Znovu se vracím k tématu vyhlášení národního parku Křivoklátsko a jsem si vědom odporu nemalé části veřejnosti, která se peticí s 14 tisíci podpisů distancuje od záměru vyhlášení národního parku v této lokalitě.

Počítá se s částkou miliardy korun, která by měla zajistit realizaci. Možná důvodně se ozývají hlasy, které se této částce nebrání, aby na Křivoklátsku skončila, ale nikoli za účelem vzniku parku.

Ideovým zastánecm této myšlenky je  především ministerstvo životního prostředí. Je třeba vzít v úvahu, kdy v průběhu loňského roku se proti tomuto záměru vyslovily  téměř všechny  organizace a instituce, jež by byly rozhodnutím o vyhlášení parku dotčené.

Oficiální nesouhlasné stanovisko vydala mimo jiné Rada Středočeského kraje, hejtman Středočeského kraje Josef Řihák, Asociace krajů ČR, Česká lesnická společnost, Regionální agrární komora Jihočeského kraje, Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů a také vědecká komunita, konkrétně obě lesnické fakulty působící v zemi.

Křivoklátsko je cennou přírodní lokalitou a nevyhlášení národního parku v žádném případě neznamená, že není nijak chráněno. V současné době je území Křivoklátska Chráněnou krajinnou oblastí, biosférickou rezervací UNESCO a kromě toho jsou mnohé tamní lokality přírodními rezervacemi. Na území je i Ptačí oblast Křivoklátsko a řada oblastí zařazených do soustavy Natura 2000. Kromě toho je území zahrnuto do Lesnického parku Křivoklátsko, jehož signatářem je mimo jiné státní podnik Lesy České republiky (LČR).

Nutno konstatovat, že právě hospodaření LČR je přitom jedním z argumentů k vyhlášení parku, neboť ochráncům přírody se nezdá dostatečně „ochranné”, protože tamní ekosystémy údajně narušuje přemnožená zvěř.

Tento argument má však celorepublikovou působnost a jsem toho názoru, že není principiálně možné řešit případné problémy s přemnoženou zvěří vyhlašováním národních parků, ale zamyslel bych se možná nad změnou managementu hospodaření.

Vyhlášení národního parku je spojeno jednak s nároky na státní rozpočet, především ale s omezením řady činností obyvatel žijících na jeho území, na které je nutné brát rovněž ohled.

Navíc z našich zjištění nevyplývá, že  hospodaření na Křivoklátsku by mělo být tak kritické, jak je občas deklarováno. V území se podle doložitelných statistik trvale zvyšuje zastoupení listnáčů na úkor smrku a podíl přirozené obnovy lesů se za posledních 20 let zvýšil pětadvacetkrát. Což ovšem ochránci neříkají... Neříkají bohužel ani to, což je velmi podstatné, že vyhlášení jakéhokoli národního parku je spojeno  s nároky na státní rozpočet, především ale s omezením řady činností obyvatel žijících na území parku, přičemž zdaleka nejde jen o stavební regulace.

„Bydlení” v parku prostě lidem komplikuje život, o čemž by jistě mohli vyprávět obyvatelé Národního parku Šumava. Křivoklátsko je ovšem oproti Šumavě daleko více obydlenou oblastí, už proto, že území patří k tradičním rekreačním oblastem obyvatel Prahy. Dopady vyhlášení parku by tak byly mnohem fatálnější než některá, do určité míry logická omezení na Šumavě.