Při posuzování vlivu GKZ a zmírňování jejích dopadů je přitom klíčová také znalost vlastností půd, jejich funkčního stavu a schopnosti sekvestrace uhlíku, která významně ovlivňuje stabilitu a adaptační potenciál lesních ekosystémů.
Vědci z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze se ve svém výzkumu zabývali vztahem mezi douglaskou a půdou. Jejich cílem bylo vyhodnocení stavu půd pod porosty smrku ztepilého a douglasky tisolisté na majetku Hůrky (VOŠL a SLŠ Bedřicha Schwarzenberga v Písku), a také rozšíření znalostí o douglasce tisolisté. Vědci srovnávali stav humusových forem v porostu douglasky tisolisté a smrku ztepilého na stejném stanovišti v porostu ve věku 39 let. Nadmořská výška lokality je 455 m, průměrná roční teplota okolo 8,8 °C a průměrný roční úhrn srážek 607 mm za období 1989–2024 (podle ČHMÚ).
Kompletní výsledky výzkumu najdete v článku „Zlepšuje douglaska tisolistá půdní podmínky? Srovnání humusových forem se smrkem ztepilým v jižních Čechách“ ke stažení ZDE.
V porostu douglasky byla zaznamenána vyšší akumulace nadložního humusu – 67,82 t/ha – v porostu smrku nižší – 53,36 t/ha. Výzkum prokázal, že půdní reakce byla výrazně příznivější pod porostem douglasky. Meliorační role douglasky se uplatňuje v jehličnatých porostech, v porostech listnáčů se naopak projevuje mírně acidifikačním (okyselujícím) trendem. Vědci na základě výsledků konstatovali, že opad douglasky a jeho transformace příznivě ovlivňuje chemismus lesních půd ve srovnání se smrkem.
Mladší porost douglasky ve směsi s bukem.
Významně vyšší obsah přístupného fosforu indikuje bohatší opad, ale i rychlejší transformaci humusu a příjem fosforu douglaskou. Obsah přístupného draslíku byl rovněž významně vyšší pod douglaskou. Obsah celkového hořčíku byl významně nižší pod smrkem. Vcelku vykazovaly lesní půdy pod douglaskou mírně příznivější stav daný nižší aciditou a vyšším obsahem makroelementů. Příznivé působení je však nutno chápat ve vztahu k domácím jehličnatým dřevinám.
Rizika vyplývající z pěstování intenzivně rostoucích douglaskových porostů je možno charakterizovat jako zvýšené čerpání živin z půdy a dopad na dynamiku půdního dusíku, což se na druhé straně jen mírně odráží v charakteru fytocenóz.
Také vliv na pedofyzikální vlastnosti půd je sice příznivější ve srovnání se smrkem, ale celkově má méně příznivé účinky na půdu, což je dáno intenzivním růstem a využíváním kořenového prostoru pro výživu dřevin. Na druhé straně přispívá kořenový systém ke značné stabilizaci lesních porostů. Většinu rizik tak lze eliminovat pěstováním douglasky ve smíšených porostech, přičemž doporučený podíl této dřeviny se pohybuje v rozmezí 20–40 %.
Smíšený porost douglasky se smrkem, dubem i bukem.
V závěru vědci shrnuli výsledky případové studie z jižních Čech tak, že se potvrdil ve vztahu ke smrku příznivější vliv douglasky na lesní půdy, respektive méně acidifikační dopady. Při náhradě smrku douglaskou je tedy možno předpokládat méně negativní působení na stav půdního chemismu a na cykly makroelementů. Douglaska tak může v nižších polohách nahradit smrk z hlediska produkce kvalitního jehličnatého dříví. Její potenciální negativní dopady, týkající se dynamiky dusíku a většího nároku na živiny pak lze eliminovat pěstováním douglasky ve smíšených porostech s vhodnými dřevinami.
Prezentované závěry vycházejí z jednorázového šetření na konkrétní lokalitě s omezeným počtem opakování, a proto je třeba k výsledkům přistupovat s opatrností při jejich zobecňování na jiné stanovištní podmínky, věkové kategorie porostů či půdní typy.
Podle TZ VÚLHM, red.
Foto: Jan Řezáč
