Ondřej HOUSKA, moderátor

Pamatujete na loňskou ekologickou katastrofu, při které tekla z vrtu společnosti BP ropa do Mexického zálivu? V Ekvádoru prý došlo k něčemu, co je stonásobně horší. Americká ropná firma Chevron má zaplatit pokutu ve výši 8 miliard dolarů za znečištění ekvádorské části Amazonie. Krátký souhrn případu od Patricie Polanské.

Patricie POLANSKÁ, redaktorka

Ekvádorskou část Amazonie podle žaloby v letech 1972 až 1990 zdevastovala firma Texaco, kterou Chevron v roce 2001 koupil. Do ekvádorských řek se během té doby údajně dostalo 30 miliard galonů jedovatých látek. Společnost Chevron teď žaluje na 30 tisíc místních lidí za poškození zdraví, životního prostředí, zničení úrodných polí. Chevron ale označuje rozsudek ekvádorského soudu za zmanipulovaný. Podle americké firmy za všechno může ekvádorská firma Petroecuador, která prý měla těžbu na inkriminovaných ropných polích na starosti.

Ondřej HOUSKA, moderátor

Patricie Polanská. Ve vysílání teď už vítám iberoamerikanistku Pavlínu Springerovou z Univerzity v Hradci Králové, dobrý den.

Pavlína SPRINGEROVÁ, iberoamerikanistka, Univerzita v Hradci Králové

Dobré dopoledne.

Ondřej HOUSKA, moderátor

Je možné říct, na čí straně je pravda, může tedy za ekologickou katastrofu v Amazonii Chevron, respektive Texaco, nebo ne?

Pavlína SPRINGEROVÁ, iberoamerikanistka, Univerzita v Hradci Králové

Tak tvrzení o vině, či nevině si určitě nedovolím odsud z České republiky tak jednoduše učinit ...

Ondřej HOUSKA, moderátor

Určitě ale máte jistě nějaké informace.

Pavlína SPRINGEROVÁ, iberoamerikanistka, Univerzita v Hradci Králové

Ano, ano, já jsem shodou okolností v ekvádorské Amazonii v létě 2010 strávila nějaký čas a mohla jsem vidět, že hranice tamních národních parků jsou opravdu lemovány dlouhými kilometry ropovodu, na samotné hraniční řece toho národního parku lze vidět pozůstatky po těžbě ropy, dokonce i ropu tryskající samotnou, takže to, co je na zdejších ropných polích nebo ropných aktivitách zajímavé a zarážející, je fakt, že se dosti intenzivně zakusují do hranic těchto chráněných oblastí, ať už se jedná o Národní park Yasuni, nebo rezervaci Cuyabueno a tady vlastně žijí ty indiánské komunity, které se cítí tedy obětí, obětí fungování těch nadnárodních nebo národních společností. Každopádně tady chceme-li činit nějaké závěry o vině, nebo nevině, si musíme uvědomit, že se jedná o prokazování záležitostí, které se týkají, jak bylo už zmíněno, období, řekněme, od konce šedesátých let až do roku 1990, takže minimálně 20 let zpět a v takovém případě může být a je poměrně obtížné tedy to prokazování a dohledávání důkazů. Ostatně objevily se i v rámci toho soudního řízení velmi protichůdné odborné studie, což prostě tu situaci a hledání viníka, či neviníka tedy znesnadňuje.

Ondřej HOUSKA, moderátor

Vy jste, jak už jste uvedla, byla přímo na místě, na inkriminovaném místě v Ekvádoru, v Amazonii, je to tedy skutečně tak dramatická ekologická katastrofa, jak píší média?

Pavlína SPRINGEROVÁ, iberoamerikanistka, Univerzita v Hradci Králové

Tak skutečně záleží na pohledu každé z těch zúčastněných stran, faktem je, že ty ekvádorské domorodé komunity nikdy prostě nepatřily mezi jakkoliv preferované skupiny obyvatelstva, těžko se domáhaly jakýchkoliv práv a ta současná situace, kdy ony mohou využít své síly, kdy také mohou využít podpory svého populistického prezidenta Rafaela Correy, jim prostě nahrává a ony to vzaly ..., tedy ony se chytly té své možnosti a de facto by /nesrozumitelné/, kdyby se nepokusily využít stávající situace, která jim umožňuje opravdu celosvětově upozornit na problémy, jež byly v reálu velmi zdatně dlouho prostě ignorovány.

