Věnoval se lovecké kynologii, uchvátila ho genetika a zvažoval, zda se nevydat na dráhu zvěrolékaře. Nakonec zamířil do oblasti lesnictví. V době vysokoškolských studií se setkal s oblíbenou genetikou, tentokrát lesních dřevin, které již zůstal profesně věrný. Byl přijat na postgraduální studium do USA, kde po čtyřech letech obhájil doktorát ve statistické genetice. V roce 2005 se vrátil na pražskou Fakultu lesnickou a dřevařskou.
Profesor Milan Lstibůrek (43 let) tak vyrazil v životě zcela jiným směrem než jeho bratr Jan, hudební skladatel a baskytarista, který složil mimo jiné hudbu k dokumentárnímu filmu projektu SUSTREE.
* Hovoří se o tom, že za sto let se zvýšila teplota o jeden stupeň. Jeden stupeň je tak velký problém?
Je. Ono to působí jako malé číslo, jenže i ten jeden stupeň je poměrně významný z pohledu fyziologie lesních dřevin. Důležitější je ale predikovaná změna, to se bavíme o daleko větších rozdílech. U lesních dřevin je nejproblematičtější skutečnost, že jejich život počítáme na dekády, někdy i staletí. Když vysadíme nový les, tak tam bude 80, 100 i více let. To je období, kdy větší změny podmínek prostředí mohou zásadně ohrozit samotnou existenci lesa.
Celý rozhovor na jdete v Pražském deníku
