Dalším v řadě podnikatelů působících v regionu, které představujeme v rámci seriálu sobotních rozhovorů, je Bohuslav Dvořák, majitel firmy působící v oblasti lesnictví a zahradnictví. Letos se umístil v krajském kole soutěže Podnikatel roku.

Na první pohled je na něm vidět, žemá k lesnictví hodně blízký vztah. Lesákem byl jeho otec i děda, stejnou práci si vybral i syn. Třiačtyřicetiletý Bohuslav Dvořák, majitel společnosti Dvořák lesy, sady, zahrady, by byl nejšťastnější, kdyby se mohl starat o vlastní lesy. K dobrému hospodaření by ale potřeboval stovky hektarů, a tak se jeho firma stará i o lesy jiných.

* V posledních letech se hodně hovoří o globálním oteplování. Jsou to jen povídačky, nebo je to pozorovatelný jev?

Určité změny jsou znatelné. Dnes se velmi zkracuje jaro a podzim. Zatímco dříve jsme sadili stromky od půlky března do května, dnes se běžně zalesňuje už od února a na konci března jsme už někdy hotoví, byť bychom správně měli s výsadbou teprve začínat.

* Jak se za posledních dvacet let co podnikáte změnilo lesnictví?

Hodně. Změnili se hlavně lidé. Dnes je lesnictví něco úplně jiného než dříve. Kdysi to bylo společenství lidí, kteří byli hrdí na to, co dělají, pro les žili a znali jej. Dnes mnohé z toho už není. Z dob, kdy jsem byl hajným pamatuji, jak do lesa chodily pracovat celé rodiny. Byli to lidé z blízkého okolí, se kterými byla radost pracovat. To už dneska tak časté není.

* Co stálo za tou změnou?

Úplně se změnil systém organizace lesnické práce. Lesy byly dříve rozděleny na jednotlivé úseky, každý měl svého správce, například hajného, a ten věděl o svém lese vše. Hajní se zrušili, o lesy se začali starat lidé z kanceláří a k tomu se přidaly i problémy s těžařskými firmami, které zajímá hlavně ekonomika.

* Dá se to ještě napravit?

Všechno se dá napravit. Současný systém se dá upravit. A tím nejdůležitějším je, aby se o zakázkách pro těžaře nerozhodovalo někde na ústředí, ale tam, kde to dřevo skutečně je, tedy v jednotlivých polesích. Aby jej těžili lidi, kteří tam bydlí.

* Na to ale mohou lidé namítnout, že si hajný na těžbu najme svého bratrance a bůh ví, jak to pak bude.

To namítat mohou, dokonce je to dost pravděpodobné, protože rodinné klany se v lesnictví vyskytovaly celá staletí. Stačí tomu člověku dát průměrný plat, byt, oblečení, deputát a prestiž. Všichni dnešní velcí vlastníci lesa tento systém dodržují. Jde o staletími ověřený model řízení amotivace. Byly sice nízké platy, ale na druhou stranu ti lidi měli malé náklady. Lesák bydlel v hájovně, měl dřevo, měl oblečení, nějaké políčko, prasátko. Nebyla nějaká pevná pracovní doba. Ten člověk měl ty výhody za to, že se staral o les. A to přežilo i v socialismu. Z toho vycházela stavovská čest. Dneska se hájenky prodávají. Do lesa musí chodit pracovat lidé z paneláků a tam už jsou životní náklady úplně jiné, takže se tím lidé většinou neuživí. Navíc je les plný lidí s volně pobíhajícími psy a na hajného, potažmo na myslivce se lidé dívají jako na vraha zvířat. Vytratila se úcta k lesu.

* Funguje to ještě někde tak, jako dřív?

Samozřejmě. O lesy se v mnoha případech dobře starají obce a velcí majitelé. Poměrně dobře se o své lesy stará například i organizace Vojenské lesy, která si také zachovala svůj systém správců. To, jak se starat o les, aby správně fungoval, popsal už Karel IV. ve svém Majestas Carolina. Spousta věcí z toho co napsal platí dodnes.

* V jakém stavu jsou vlastně dneska české lesy, případně lesy tady v kraji?

