Národní park Šumava je nejrozlehlejším národním parkem v České republice. Rozkládá se na území 680 km2, které zahrnuje většinu nejcennějších přírodních společenstev Šumavy s potřebou přísné ochrany, jako je např. největší výskyt přirozených horských smrčin v ČR, ledovcová jezera, náhorní slatě a rašeliniště. Současně se však také jedná o území obklopené poměrně hustě osídlenými oblastmi České republiky, Německa a Rakouska, a tak je jedním z významných rysů NP Šumava každodenní prolínání přírody s působením člověka.
Národní park Šumava byl zřízen vládním nařízením č. 163/1991 Sb. v roce 1991. Současná právní úprava však nedostatečně vymezuje jeho cíle a poslání, což vytváří prostor k různým výkladům jeho smyslu a způsobu směřování vývoje tohoto území. V důsledku nedostatečné právní úpravy dochází k zásadním změnám v lesních ekosystémech Šumavy vlivem kalamitního přemnožení lýkožrouta smrkového a zároveň je omezován odpovídající rozvoj obcí, na jejichž území se NP Šumava nachází, obyvatel a podnikatelských subjektů.
Z výše uvedených důvodů Plzeňský kraj připravil návrh zákona o Národním parku Šumava, který konzultoval s dotčenými obcemi a Jihočeským krajem. Zastupitelstvo Plzeňského kraje na svém zasedání dne 9. června 2011 tento návrh zákona projednalo a odsouhlasilo. Dle návrhu zákona bude území národního parku vzhledem k diferencovaným zájmům na intenzitě ochrany rozděleno do čtyř zón.
Pro 1. zónu ochrany přírody jsou nastavena kritéria, která zajistí její primární vědecký význam z hlediska poznávání přírodních procesů, které jsou pouze v nezbytném rozsahu ovlivňovány zásahy člověka. Tomu je podřízeno i turistické využití, které se omezuje pouze na síť značených cest a stezek. Vzhledem k tomu, že zařazení pozemku do první zóny ochrany přírody s sebou nese značný zásah do vlastnických práv, je tato zóna vymezována především na státním majetku. Do 2. zóny jsou zařazeny pozemky, na nichž je možné cílenými zásahy obnovit přirozenou funkci a vazby v ekosystému a umožnit jejich převod do první zóny ochrany přírody v reálném časovém horizontu. Do 3. zóny jsou zařazeny všechny ostatní pozemky, které svým charakterem nesplňují podmínky pro zařazení do první, druhé nebo čtvrté zóny ochrany přírody. Pro nestátní vlastníky lesů na území NP Šumava je existence této třetí zóny garancí, že budou moci obhospodařovat bez dalších výrazných omezení své lesní majetky. Současně třetí zóna v lesních porostech slouží jako ochranná bariéra před nepříznivými vlivy směřujícími dovnitř, ale i vně NP Šumava. Zejména zajišťuje ochranu před šířením kůrovce do lesních majetků vlastníků mimo území NP Šumava.
Oproti předchozí právní úpravě se v návrhu zákona zpřesňují podmínky pro vymezení území pro udržení a podporu trvalého bydlení, služeb, zemědělství, turistiky a rekreace, pokud to není v rozporu s posláním národního parku. Za tímto účelem se vymezuje 4. zóna ochrany přírody, do které se zařazuje zastavěné a zastavitelné území obcí a území člověkem značně pozměněných ekosystémů v bezprostředním okolí intravilánu obcí. Zemědělskou půdu NP Šumava lze využít pouze jako louky a pastviny bez použití těžkých zemědělských strojů způsobujících nevratné změny ve vlastnostech půdy. Pozemky zemědělského půdního fondu lze jako ornou půdu využívat jen na území 4. zóny.
Správu na území národního parku vykonává státní příspěvková organizace Správa národního parku se sídlem ve Vimperku, zřízená ministerstvem životního prostředí. V čele správy stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr životního prostředí. Hospodařit s lesními, zemědělskými a ostatními pozemky bude obecně prospěšná společnost, kterou bude tvořit 6 členů. Jednotliví členové správní rady budou jmenováni zakladatelem na základě návrhů ministerstva životního prostředí, ministerstva zemědělství, rady Jihočeského a Plzeňského kraje, Správou národního majetku a jeden z členů bude jmenován na základě společného návrhu obcí, na jejichž území se národní park rozkládá. Tato obecně prospěšná společnost by zajišťovala vše ve vlastní režii, popřípadě prostřednictvím subdodávek práce na lesním majetku, což by vytvořilo velké množství pracovních příležitostí a zvýšilo tak zaměstnanost na území národního parku. Zisk vytvořený obecně prospěšnou společností by snižoval nároky z veřejných rozpočtů na fungování národního parku. Forma obecně prospěšné společnosti je vhodná zejména z důvodů umožnění kontroly jejího fungování ze strany krajů a obcí.
Doufáme, že návrh zákona o Národním parku Šumava předložený Plzeňským krajem získá dostatečnou podporu v Parlamentu České republiky.
