
Ing. Tomáš Dohnanský
Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR (SVOL)
Jak se podle vašich zkušeností stavějí vlastníci lesů k problematice legislativního ukotvení povinnosti ponechávání určitého objemu mrtvého dřeva v lesích?
Pokud odhlédnu od současné rekordní výše mrtvého dřeva v našich lesích jako důsledku nedávné kůrovcové kalamity, nemohu nezmínit zásadní rozdíl v pohledu vlastníků lesů na stojící a ležící mrtvé dřevo. Důvodem nesouhlasu s ponecháváním stojícího dřeva jsou, vedle zpravidla vyšších ekonomických ztrát, zejména bezpečnostní rizika pro návštěvníky lesa, vlastníky lesa i lesní personál. To bylo hlavním důvodem, proč SVOL od začátku tvorby Národního plánu obnovy přírody (NPOP) striktně odmítl stojící mrtvé dřevo jako povinný indikátor lesních ekosystémů pro ČR. Samozřejmě to neznamená, že vlastníci lesa jsou proti ponechávání stojícího mrtvého dřeva za všech okolností. V hospodářských lesích jsou na vhodných místech standardně ponechávány doupné stromy, torza či vyšší pařezy převážně listnatých dřevin a v územích se zájmy ochrany přírody jsou za odpovídající náhradu újmy ponechávány skupiny stromů, popř. i části lesních porostů. S ponecháním skupin stromů nebo částí porostů mimo chráněná území se lze u vlastníků lesů setkat dosud zcela ojediněle, převážně v nepřístupných či obtížně obhospodařovatelných lokalitách. V případě ležícího mrtvého dřeva je postoj vlastníků lesů vstřícnější. Samozřejmě i v tomto případě je ponechané množství ovlivněno možností jeho tržní realizace (zejména u větších objemů po mýtních úmyslných těžbách), otázkou čistoty lesa v příměstských a jiných rekreačních lesích nebo zvyšujícím se nebezpečím požáru s nárůstem teplých a suchých období. Na druhé straně nelze nevidět, že ponechávání nerealizovatelné hmoty z prořezávek, resp. prvních probírek je dnes zcela převažující dobrou praxí při výchově lesa. Současný negativní postoj vlastníků lesů k legislativnímu ukotvení ponechávání určitého objemu mrtvého dřeva zřejmě vychází ze všech uvedených skutečností a ani do budoucna není reálné očekávat, že by se tento přístup při běžném (nekalamitním) lesním hospodaření nějak zásadně změnil.
Přečtěte si první část odpovědí: Diskuze: Mrtvé dřevo jako živý problém lesnické legislativy I.
Ponechání mrtvého dřeva má vliv na biodiverzitu, ale také na snižování degradace lesních půd zejména některých stanovišť. Jak by podle vašeho názoru měl stát k této problematice přistoupit?
Význam jemnějšího lesního materiálu (slabších větví, listí atd.) pro snižování degradace lesních půd dnes již zřejmě nikdo nezpochybňuje. Předmětem diskuzí je způsob ponechání tohoto materiálu, kdy ekologické organizace a část akademické obce požadují ponechávání mrtvého dřeva v jeho přirozené podobě (jak stojícího, tak ležícího), přičemž zejména jeho drcení či štěpkování zcela odmítají z důvodu negativního vlivu na biodiverzitu. To se projevilo např. při projednávání NPOP požadavkem na zásadní omezení až úplné vyloučení těchto technologií. Zmíněný negativní vliv na biodiverzitu však nelze paušalizovat, vždy bude záležet na konkrétních podmínkách lokality (lesním stanovišti, stavu půdy, vegetace atd.) a hlavně použité technologické variantě. Z pohledu lesnické praxe, ať už se jedná o zachování živin v půdě, likvidaci, nebo následné potlačení růstu buřeně či úspěšnější přirozenou obnovu některých dřevin, pak v případě drcení (štěpkování) převažují pozitiva. Podle vyjádření hasičů se dokonce jedná o vhodné protipožární opatření. Z uvedeného vyplývá potřeba zachování stávajících finančních příspěvků na drcení (štěpkování) klestu a samozřejmě i na ukládání klestu na hromady nebo valy s průběžným navyšováním příslušných sazeb dle vývoje cen prací. Oba příspěvky jsou vlastníky lesa využívány a určitě přispívají ke zvyšování množství ležícího mrtvého dřeva. Větší pozornost naopak vlastníci lesů dosud nevěnovali tematicky příbuzným finančním podporám ze stávajícího Strategického plánu Společné zemědělské politiky 2023–2027, což je dáno zejména přetrvávajícími komplikovanými podmínkami těchto plošných opatření. Přitom např. opatření k ponechání stromů k zetlení bylo spuštěno až na konci programového období. Proto v rámci přípravy podmínek nových evropských dotací by se měl stát zaměřit na zjednodušení existujících dotačních pravidel včetně jejich zpřístupnění širšímu portfoliu vlastníků lesů.