V současnosti jsou lesy snad ještě v poměrně dobrém stavu, nicméně to, co se tam děje dnes, se projeví za desítky let. Nemohu tady stát a hřímat, že jsou lesy v takovém nebo makovém stavu, ale podlemého názoru se situace v lesích, byť jsou dnes ještě v poměrně dobrém stavu, zhoršuje.

* Co lesům přitěžuje?

Systém těžeb. Lesu škodí, že z něj děláme fabriku. Systém zadávání zakázek podle nevhodného zákona nás vede k tomu, že vlastně pořád všichni za prací cestujeme. Jsou naplánovány těžby, ty se zanesou do nějakých tabulek a pak se musí těžit, i když je cena dřeva třeba někde jinde, nebo ve špatné době, protože se tím výběrovým řízením ztratilo hodně času a netěží se v době, kdy by se mělo.

* Jaký je rozdíl mezi těžbou v lese a onou lesní „fabrikou”?

My jsme lesáci. My se staráme o les. Část firem, které v současnosti v lesech kácí, jsou dřevaři.

* Jaký je rozdílmezi lesákem a dřevařem?

Dřevař vjede do lesa, pokácí a hledí, jak dřevo prodat. Lesák je člověk, který šel dříve do lesa ve tři hodiny ráno a vyžínal tam porosty, protože věděl, že když je na nich ještě rosa, jde to lépe. Stará se o les. Na druhou stranu byl v deset hodin doma. Dneska do lesa ve tři ráno nikoho nedostanete. Je to ale i o tom, že šlo o lidi, kteří mají do toho lesa kousek. Dnes se spousta peněz promarní tím, že ty zakázky nedostanou ti, co u toho lesa bydlí, ale firmy, které si je vysoutěží. Pro ty firmy to nakonec stejně dělají ti od lesa, ale zbude na ně málo peněz. I proto by lesu pomohlo, kdyby dostal tu zakázku třeba ten bratranec.

* Co podle vás v dnešní době nejvíce škodí lesu?

Že se nebere les ve své celistvosti. Že to není jen dřevo, které se může prodat, jak na to někteří nahlížejí, ale má i spoustu dalších funkcí. Od rekreační, přes ekologickou, až po tu, že i díky lesu máme třeba vodu. Až se začnou všechny tyto přínosy lesa započítávat do jeho hodnoty, začnou se k němu lidé snad chovat lépe.

* Co tomu brání?

Neznalost. Nikdo mne nepřesvědčí, že můžeme mít ministry, kteří nejsou odborníci. Když ministerstva řídí člověk, který do té doby nic podobného nedělal, protože se tváří jako univerzální manažer, tak možná moc nepokazí, ale taky nepomůže. Je tam politicky dosazený. A to jsou často i lidé na nižších postech. Žijeme bohužel v době nafoukaných neodborníků, kteří nemají vizi, co a jak správně udělat.

Datum a místo narození: 23. 11. 1967, Šternberk. Stav, rodina: Ženatý, mám jednoho syna. Kde žiju a kde bych chtěl žít: Žiju v Petřkovicích, jsem tady šťastný. V kolik jsem ráno v práci a v kolik odcházím: Příchod 6:30, odchod kolem 20:00, ale mezi tím strávím spoustu času třeba v lese. Co nikdy nechci slyšet od podřízených: Hlavně nechci slyšet, že by někdo nesouhlasil s filozofií firmy, že by chodil do práce jen pro peníze. Jak poznají kolegové, že jsem opravdu naštvaný: Bouchnou ve mně saze, ale nestává se to často. Nejlepší a nejhorší rozhodnutí mého života: Nejlepším bylo vzít si mou ženu, nejhorší zatím nepřišlo a doufám, že ani nepřijde. Čím bych chtěl být v příštím životě: Chtěl bych dělat to, co dělám, ale na vlastních pozemcích, na vlastním hospodářství. Čím bych nechtěl být: Politikem. Bez čeho se prostě neobejdu: Bez svobody. Koho považuji za osobnost Moravskoslezského kraje: V kraji mne nikdo nenapadá, ale hodně bychom se mohli učit od pana Bati.