Dle § 20 odst. 1 písm. k) zákona č. 289/1995 Sb. o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (dále jen lesní zákon), je v lesích zakázáno mj. rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně mimo vyhrazená místa. Tento zákaz je se vztahuje dle § 20 odst. 2 i na místa do vzdálenosti 50 m od okraje lesa. Porušení uvedených zákazů může být kvalifikováno obecním úřadem obce s rozšířenou působností jako přestupek dle § 53 odst. 1 písm. o).
V praxi jsem se setkal s případem, kdy více fyzických osob pravidelně rozdělávalo otevřené ohně na pozemku vedle lesa, a to právě do vzdálenosti 50 m od okraje lesa. Jejich jednáním se začal zabývat správní orgán jako podezření z přestupku. Z provedeného dokazování však správní orgán zjistil, že sousední pozemek má stejného vlastníka jako les (!), s nímž sousedí. Vlastník navíc o rozdělávání otevřených ohňů prokazatelně věděl, a na dotaz správního orgánu uvedl, že mu ohně na sousedním pozemku nevadí. Lze takovéto jednání vlastníka lesa označit za platné udělení výjimky z uvedeného zákazu? Pro odpověď musíme nejprve určit, v jakém právním postavení se nachází vlastník lesa ve vztahu k daným fyzickým osobám a jaká je právní povaha udělení výjimky, tj. zda je v postavení správního orgánu ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád) a vydává úkon dle správního řádu.
Celý článek najdete zde
