Je zapotřebí si uvědomit, že podle zákona o ochraně přírody je zonaci nutno projednat a dohodnout s obcemi. Jednání na toto téma proběhlo mnoho, scházel se kulatý stůl ministerstva životního prostředí a já jsem se individuálně setkával s jednotlivými starosty.

S každou dotčenou obcí, kterých je celkem 22, jsme jednali zvlášť, protože každá nese odpovědnost za své správní území.

Když jednání v srpnu začala, byla původní představa starostů o velikosti první zóny národního parku šestnáctiprocentní. Toto číslo se nám postupně podařilo navýšit, a to až na finálních 26,5 procenta s výhledem na 35 procent, což je plocha 24 000 hektarů. Toto číslo představuje celou rozlohu (tedy součet všech zón) sousedního národního parku Bavorský les, se kterým bývá Národní park Šumava -někdy šťastně, ale někdy i nešťastně - srovnáván.

Musíme brát také na vědomí, že s ohledem na nepřirozeně vysoké zastoupení smrku (původně byl jeho podíl v šumavských lesích poloviční, dnes je jeho zastoupení více než 80 procent) jsou rizika rozpadů porostů a celých ekosystémů spojená s vyhlašováním zón, kde se kůrovec nebude regulovat, příliš vysoká.

To, že se někomu podíl plochy první zóny 26,5 procenta může zdát nízký a někomu naopak vysoký, je třeba respektovat. Musíme si stále připomínat, že dosáhnout vyššího podílu na tak velké ploše parku, jako je právě Šumava, kde lidská ruka mnohokrát přetvořila původní ekosystémy, je mimořádně složité. Tento kompromis považuji v současné době za maximum možného. Je třeba říct, že plocha první zóny zabírající více než čtvrtinu (a v budoucnu více než třetinu) území celého parku je historicky nejvyšší rozloha, jakou se pro první zónu kdy podařilo vyjednat.

Proto je 26,5 procenta, tedy 18 057 hektarů, první zóny národního parku s výhledem na dalších 8,5 procenta, tedy 24 000 hektarů, uspokojivé. Jiné takto velké území bychom ve střední Evropě nenašli.