Lidové noviny uveřejnily dne 30. ledna článek „Zachraňte divokou Šumavu, žádá nový kabinet petice”.

Článek obsahuje prohlášení petičního výboru, které obsahuje několik logických omylů. Už samotný název petice, ”Zachraňte divokou Šumavu”, je takovým logickým nesmyslem. Všichni, kdo sledují situaci na Šumavě, vědí, co se stalo v roce 2007 po orkánu Kyril. Tehdy ministr Bursík, nadšeně podporovaný ekologickými aktivisty, nedovolil vyklidit padlé dříví z prvních a z části druhých zón. Cíl ekologistů vytvořit ze Šumavy divočinu se začal naplňovat, a to bez nutnosti projednávat změnu zónace s obcemi i kraji. To obstaral za pana Bursíka a ekologisty kůrovec. Kůrovcová kalamita, která se následně rozpoutala, měla za následek, že 20 tisíc hektarů šumavských lesů uschlo. Miliony suchých stromů, to je smutný pohled na divočinu, kterou chtějí mít na Šumavě ekologisté.

Jejich hlavní mantrou je bezzásahovost, ponechání přírody jejímu osudu. Z tohoto pohledu je zachraňování divoké Šumavy, tedy aktivní činnost, logickým nesmyslem. V petici se podle Lidových novin píše o šumavské nedotčené přírodě: ”Pouze tady můžeme vidět, jak vypadá prales se staletými stromy a tlejícími kmeny nebo divoká řeka.” Ano, toto jsme mohli vidět například na Pramenech Vltavy, magickém místě českého národa, než ekologisté spustili kůrovcovou kalamitu. Dnes jsou tam všechny stromy suché. Smutný, varující pohled. Tak bude vypadat celá Šumava, budou-li naplněny vize ekologistů, podporované deseti tisíci podpisy a rozloha prvních, bezzásahových zón, bude alespoň 50 procent území Národního parku Šumava.

Umělci, kteří podepsali petici v pražském Lucerna Music Baru, vyzvali k ochraně Šumavy slovy: ”O ty hory pečovali naši předkové a my už si jen bereme a sklízíme úrodu, i když nám nepatří. Nezačneme-li chránit Šumavu, neochráníme žádný jiný les.” Tato slova, jakkoli jistě myšlená upřímně, svědčí o hlubokém nepochopení problému Šumavy a také o tom, jak snadno podléhají levicoví intelektuálové propagandě ekologistů, pro které je jejich přesvědčení o divočině jakýmsi novým náboženstvím.

Těmi, kteří chtějí o Šumavu pečovat jako řádní hospodáři, kteří se ze všech sil snaží zabránit tomu, aby se ze Šumavy stal suchý les, jsou její obyvatelé, občané šumavských obcí. Jejich zvolení starostové, představitelé krajské samosprávy, správci Národního parku i Ministerstvo životního prostředí se shodli na návrhu zákona o Národním parku Šumava. Současný návrh zákona je širokým kompromisem, včetně toho, že první zóny budou tvořit 26 procent území národního parku.

Naopak ekologisté chtějí zvýšit rozsah prvních zón, tedy území, kde se příroda ponechá svému osudu, na 50 procent. Opět chtějí rozpoutat gigantický experiment, který může mít nedozírné následky v podobě uschlé Šumavy. Ta je po staletí lidmi obhospodařovanou, kulturní krajinou a hypotéza o tom, že se z této krajiny může stát původní, člověkem nepoznamenané území, je velmi nebezpečná. Navíc za tento experiment nikdo nenese a ani z principu nemůže nést odpovědnost. To vysvětluje snahu ekologistů smír na Šumavě narušit a opět najít prostor pro střety, které zřejmě prosazování jejich záměrů vyhovují více, než snaha po dosažení kompromisu.