Ondřej HOUSKA, moderátor

Pozadí nebo skutečného viníka té katastrofy asi odsuď my tady nevyřešíme, ale vy už jste mluvila o tom, že v čele Ekvádoru je populistický prezident Rafael Correa, nabízí se otázka, ekvádorská justice vynesla svůj verdikt, tedy že za ekologickou katastrofu mohou americké ropné koncerny, můžeme ekvádorské justici věřit, jak je na tom tahle země se svobodou soudnictví?

Pavlína SPRINGEROVÁ, iberoamerikanistka, Univerzita v Hradci Králové

Tak já bych jenom předeslala, že vlastně ten původní soudní spor se nejprve odehrával v USA, až potom odvolací soud v roce 2003 rozhodl, že o případu by měl rozhodovat soud v Ekvádoru, takže ta kauza se přesunula do Lago Agrio, což je vstupní brána do ekvádorské Amazonie a tamní soud o té věci rozhodoval. Co se týká té svobody soudů, je pravdou, že Chevron opravdu zdůrazňuje politizaci toho soudního řízení a já bych to ale neviděla možná až tak za zásadní, nebo nepovažovala bych to až tak za zásadní problém, faktem je, že ..., nebo co je problémem, je fakt, že ani jedna z těch stran není s rozhodnutím spokojena, takže Chevron se bude odvolávat, bude zdůrazňovat tu údajnou zmanipulovanost řízení a ekvádorská strana také nebude souhlasit, respektive nesouhlasí, protože tu konečnou částku považuje za příliš nízkou. Oni ..., tedy ta žalující strana původně požadovala 27 miliard amerických dolarů, takže určitě nelze jednoduše říci, že by ten soud šel zcela na ruku té ekvádorské straně, ale jaksi ty problémy se budou táhnout dál a jakákoliv vymahatelnost tady bude problematická, protože Chevron v současné době v Ekvádoru nemá žádná aktiva, takže stejně nevím, co by si mohli ti žalující potom z toho Chevronu skutečně vzít.

Ondřej HOUSKA, moderátor

Máme tady nějaký precedent z hlediska Latinské Ameriky, kdy třeba soud v nějaké zemi odsoudil velkou americkou nebo jinou západní firmu k náhradě škody a podobně a ta se potom vlastně odmítala podrobit tomu verdiktu, ať už ten verdikt ..., potom si o něm myslíme cokoliv, ale kdy vlastně odmítala splnit to, co jí soud nařídil?

Pavlína SPRINGEROVÁ, iberoamerikanistka, Univerzita v Hradci Králové

Tak neuvědomuju si nějaký jednoznačný jaksi precedent v této podobné nějaké kauze, každopádně tady spíš, co se řešilo v posledních letech ve vztahu k těmto ropným společnostem, byl spíš jaksi nátlak na tyto společnosti, aby renegociovaly, aby znovu vyjednaly svoje smlouvy a víme, že tady byly určité nacionalizační tlaky a nacionalizační tedy projekty, buď tedy prezidenta Cháveze, tedy venezuelského prezidenta, nebo Moralese, tedy prezidenta Bolívie. Tady bych jenom připomněla, že co se týká samotného Ekvádoru, i tady můžeme vidět poměrně výrazné tlaky právě na fungování těch zahraničních ropných společností a může se jednat o brazilský Petrobras, italský Agip nebo španělsko-argentinský Repsol nebo i čínské společnosti, které jsou zde přítomné a právě na tyto společnosti a v souvislosti s tím vidím i takovou tu gradaci toho, toho sporu, právě na tyto společnosti byl v průběhu loňského roku vykonáván velmi silný tlak ze strany Ekvádoru, aby podepsaly nové smlouvy a cílem těch smluv vlastně mělo být zvýšení státní ekvádorské kontroly nad ropným sektorem a dá se říct, že ekvádorský prezident Rafael Correa se snažil donutit tyto firmy, aby podepsaly nové kontrakty, které by z těchto ropných firem učinily de facto pouze poskytovatele služeb, no, a pravdou je, že některé společnosti opravdu na ten záměr renegociace smluv přistoupily, některé skutečně akceptovaly tu svou změněnou pozici, ale jiné třeba Ekvádor také opustily.

Ondřej HOUSKA, moderátor

Říká Pavlína Springerová, odbornice na Jižní Ameriku z Univerzity v Hradci Králové, děkujeme, hezký den.

Pavlína SPRINGEROVÁ, iberoamerikanistka, Univerzita v Hradci Králové

Na slyšenou.