doc. Ing. Tomáš Vrška, Dr.
ŠLP Křtiny MENDELU
Jak se jako zástupce Školního lesního podniku, který je do jisté míry laboratoří lesnického hospodaření, díváte na záměr legislativního ukotvení míry ponechávání mrtvého dřeva v lesích?
Osobně jsem zastáncem ponechávání určitého množství tlejícího dřeva v hospodářském lese, protože biologická rozmanitost je základem odolného ekosystému a my potřebujeme zvyšovat odolnost lesů nejenom kvůli mitigaci globální změny klimatu. Zde hovoříme o hroubí, o spíše mohutnějších stromech nebo jejich částech. Samozřejmě platí, že má-li být něco legislativně ukotveno a má na to být navázána nějaká platba (újma vlastníka lesa), musí to být měřitelné a kontrolovatelné. Seriozně se dá hroubí měřit:
- buď za celý majetek s využitím provozní inventarizace (to platí jenom pro majetky, které mají lesní hospodářský plán [LHP] zpracovaný kontrolní metodou),
- evidencí jednotlivých biotopových stromů (v obou případech se dá nastavit platba za ponechání objemu hroubí anebo počtu stromů ponechaných k dožití a k zetlení s definováním jejich minimálních parametrů),
- kombinací obou metod uvedených výše.

Protože existuje svoboda volby v metodách tvorby LHP, nelze paušálně požadovat inventarizaci tlejícího dřeva a je třeba zvážit, jak by se dalo pracovat s biotopovými stromy. To lze opatřit jednoduchou aplikací, kterou v různých formách již používá řada majetků (včetně největšího správce lesů – Lesů ČR). Tento způsob funguje například dobře v Bavorsku (osobní sdělení správce většího soukromého majetku): státní správa i vlastníci používají stejnou aplikaci. V aplikaci uvedete souřadnice biotopového stromu, jeho druh, výčetní tloušťku a strom musí splňovat podmínku, že je stojící (živý, odumírající nebo odumřelý). Pokud strom padne a tleje na zemi, vybere vlastník v okolí nového „nástupce“. Úředník, který provádí kontrolu, si může namátkově podle aplikace kdykoliv zkontrolovat jakýkoliv strom. Vlastník splňující kritérium pěti stromů na hektar pobírá platbu za ekosystémové služby 100 eur/ha/rok.
Legislativní ukotvení vyhláškou by dávalo jistotu společnosti, že tlející dřevo v lese bude, a vlastníkům jistotu, že za to dostanou zaplaceno. Naopak forma pozitivní finanční podpory, jakou známe třeba z Německa, Švýcarska, Lucemburska, Irska, nemá punc „nařízení“ a ti, co ji přijmou, to udělají dobrovolně a rádi. A to je cesta k lepší občanské společnosti. Osobně přiznávám, že dříve mě forma nařízení (vyhlášky) pro dosažení různých cílů v lesnictví připadala jako jasná cesta. Třicetiletá zkušenost s prosazováním přírodě blízkého hospodaření formou pozitivních příkladů ve sdružení Pro Silva se však dnes ukazuje jako lepší, než kdyby to někdo předpisem nařídil, protože motivuje k přemýšlení a pochopení celé problematiky a díky pozitivnímu přístupu postupně jako sněhová koule nabaluje další zájemce, protože oni chtějí. Myslím, že by to takto mohlo být i s tlejícím dřevem a že by to mohlo být zahrnuto do paušálních plateb za ekosystémové služby lesů.

