Mrtvý luh při soutoku Teplé a Studené Vltavy, kam se nesmělo za celý můj život. Kromě toho, že jde 0 cennou lokalitu, je to i nebezpečné místo pro člověka.

 

* A teď se na vás obracím jako na předsedu Klubu českých turistů. Jsem obrazně pořád na Březníku, v dálce je Modrý sloup a jedinečné scenérie. Pustíte mě tam kolem místa, kde údajně žije tetřev hlušec, jako ředitel parku nebo coby „nejvyšší" turista?

 

Na Modrý sloup jste mohl do loňského listopadu. Dvouletá výjimka prosazená minulým vedením parku uplynula a my vyjednáváme nové podmínky o jejím prodloužení.

 

* Jak vnímáte vyhlášení České společnosti pro ekologii, jež vás obviňuje, že kácením stromů v nejpřísněji chráněných zónách míříte k likvidaci parku?

 

S takovým výkřikem odmítám polemizovat. Ani vnitřně, ani navenek nejsem pro likvidaci parku. Je to naprostý nesmysl!

 

* Vaše rázné kroky k zastavení kůrovcové kalamity už zprostředkovaně ocenil i prezident Václav Klaus. Věříte, že k nim přibudou i obyčejní lidé, kteří se obávají o osud Šumavy?

 

To je víc otázka sociologická... Já jsem na jedné straně až zneklidněný tím, jakou podporu mně lidé vyslovili. Těch dopisů, e-mailů, co přišlo! Dokonce mně ke jmenování ředitelem parku gratulovali v samoobsluze... Vnímám to tak, že oni cítí, že já vše spravím, ale není to tak jednoduché. Tahle naděje je zároveň velké riziko, protože nikdo neví, kdy a jestli vůbec se šumavské lesy ozdraví. Menšina lidí mně nadává. Myslím si, že plno obyčejných lidí má strach z ničení přírody.

 

* Jenže to má původ v minulém režimu, ne?

 

V nás všech je komplex komunistické doby, kdy se s přírodou zacházelo všelijak, jenom ne tak, jak si zasloužila. Jakmile někdo vyhlásí, že něco v přírodě je ohroženo, lidé mají sklon tomu okamžitě věřit a podporovat to. Roli tu hraje i psychologický rozměr neobvyklosti. Přijdete na Třístoličník ke kapli sv. Jana Nepomuka Neumanna, kam vedla půvabná dramatická půlhodinová stezka mezi stromy, zatímco teď kráčíte bezlesou krajinou. Jste šokováni, že vidíte něco docela jiného než dřív. A hned si pomyslíte, zeje to mnohem horší než dřív!

 

* Který kout Šumavy miluje -ne ředitel parku ani předseda klubu turistů - ale člověk Jan Stráský?

 

Tak tohle ze mě nedostanete. Jako rozený Plzeňák jsem jezdil na Železnorudsko s kopci Ostrým, Pancířem, Prenetem... Od roku 1953 jsem se učil lyžovat, na Javorné měl svůj pokoj. Pro mladší čtenáře podotýkám, že jen o nedělích, neboť soboty nebyly volné. Tatínek je z Trhových Svinu a celý svůj život mě „tahal" po ostatní Šumavě. Takže nemám důvod protěžovat některou část.

 

* Tak jinak - kde se nejvíc dojímáte?

 

Dokážu se rozplakat při pohledu na Javora Ostrý. Úžasný je prostředek Šumavy kolem Kvildy, ty nekonečné pláně s bezlesím, zato s rašeliništi. To nemají žádné jiné hory. Žiju teď pod Libínem na jihu Šumavy, takže žádný její kout nepomluvím. Ona by mi to mohla vrátit...

 

***

 

PhDr. JAN STRÁSKÝ .(24, .12.1940)

 

V roce 1958 absolvoval obchodní akademii v Plzni (jako bankovní úředník pracoval až do roku 1990).

V letech 1963 až 1970 studoval filozofii a politickou ekonomii na FF UK v Praze. Od roku 1964 byl v KSČ, o pět let později z ní vystoupil a v roce 1970 byl dodatečně vyloučen.

Pracoval ve Státní bance československé, mezi lety 1990-1991 jako náměstek gen. ředitele Komerční banky. V té době byl externím poradcem předsedy vlády ČR. Od května 1991 do července 1992 zastával funkci místopředsedy vlády ČR.

V roce 1991 se stal zakládajícím členem ODS, roku 1992 jejím místopředsedou (do roku 1997). Ve volbách 1992 se stal poslancem České národní rady a následně i předsedou poslední československé vlády, kde byl pověřen řízením federálního ministerstva zahraničního obchodu.

Šest měsíců roku 1992 vykonával i pravomoci prezidenta republiky.

Ve stejném roce jej jmenovali ministrem dopravy ČR a v říjnu 1995 pak ministrem zdravotnictví.

Roku 1998 vystoupil z ODS, opustil politiku a odešel do důchodu. Mezi lety 2001 až 2006 pracoval jako ředitel Krajského úřadu Jihočeského kraje.

Od roku 2006 působí coby předseda Klubu českých turistů a od roku 2007 je rovněž na postu předsedy rady šumavského národního parku.

14. února 2011 byl jmenován prozatímním ředitelem Národního parku Šumava.

Jan Stráský je podruhé ženatý a má jednoho syna. Z prvního manželství má syna a dceru.