Na více než 760 km dlouhou plavbu se vydal devadesátimetrový vor složený z pěti vorových tabulí, poskládaných celkem ze 120 šestnáctimetrových kmenů.
„Vyplutí jsme naplánovali na 11. července ze Štěchovic, místa, kde se odedávna vory vázaly. Vor jsme vyrobili přesně podle tradiční dobové technologie a původních postupů. Veřejnost tak bude mít jedinečnou příležitost seznámit se s původním způsobem plavení dřeva a na vlastní oči se v Praze i dalších městech podívat, jak náročné to tehdy bývalo“ uvedla manažerka projektu VOR 2012 Andrea Pondělíčková.
Stejně tak jako někdejší hrdinové filmu Plavecký mariáš i posádka voru 2012 projede Prahou, kde spluje dvě původní vorové propusti a po Labi zamíří až k německému Hamburku.
Cílem projektu VOR 2012 je kromě připomenutí kdysi slavného plaveckého řemesla především oslava dřeva jako jedinečného materiálu a obnovitelného zdroje.
Vorařství vždy mělo v Čechách dlouholetou tradici a patřilo mezi vážená a uznávaná povolání. První doložená písemná zpráva o voroplavbě na Vltavě se zachovala z r. 1316. Vory však připlouvaly do Prahy již nejméně o 300 let dříve. Velký rozmach voroplavby nastal v době vlády Karla IV. Vrcholu dosáhlo plavení dřeva v Čechách v 18. a 19. století. Zánik tohoto řemesla nastal vybudováním přehrad na Vltavě v průběhu 20. století.
|
Plánovaná trasa voroplavby |
Veškeré informace, včetně bohatého fotografického a filmového materiálu i dokumentárních videí ze stavby voru naleznete na www.vor2012.cz
Podle TZ LESS, red.
Fotogalerie z vyplutí vorového pramene z Prahy/Výtoně
Další fotogalerie z projektu VOR 2012
Video k projektu VOR 2012
Ze Štěchovic do Hamburku - projekt VOR 2012
Rozhovor redakce Lesnické práce s Andreou Pondělíčkovou, koordinátorkou projektu Vor 2012
- Jak vznikala myšlenka uspořádat plavbu?
K nápadu postavit vor či spíše vorový pramen a vydat se s ním po stopách plavců po Labi až k Hamburku se majitel společnosti LESS pan Mičánek opakovaně vracel. Ač to zpočátku znělo hodně bláznivě, začali jsme pátrat po všech dostupných materiálech, ve kterých byla zmínka o tomto téměř zapomenutém plaveckém řemesle. A postupně jsme se utvrdili v přesvědčení, že takovouto plavbu uskutečnit lze, byť samozřejmě za poněkud jiných podmínek, než měli plavci do konce 50. let minulého století, kdy plavení dřeva po vodě definitivně skončilo.
| Parametry voru pro plavbu v roce 2012 - pět vorových tabulí – předák, slabák, šrekový, ve střídě, zadák - 120 kmenů 16 m dlouhých - celková délka bez vesel – 81 m - šířka 4,5–5 m - výstroj: 4 vesla ručně tesaná a 11 m dlouhá, dvě ohniště, náklad palivového dřeva |
- Prvotního rozvoje se vorařství v Čechách dočkalo v době Karla IV. Poslední zmínky o provozním využití vorů se ale datují do poloviny 20. století. Jak se vám tedy podařilo po relativně dlouhé době toto řemeslo vzkřísit?
Měli jsme vlastně v mnohém snadnější cestu. V roce 2000, kdy byla Praha vyhlášena jako „Evropské město kultury“, byl jeden z projektů věnován řece Vltavě a jmenoval se „Praha – město na řece“. A v rámci tohoto projektu byl po mnoha letech postaven poslední vor končícího tisíciletí přesně podle několik set let staré technologie. Iniciátorkou této myšlenky byla paní Zlata Svobodová z Muzea hl. m. Prahy, koordinátorem stavby a vrátným tohoto voru pan Jan Havel. Právě na něj jsme se obrátili při přípravách našeho projektu. Byl pro nás cenným poradcem jak při vlastní stavbě, tak i při všech administrativních krocích, které samotné plavbě předcházely. Na loňské zkušební plavbě zastával také pozici vrátného, čili kapitána voru.
- Jak probíhá stavba voru? Využíváte pro stavbu kompletně dobové technologie, nebo pokládá klády na hladinu odvozní souprava a o spojení se starají nylonová lana?
Zachovat i napodobit původní postup stavby voru již samozřejmě úplně nelze. Přesto jsme se v maximální míře snažili o zachování co nejautentičtější podoby. Vybrané stromy nebyly sice káceny ručně, k jejich přibližování jsme nevyužili koňské potahy, nicméně kmeny byly ručně oloupány a houžve jsme také poctivě stáčeli na vyrobené koze, neboli veřtatu. Vlastní sestavovaní vorového pramene se konalo na místě původního vaziště ve Štěchovicích. Kmeny se do vody navalovaly ručně a taktéž sestavování jednotlivých tabulí vyžadovalo souhru alespoň tří zdatných chlapů. Ačkoliv v minulosti platilo pravidlo „váže se dřevo dřevem“, z bezpečnostních důvodů jsme pro zajištění stability a pevnosti použili při stavbě jištění pomocí drátů a roxorů.