Na základě rozsáhlých investic do provozů spalujících biomasu lze očekávat zvýšenou poptávku po energetické biomase a rostoucí riziko ochuzování stanovišť odebíráním těžebních zbytků. Jak by v tomto ohledu měl stát postupovat, aby směřoval vlastníky lesů k dlouhodobě udržitelnému využívání těžebních zbytků a růstu biodiverzity v lesích?
U této otázky se aktuálně jedná o mix slabého hroubí a spíše více nehroubí, což je úplně jiné téma. Není o biodiverzitě, ale o oběhu živin (hlavně bazických kationtů) v lese a jejich dostupnosti pro stromy. Využití těžebních zbytků jako energetické biomasy je dodnes napříč politickým spektrem trochu schizofrenní. Na jednu stranu se na všech úrovních, od EU řekněme po krajské koncepce rozvoje, deklaruje podpora šetrnějších nebo přírodě bližších způsobů hospodaření a na straně druhé si nechceme přiznat, že těžební zbytky se využívají téměř výhradně tam, kde to technologicky a ekonomicky dává smysl – tedy na holinách (maximálně s výstavky), protože tam je možné použít mechanizaci. Nikdo nesbírá manuálně roztroušené těžební zbytky při těžbě jednotlivých mýtně zralých stromů nebo po probírkách – to je doména samovýroby palivového dříví lokálních obyvatel. Navíc klest se shrnuje převážně na holinách po jehličnatých porostech a přesně ty jsou postiženy nutriční degradací, jak nám dokázali kolegové z VÚLHM ve své certifikované metodice „Nakládání s těžebními zbytky…“ (vydal VÚLHM v edici Certifikované metodiky, č. 3/2021). Takže tam, kde jsou půdy nutričně nejvíce ohrožené, my odebíráme poslední zbytky bazických kationtů v jemných větvích a připravujeme našim potomkům ještě horší podmínky pro růst nové generace lesa, nemluvě o dalším zhutňování půdy pojezdem traktoru se shrnovačem klestu. Má-li něco udělat stát – tak podpořit štěpkování sortimentu listnatá vláknina právě pro využití v energetice. Na trhu totiž přibývá listnaté vlákniny z probírek, protože se projevuje zvýšení podílu listnáčů díky podpoře melioračních a zpevňujících dřevin od roku 1996. Tohoto sortimentu bude na trhu stále více.

prof. Ing. Miroslav Svoboda, Ph.D.
Katedra ekologie lesa FLD ČZU v Praze
Kde vidíte hlavní přínosy legislativního ukotvení ponechávání mrtvého dřeva v lesích a jak vnímáte snahu o vypuštění tohoto záměru z lesního zákona?
Mrtvé, respektive tlející dřevo je přirozenou součástí fungujících lesních ekosystémů. Jeho význam dalece přesahuje podporu saproxylických organismů – podílí se na koloběhu živin, zlepšování vlastností půdy, retenci vody a ukládání uhlíku, tím vším i na odolnosti lesů vůči klimatické změně. Diskuze by proto neměla být vedena otázkou, zda mrtvé dřevo ponechávat, ale jakým způsobem, kde a za jakým účelem.
Hlavní přínos legislativního ukotvení spatřuji v tom, že vytváří jednotný rámec pro hospodaření. Dnes jsou požadavky rozptýleny mezi certifikační systémy, dotační podmínky, metodiky ochrany přírody i doporučení jednotlivých institucí, což vede k rozdílnému výkladu i zbytečným debatám mezi vlastníky lesa, státní správou a ochranou přírody. Sám bych přitom rozlišoval mezi zrušením plošného limitu, který nikdy nemohl odrážet rozdílnost stanovišť, a úplným vypuštěním principu z právní úpravy. S prvním v zásadě souhlasím; druhé bych ale nedoporučoval – i obecně formulovaný zákonný princip má smysl jako opora pro navazující vyhlášky a dotační tituly a bez něj hrozí, že ponechávání mrtvého dřeva zůstane jen na papíře.

