Cílem jejich práce bylo na základě terénních šetření ve vybraných post-kalamitních porostech v Nízkém Jeseníku naznačit přírodě bližší postupy kultivace jedle v kalamitních oblastech. Dále zde analyzovali strukturu horní etáže vybraných porostů pionýrských dřevin; popsali struktury přirozené obnovy jedle; popsali stav následné obnovy ostatních dřevin; zjistili rozsah poškození obnovy zvěří.
K výzkumu si vědci vybrali v Nízkém Jeseníku dva porosty nazvané podle historických pramenů jako Padělky a Mokřinky. Při výběru zájmových porostů zohlednili jejich strukturu – převaha osiky v horní etáži, věk kolem 30 let a výskyt dospělých jedinců jedle v bezprostředním okolí těchto porostů. Osika byla v obou porostech dřevinou hlavní, když její zastoupení činilo 56 % (Padělky), resp. 74 % (Mokřinky).
Grafy: Zastoupení dřevin v horní etáži na studovaných plochách. Zdroj: Zprávy lesnického výzkumu
V obou porostech v přirozené obnově dominovala jedle – 73 % (Mokřinky), resp. 65 % (Padělky). Obnova jedle byla na obou plochách zastoupena v širokém rozpětí věku od stáří jednoho roku do více než deseti let. Poškození jedle zvěří bylo značné na obou plochách – 14 % (Padělky), resp. 18 % (Mokřinky).
Grafy: Početnost dřevin přirozené obnovy na jednotlivých ploškách zájmových porostů. Zdroj: Zprávy lesnického výzkumu
Podle vědců bude další odrůstání jedle záviset perspektivně mimo jiné na kompetici s ostatními druhy, tedy především s bukem na ploše Mokřinky a habrem na ploše Padělky.
Oba porosty a jejich struktura jsou výsledkem jednak chřadnutí a rozpadu převážně nepůvodních smrkových porostů, jednak restitucí a navracení soukromého majetku. Obě tyto události probíhaly souběžně v raných 90. letech 20. století.
U obou porostů nebyla po kalamitě provedena řádná obnova a vzniklé holiny byly ponechány bez dalších úmyslných zásahů. Výsledná struktura porostů tak ukazuje na potenciál sukcese k obnově lesa v daných stanovištních podmínkách reprezentujících živná stanoviště 3. lesního vegetačního stupně.
Vzhledem k tomu, že v porostech nebyly prováděny úmyslné výchovné zásahy, je jejich struktura výsledkem pouze přírodních procesů – sukcese a autoredukce. Jejich druhová skladba je pak výsledkem disturbančního režimu, struktury původních i okolních porostů a stanovištních poměrů.
Jedle se v těchto porostech pionýrských (přípravných) dřevin začíná významněji objevovat již velice záhy po vzniku „přípravného lesa“. Průběh sukcese, resp. zmlazování dřevin dlouhověkých (jedle) v porostech dřevin pionýrských, je však značně limitován zvěří. Tlak zvěře všeobecně snižuje prosperitu úspěšného prosazení jedle v konkurenci s ostatními dřevinami.
I přes silné inhibiční působení zvěře výsledky vědců potvrzují hypotézu, že vysoké zastoupení jedle je na řadě míst ČR a ve střední Evropě vůbec spojené nejen s disturbancemi, ale i činností člověka. Výsledky studie dále upřesňují, jak mohla v minulosti probíhat kolonizace jedle na opuštěných zemědělsky využívaných půdách.
Tab.: Poškození přirozené obnovy jedle zvěří v zájmových porostech (v členění na okus tohoroční, starší, oba). Zdroj: Zprávy lesnického výzkumu
Jedle vzhledem ke své obnovní ekologii (pomalý růst v raném věku) není ve většině případů schopna osidlovat holé plochy (silná kompetice buřeně), zato je schopna se účinně obnovovat v krytu pionýrských dřevin.
Na vysoký podíl pionýrských dřevin v oblastech, kde expandovala i jedle (na úkor buku) ukazují i některé další výzkumy. Stejně tak je na bývalých zemědělských půdách znám a zdokumentován vysoký potenciál dřevin pionýrských k jejich spontánní obnově.
Uvedený model spontánní obnovy a šíření jedle za spoluúčasti dřevin pionýrských tak v mnohém osvětluje pojem „pionýrský charakter jedle“.
Nezodpovězenou otázkou zůstává dlouhodobá prosperita jedle, jakož i ostatních dřevin (především buku) v době klimatické změny.
Článek Spontánní obnova jedle bělokoré pod porosty s převahou topolu osiky je ke stažení zde.
TZ VÚLHM
