Při zaslechnutí jména Dyk si znalec české literatury automaticky doplní křestní jméno Viktor, tedy jméno spisovatele, bojovného básníka a individualisty, politika a novináře z přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Nepoučený výletník, procházející po turistických trasách Masarykova lesa v polesí Vranov u Brna, může být zmatený, když se v lesnickém Slavíně zastaví u studánky nesoucí jméno profesora Antonína Dyka (1871–1952). Zde jsou asociace k uměleckému světu liché, i když ne tak docela. Lesnický Slavín, evropský unikát z dvacátých let minulého století, tvoří v okolí Brna soubor sedmdesáti objektů, které spravuje Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny a Dřevařská fakulta brněnské Mendelovy univerzity. Studánky, pomníky a pamětní desky tam připomínají práci nejen lesníků a učitelů lesnických věd, ale jsou též věnované umělcům – milovníkům přírody, například Máchovi, Janáčkovi, Těsnohlídkovi, Neumannovi a dokonce zvěři a stromům.

Přední vědec

Antonín Dyk, od jehož narození v loňském roce uplynulo sto čtyřicet let, byl nejen myslivec a lesník širokého rozhledu. Od roku 1920 působil jako docent ochrany lesů a myslivosti na nově vzniklé Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně, kde byl též v roce 1922 jmenovaný profesorem. Byl i básník a hudební skladatel, autor proslulých Signálů pro lesnici B či slavnostních fanfár pro lesní rohy F.

V krásném prostředí lesního hřbitova na Vranově u Brna, nedaleko od studánky profesora Antonína Dyka, se nachází hrob jeho synovce, profesora a doktora veterinárního lékařství Václava Dyka (1912–1995), od jehož narození letos v únoru uplynulo sto let.

Strakonice na soutoku řek Otavy a Volyňky, rodiště Václava Dyka, a především rodinné tradice, které kulminovaly právě v osobě jeho strýce Antonína Dyka, jej předurčily k celoživotní orientaci na rybářství a myslivost. Václav Dyk miloval též uměleckou literaturu, nejvíce Rybářskou knížku od Jiřího Mahena.

V roce 1935 jako student Vysoké školy veterinární v Brně vydal spolu se svým strýcem knižní kompendium o našem rybářství. Již jako zvěrolékař podnikal rozsáhlou vědeckou a výzkumnou činnost na různých pracovištích. Na jednom z nich,ve Vodňanech, vydal svou nejznámější knihu Naše ryby (1944). V roce 1948 se habilitoval z biologie a parazitologie na své alma mater.

Ekologicky orientovaná parazitologie se pak stala po dobu jeho bohaté vysokoškolské kariéry hlavní náplní práce.

Rodinná tradice

K lásce k literatuře, přírodě a úctě k vědeckému poznání vedl i své tři děti, z nichž v oboru zůstali Petr Dyk, lesní inženýr, a dcera, profesorka a doktorka veterinární medicíny Iva Dyková, která ve výzkumu parazitologie ryb dosáhla mezinárodního vědeckého uznání.

Stému výročí narození profesora Václava Dyka věnovala Veterinární a farmaceutická univerzita Brno pamětní publikaci.