V lesních společenstvech se jeřáb břek vyskytuje jen vtroušeně, netvoří čisté porosty, má malou konkurenční schopnost a jeho plody jsou oblíbenou potravou zvěře. Optimum výskytu leží v oblasti doubrav, v nichž zaujímá nejteplejší polohy. Jedná se o pomalu rostoucí strom, který může v 80–100 letech dosáhnout až výšky 20–25 m. V posledních letech se zájem o jeho pěstování zvyšuje, zejména pro produkci velmi hodnotného dřeva a také pro zvyšování stability a biodiverzity lesních porostů. Velký potenciál do budoucna mu dává také tolerance k suchu v důsledku probíhající klimatické změny. Doposud však o něm nebylo příliš mnoho informací.
Vývoj přirozených populací závisí na rozmanitosti genomů jedinců, kteří je vytvářejí, tedy na rozsahu jejich genetické diverzity. Přitom genetická rozmanitost zůstává nejméně známým aspektem celkové biologické rozmanitosti. Nové poznatky jasně ukazují na zásadní význam genetické diverzity pro přežívání životaschopných populací mnoha organismů.
V certifikované metodice vědci popisují postupy DNA analýz s využitím polymorfních mikrosatelitových markerů pro možnost sledování úrovně genetické diverzity a zjišťování klonové identity u jeřábu břeku jako málo doceněné dřeviny představující složku zvyšující druhovou pestrost lesních ekosystémů. Navíc ověřování identity klonů např. v semenných sadech nebo ve směsích klonů a sledování genetické diverzity přispěje ke zvyšování kvality reprodukčních zdrojů.
Kvetoucí jeřáb břek na jaře.
Popis metodických postupů DNA analýz s využitím mikrosatelitových markerů pro ověřování genetických charakteristik u jeřábu břeku nebyl dosud pro podmínky ČR publikován.
Pro sledování diverzity mezi porosty s výskytem jeřábu břeku a možnost identifikace jedinců se stejným genotypem (klony) byl vybrán soubor SSR markerů otestovaný na 320 jedincích z 14 lokalit výskytu v ČR.
Podle provedené analýzy se významně odlišují struktury českých a moravských populací jeřábu břeku. Naopak struktury geograficky blízkých populací jsou si podobné, např. populace z Českého středohoří, populace z Moravy, případně populace ze středních Čech.
Publikované metodické postupy DNA analýz jsou vhodné nejen pro určení klonové identifikace zdrojů reprodukčního materiálu, ale jsou využitelné i pro rozlišení genetických struktur u souborů jedinců jeřábu břeku, pocházejících z geograficky odlišných lokalit výskytu.
Postupy klonové identifikace jsou také využitelné pro kontrolní mechanismy uživatelů. Například v semenných sadech, které patří mezi nejefektivnější strategie konzervace genových zdrojů lesních dřevin. V ČR jsou však v současnosti pro jeřáb břek evidovány pouze čtyři platné semenné sady.
Jeřáb břek na podzim v Českém středohoří.
V legislativě Evropské unie je zakotvena povinnost členských států vybudovat funkční kontrolní systém reprodukčního materiálu lesních dřevin. V České republice byl systém kontroly reprodukčního materiálu lesních dřevin a jejich zdrojů doposud založen na kontrole evidenčních záznamů. Objektivní ověřování deklarované klonové identity zdrojů reprodukčního materiálu lesních dřevin (semenných sadů, archivů klonů a směsí klonů) lze uskutečňovat DNA analýzami s využitím mikrosatelitových markerů, které jsou s úspěchem využívány pro identifikaci jedinců.
Postupy k ověřování genetické diverzity jsou základem cíleného zvyšování genetické variability porostů, které budou stabilnější a odolnější k možným chorobám, škůdcům a nepříznivým podmínkám klimatu. Zvýšení počtu využívaných druhů lesních dřevin v lesním hospodářství, např. vyšším zastoupením vzácných listnáčů, může hrát důležitou roli v ochraně stability lesních porostů před možnými riziky, jako jsou výskyt škůdců a patogenů, lesní požáry a ztráta biotopů.
Čtěte také: Sdružení lesních školkařů ČR upozorňuje na nedostatek sadebního materiálu dubu zimního a navrhuje řešení
V důsledku probíhajících klimatických změn se vlastníci lesů snaží zvýšit odolnost a rezilienci svých porostů a usilují o zakládání smíšených lesů, aby minimalizovali rizika a škody způsobené nepředvídatelnými událostmi. Z těchto důvodů je jeřáb břek stále více v centru zájmu vlastníků lesů ve střední Evropě, a to i díky hodnotnému dřevu a vysoké toleranci vůči suchu a patogenům.
Poznatky o genetické diverzitě populací také napomáhají plnit cíle Státní politiky životního prostředí ČR, Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR 2026–2050 a mezinárodní závazky České republiky při ochraně biologické rozmanitosti.
Reprodukce genově bohatších populací zaručuje získání stabilnějších a odolnějších porostů, které budou zvyšovat biologickou rozmanitost, lépe se přizpůsobovat možným změnám klimatu, a tím přispívat k ochraně životního prostředí.
Podle TZ VÚLHM, red.
Foto: archiv VÚLHM