Na jakých konkrétních principech by měla být případná legislativa upravující tuto problematiku postavena?
Za nejvhodnější považuji víceúrovňový přístup, kdy zákon stanoví obecné principy a konkrétní pravidla řeší prováděcí vyhlášky, metodické standardy nebo doporučené postupy hospodaření. Takový systém umožňuje pružně reagovat na nové vědecké poznatky i na odlišné přírodní podmínky. Odpovídá tomu i evropský vývoj: nařízení EU o obnově přírody používá stojící a ležící mrtvé dřevo jako jeden z indikátorů stavu lesních ekosystémů, aniž stanovuje závazné minimální objemy na hektar – členské státy mají zajistit dlouhodobě rostoucí trend na národní úrovni, nikoli plnění jednotného limitu u každého vlastníka. Obdobně ani legislativa řady dalších evropských zemí, například Německa, Rakouska či Finska, neurčuje zákonem konkrétní množství mrtvého dřeva a ponechává naplnění ekologických cílů na lesnickém plánování a certifikačních standardech.
Pokud jde o principy, na nichž by případná legislativa měla stavět, současné poznatky neumožňují stanovit jednu obecně platnou prahovou hodnotu množství mrtvého dřeva vhodnou pro všechny typy lesů a skupiny organismů. Pro biodiverzitu je zpravidla důležitější pestrost – kombinace stojících i ležících kmenů, různých dimenzí, druhů dřevin, stupňů rozkladu a hlavně dlouhodobá kontinuita. Budoucí pravidla by proto měla být založena na funkci mrtvého dřeva, nikoli na předepsaném objemu. Měla by rozlišovat mezi hospodářskými lesy, chráněnými územími a lokalitami se zvýšeným rizikem požárů či kalamit a umožňovat adaptivní management založený na monitoringu.
Článek si mohli přednostně přečíst odběratelé Lesnické práce. Přidejte se k nim a mějte přehled o všem důležitém, co se děje v lesnictví a dřevařství. Předplatné časopisu snadno získáte ZDE.
Velmi cennou zkušenost přinesl současný rozpad smrkových a borových porostů v důsledku sucha a gradace kůrovce. Ukázalo se, že plošné odstraňování biomasy nemusí být biologicky ani ekonomicky optimální – na řadě lokalit proběhly ekonomicky neefektivní asanační těžby s minimálním vlivem na zastavení rozpadu porostů, přičemž plošná příprava půdy a štěpkování veškeré biomasy často zničily potenciál přirozené obnovy, a to nezřídka za peníze z veřejných rozpočtů.
Za mimořádně důležité proto považuji využívání přirozených disturbancí. Nejlevnější způsob zvýšení zásoby mrtvého dřeva není aktivní ponechávání produkčních stromů, ale chytré využití kůrovcových kalamit, větrných polomů nebo lokálních požárů, které vytvářejí strukturálně pestré mrtvé dřevo prakticky bez nákladů, na rozdíl od plošného odvážení a štěpkování biomasy po kalamitách, které naopak znamená vysoké náklady a ztrátu ekologických funkcí bez odpovídajícího přínosu pro ochranu lesa.
Významnou roli může sehrát stát: na pozemcích Lesů ČR a Vojenských lesů a statků může nastavit standard hospodaření interními pravidly, aniž by bylo nutné přenášet stejnou míru regulace na všechny vlastníky. U nestátních vlastníků považuji za vhodný motivační přístup – dotační programy nebo platby za ekosystémové služby – spíše než plošné administrativní povinnosti spolu s průběžným monitorováním množství i kvality mrtvého dřeva. Legislativa by podle mě neměla určovat, jaké množství má v lese zůstat, ale měla by vytvářet podmínky, aby jeho množství i kvalita narůstaly tam, kde to přináší nejvyšší ekologický přínos při nejnižších nákladech. Právě využívání přirozených disturbancí představuje z tohoto pohledu jednu z největších příležitostí pro české lesnictví v příštích desetiletích.
Děkuji za odpovědi (24. 7. 2026), Jan Příhoda























