ROZHOVOR: „Mně se otevřený přístup obcí líbí, byť logicky budou mít vždy představu, že se s nimi ještě málo mluví,” říká ministr životního prostředí Richard Brabec.

Vimperk – Spíše naslouchat než slibovat přijel za starosty šumavských obcí minulý týden ministr životního prostředí Richard Brabec.

* Hovořilo se o zákonu o národním parku, zonaci a plánu péče. Která z těchto věcí bude směrem k Národnímu parku Šumava nyní prioritní?

Jednoznačně to zaznělo, je to sled kroků, a to zákon, plán péče a zonace, respektive posouzení stavu, v jakém to dnes je. Dnes jsme tlačeni tím, že do konce týdne bude uzavřeno připomínkování plánu péče, pak to zohledníme, podíváme se na zonaci a uvidíme, zda je to návrh průchozí. Tedy takový, který je respektován i ze strany šumavských obcí. Neumím si představit, že bychom nyní předložili návrh zákona o národním parku a neměli přitom vyjasněnu zonaci. Pak jsou zde symboly, o kterých byla řeč, což je například střet s Naturou 2000 ohledně nejen lanovky na Hraničník. Zásadní bude scelení prvních zón rozdělených dnes na sto třicet pět částí na mnohem menší počet, její rozloha, bezzásahovost a samozřejmě i časový interval, za který by se mohla první zóna někam, a záměrně neřeknu procento, rozšiřovat. Ostatní věci jsou detaily, ale toto se týká celé Šumavy.

* Máte výhrady k práci současného vedení Správy a řediteli Jiřímu Mánkovi?

Měli jsme velmi krátký časový prostor před setkáním se starosty. Pokud jde o mé výhrady, vidím problém v tom, že se Správa chová tak, že prohráváme soudy, respektive vidím konflikty a vyostřenost, které jinde nevidím. Chápu, že problematika Národního parku Šumava je jiná, než Krkonoš. Ale určitě budu od ředitele chtít slyšet odpovědi na otázky, ke kterým jsme se zatím nedostali.

* Co se týče návrhu zákona o národním parku, kterou z těch mnoha připravených variant využijete?

Troufám si říci, že v návrzích už bylo vše napsáno. Ale někde toho bylo příliš mnoho, jinde zase málo amyse určitě pokusíme o kompilát a půjdeme cestou méně podrobného návrhu zákona. Nechceme ho zaplevelit tím, že bude obsahovat příliš velké podrobnosti. Určitě to není o tom, že bych chtěl teď za každou cenu šturmovat a dávat ho ke schválení.

* Kritika starostů spočívá i v možnostech zaměstnanosti na Šumavě, kde lidé v tendrech jen těžko konkurují. Jak se podle vás dá upravit zákon o veřejných zakázkách v tom smyslu, aby byli upřednostňováni místní?

Teď na to nedovedu odpovědět, nejsem právník. Minimálně ze zkušenosti z Německa nebo Francie vím, že tam jedou podle zákona o veřejných zakázkách, ale bere se za automatické, že přednost dostávají firmy místní. Myjsme se dostali do situace ad absurdum, kdy je to jen diktát ceny za každou cenu, což vede k dumpingu a podívejme se, kamto dovedlo stavebnictví.

* Zmínil jste, že nejste spokojen s tím, jak dopadají některé soudní spory Správy parku. Na druhou stranu chcete být otevřenější a vstřícnější k nevládním organizacím a zapojit je i do legislativního procesu. Kde jsou hranice, bude ministerstvo pružněji a jasněji reagovat na vyjádření některých nevládních organizací?

Myslím si, a mám pro to důkazy, že problém, který nastal v minulém období z hlediska postoje ministerstva oproti tomu, co bylo dejme tomuv roce 2010, byl, že se s celou řadou nevládních organizací prostě přestalo zcela komunikovat. Slíbili jsme nevládním organizacím, že je více zapojíme do odpadové legislativy, nebo do EIA, co nás čeká a v čem na nás tlačí Evropa. Dáme jim tu možnost, ale to neznamená, že budeme ustupovat vždy před tím, co ony říkají.

* Šumavské obce mají historicky možná dojem, že je s nimi dlouhodobě zametáno. Před koncem působení Františka Krejčího byla dokonce jednání s obcemi natolik zablokována, že nástupci trvalo několik měsíců, než starosty dostal opět k jednacímu stolu. Jaká bude budoucnost, lepší, nebo horší?

Jedna věc je vztah k národnímu parku, potažmo ke Správě, druhá pak vztah k ministerstvu. Odjíždím bez monoklu. Mněse otevřený přístup obcí líbí, vyjádřily se poměrně ve velkém počtu, byť, a to se nedivím, opakovaně narážely na podobné problémy. Obce logicky budou mít vždy představu, že se s nimi ještě málo mluví, ale to není jen na Šumavě. Měl jsem pocit, že jsem obcím poměrně otevřeně odpovídal na otázky, co jsme schopni, co umíme a co neumíme. Každopádně na začátku mi připadali starostové kyselejší, než když odjížděli, tak nevím, snad je to dobrý signál.