Petr Havel
Svalovat vinu za vlastní chyby na někoho jiného je v ČR natolik zavedeným principem, že je zcela bez uzardění používán přímo samotným státem. Konkrétně jde o státní podnik Lesy České republiky (LČR), které viní Český statistický úřad (ČSÚ) z nezveřejnění indexu, podle kterého se mají odvíjet ceny dřeva.
Ve skutečnosti je zřejmé, že idex ČSÚ díky tomu, že se od počátku letošního roku změnila metodika výpočtu onoho indexu, zveřejnit fakticky nemohl, a LČR to musely vědět. Jde totiž o to, že nový index vychází ze zcela změněného vzorku respondentů, z jejichž cenových hlášení statistický úřad index počítá. A uvedený vzorek respondentů byl změněn právě v případě samotných LČR, když ze vzorku šetření vypadlo na 72 lesních správ LČR. Je tedy zřejmé, že pokud by ČSÚ zveřejnil index nový, šlo by o klasické srovnání „hrušek s jabkama”, protože by porovnával neporovnatelný vzorek. Fakticky se totiž změnou vzorku respondentů vytvořila od letošního roku nová časová řada, zatímco ta stará tvořená z původního vzorku touto změnou skončila.
Diskuse o změně metodiky výpočtu idexu se vedly docela intenzivně na konci loňského roku, bohužel za naprostého nezájmu médií, i proto, že jde o dost odborný problém. Od samého začátku ale bylo jasné, že jde o byznys. Předchozí index přitom nahrával LČR, neboť ze zhruba 100 subjektů, které poskytovaly podklady pro tvorbu indexu, bylo zmíněných 72 lesních správ LČR. Státní lesy tak dominantně ovlivňovaly data pro výpočet indexu a ve své podstatě šlo zřejmě také o střet zájmů, neboť LČR na jedné straně index dominantně tvořily, na straně druhé tento index používaly jako argument k požadovaným cenám dříví.
To se od počátku letošního roku změnilo, nicméně ve smlouvách s partnery LČR princip indexace zůstal. Také proto, že zákon o zadávání veřejných zakázek požaduje po zadavateli stanovení pevných cen, což je obtížné u zboží (dřevo), jehož cena se velmi flexibilně pohybuje. Otázkou tedy je, zdali je zákon o zadávání veřejných zakázek tím pravým, podle kterého mají LČR vypisovat soutěže. Ale to je na jinou debatu.
Nyní jde o to, jaká čísla pro výpočet cen dřeva, které chtějí LČR zaplatit, vlastně použít. Podle selského rozumu by se přitom měly jako výchozí použít takzvané nabídkové ceny, které zajistily současným smluvním partnerům LČR vítězství v tendrech a které samy LČR akceptovaly. To se ale v prvním letošním čtvrtletí stejně nestalo, LČR si k nabídkovým cenám přihodily ještě navýšení cen o indexy z předchozího období, kdy byl ale ještě ve hře srovnatelný vzorek respondentů pro hlášení příslušných cen. Nyní se ovšem již nemají LČR o co opřít, protože druhé čtvrtletí by již mělo vycházet z cen prvního čtvrtletí – jenže – z jiného – a tedy nesrovnatelného vzorku respondentů.
Každopádně není pravda, že by ČSÚ něco zanedbal. Naopak, statistický úřad se chová matematicky správně, protože na rozdíl od LČR ví, že srovnávat nesrovnatelné nelze.
Je otázkou, proč LČR na ČSÚ útočí, když byly u všech jednání o změnách výpočtu indexu. Logické vysvětlení je jen jedno – vysoké ceny dřeva v loňském roce v ČR letos zřejmě poklesnou, ostatně postupně klesají nebo stagnují ceny všech zemědělských komodit po celém světě, a dřevo do jisté míry zemědělská komodita je. To znamená, že LČR budou mít letos zřejmě horší hospodářský výsledek v porovnání s minulým rokem – a útokem na nezveřejnění indexu a poukazem na propad svých příjmů z toho vyplývajících si pro horší ekonomický výsledek dělají alibi.