- Minulý rok jste podnikli zkušební plavbu na trase Štěchovice – Štětí s čtyřvorným pramenem. Jaké byly hlavní zkušenosti z této plavby a jak bude vypadat letošní plavba?
Vloni jsme se naučili vor postavit a také plout. Zdolali jsme trasu dlouhou 100 km, propluli jsme devíti zdymadly a jistou dávku adrenalinu jsme zažili při proplutí Staroměstskou propustí. Plavební podmínky jsou samozřejmě jiné než v minulosti, proud řeky je mnohem slabší a navíc plavba tělesa samotíží je ze zákona zakázána. Na většině trasy nás proto táhla vlečná loď, nezbytná byla dobrá komunikace mezi kapitánem lodi a vrátným na voru. Do role plavců se postupně zaučovali zájemci z řad zaměstnanců naší firmy. V letošním roce jsme postavili větší vorový pramen a naším cílem je splout trasu ze Štěchovic až do Lauenburgu, cestu dlouhou 760 km. Vyplouváme 11. července 2012, na pátek 13. máme v plánu splutí dvou původních vorových propustí v Praze – Šítkovského a Staroměstského jezu. Po vyplutí z Prahy, kde očekáváme největší zájem médií i veřejnosti, bychom měli denně urazit úsek mezi 60–70 km. Plavecké posádky na voru se budou střídat, aby si tento mimořádný zážitek vyzkoušelo více zájemců z řad pracovníků společnosti LESS.
- Jaký očekáváte zájem veřejnosti?
Již v loňském roce, kdy jsme naši cvičnou plavbu nijak nemedializovali, nás překvapil zájem, který jsme plavbou vzbudili. Letos v dubnu jsme náš projekt představili v rámci výstavy „Lodě na vodě“ a ohlas byl skutečně značný. Také se nám přihlásili další pamětníci voroplavby, získali jsme zajímavá svědectví a přihlásili se zájemci, kteří nám přijeli pomoci při vlastní stavbě voru. Proplutí Prahou bude jistě zajímavou atrakcí pro širokou veřejnost, těšíme se však na báječnou atmosféru s „lidmi od vody“, kteří nás již při první plavbě doprovázeli na nejrůznějších plavidlech od dračích lodí až po sportovní jachty.
Rozpočet tohoto projektu skutečně není zanedbatelný. Tuto akci však nevnímáme pouze jako jednu z PR aktivit naší firmy ku příležitosti její 20leté existence. Cílem projektu je také připomenutí plaveckého řemesla, které bylo úzce spjato s lesnictvím a dřevařstvím. Vnímáme tento projekt jako oslavu dřeva jakožto jedinečného materiálu a obnovitelného zdroje. Materiálu, na kterém je založeno podnikání firmy LESS a jehož význam je stále nedoceněn. V tomto smyslu máme přislíbenu mediální podporu ze strany České televize a dalších médií, dobovou výstroj plavců nám zajistila firma Silvajagd. O dobrý pitný režim plavců se postará společnost Zelená Bohdaneč svými Agnes produkty.
| Výbava plavců na stavbu a plutí vorového pramene * Plavecká sekyra (tzv. vrátenská): Víceúčelový nástroj, majetek vrátného, symetricky kovaná sekera, ostří kováno a broušeno k jedné straně. Používá se na primitivní tesařské práce, sekání vesel a desek na nožice pod vesla (tzv. „kopovky“) * Plavecká sekera (dlabačka, oušenka, oušeňačka): Jednoúčelová sekera pro sekání děr v hlavách kmenů pro navlékání na vořiny. * Plavecký nebozez (tzv. pochop): Má průměr 36 mm, sloužil k vrtání děr pro svazování houžvemi. * Okovec: Po nasazení na bidla (sochory) sloužil pro pohánění pramene na víru (vír znamená v plavecké hantýrce klidnou vodu). * Háček: Háček sloužil po nasazení na bidla k přitahování kmenů na vodě. * Hříbě: Jednoruční pila s dřevěným obloukem (proti utopení). Sloužila k výrobě výstroje pramene a při plutí k řezání dřeva na oheň a případné opravy. * Malá jednoruční sekyrka: Sloužila na sekání sluků a štípání dříví během plavby. * Plaváček: Hliněný hrnec, který každý plavec používal na vše tekuté. Bývalo pravidlem, že si plavci kupovali u místního hrnčíře plaváček nový. Po splutí jednoho rázu (plavby pramene s jednou posádkou z vaziště do místa určení) jej tradičně rozbili, a říká se, že dno Vltavy u Výtoně je plné hliněných střepů. |
- Jaký bude osud dříví, které splavíte k Hamburku?
V přístavu Lauenburg bude naše konečná stanice, neboť plavené dřevo se nesmí dostat do slané vody. To byla podmínka německého odběratele. Takže na konci naší cesty bude vorový pramen rozebrán a dřevo následně zpracováno na pile.
Děkuji za odpovědi, Jan Příhoda
