Ministr zemědělství a 1. místopředseda KDU-­ČSL Marian Jurečka řekl Deníku: Praha – Oproti studeným chodbám v Poslanecké sněmovně byla kancelář nového ministra zemědělství vyhřátá. Marian Jurečka přišel s mírným zpožděním. Od minulé soboty, kdy se ujal funkce, je velmi zaměstnaným mužem. Před ním je mnoho práce, protože farmářská obec je rozpolcená a on by chtěl tento příkop zasypat.

* Dlouho se neobjevil nějaký skandál s potravinami. Znamená to, že se jejich kvalita v prodejnách zlepšila?

To, co se tady začalo odehrávat před dvěma třemi roky, ukazuje na značné problémy, které se dějí v potravinářském řetězci, a to nejen v České republice, ale i v rámci Evropské unie. Na druhou stranu to pomohlo otevřít debatu ve společnosti, zamýšlet se nad tím, co jíme, v jaké kvalitě a za jakou cenu.

Spousta lidí začala také přemýšlet o tom, jaké má dopady to, že nakupují v obchodních řetězcích, na národní hospodářství.

* Kde nakupujete potraviny vy?

Nebudu popírat, že občas já nebo manželka nakupujeme v obchodních řetězcích, na takového pokrytce si hrát nebudu. Ale snažíme se tomu vyhýbat. Hlavně přes týden nakupujeme v malých obchodech v naší nebo sousední obci, které vlastní naši přátelé.

Pro mě je to především otázka, jaké zboží v tom obchodě je, a navíc tam utratím peníze. Velké obchodní řetězce, které mají sídla například v Německu, Francii, Lucembursku nebo Belgii, mají vnitřní ekonomiku natolik propracovanou, že v České republice se zdaňuje naprosté minimum z tržeb. To znamená, že naše společnost z daňových příjmů toho moc nemá. Když tedy jdu nakupovat, tak se nerozhoduji jen podle kvality a ceny, ale i podle toho, koho tím nákupem podpořím.

Myslím, že to je zdravý patriotismus.

* Podle čeho potraviny vybíráte?

Masné a mléčné výrobky nakupuji v našem okresu, tedy u známých a přátel. Když mám cestu kolem, stavím se na velký nákup. Logicky ostatní nákupy řeší manželka, ale i doma o tom vedeme debaty. Třeba se zeptám, proč kupujeme tento jogurt, když není vyrobený u nás. Občas do toho samozřejmě zasahují děti, když nějaký výrobek jíst nechtějí. Třeba uzeninu kupujeme z podniku, který je od nás vzdálený pět kilometrů, mléčné výrobky nakupujeme u přátel, kteří mají zemědělskou farmu. Jestliže vzhlížíme k tomu, jak funguje německá nebo švýcarská ekonomika, musíme pak přemýšlet, proč tomu tak je.

* Jsou určité vzorce chování.

Švýcaři nakupují hodně lokálně a je vidět, že to tam funguje.

* Čím si tedy vysvětlujete, že se Češi chovají jinak?

Málokdy uvažujeme v hlubších souvislostech.

Mnoho lidí se rozhoduje podle jednoduchých kritérií: podívám se, jaký jogurt je v akci, a málo přemýšlím o jeho kvalitě. Málokdy v obchodě vidím, že by si lidé brali výrobek do rukou a podívali se na etiketu, jaké je jeho složení.

* Pomohl by zemědělcům nadnárodní obchodní řetězec, jak o něm mluvil prezident Miloš Zeman?

Prostor pro debatu o národním řetězci tu byl někdy kolem roku 1990, kdy tu byla síť Jednota, tedy před tím, než se tato síť privatizovala a rozdrobila. Teď už nevidím možnost, aby stát uměle vytvářel obchodní řetězec. S prezidentem jsem o tom mluvil a moje první otázka zněla: Kdo z tisíců výrobců a za jakých podmínek bude mít do tohoto řetězce přístup. Kdo bude tuto selekci provádět?

* Nyní se mezi vinaři rozhořela debata, zda kvůli pančování vína nezrušit sudový prodej...

Problém dovozu vína, které se pak vydává za moravské, je poměrně velký. Ale nevím o tom, že by tu byl od vinařského svazu nějaký konkrétní požadavek na řešení této situace. Když ovšem někdo volá po zákazu prodeje sudového vína, na první pohled to může působit dobře, na druhou stranu to bude mít negativní dopady na určité procento vinařů.

* Ještě před volbami jste uvedl, že byste podporu směřoval do živočišné výroby a do produkce ovoce a zeleniny. Nezměnil jste názor?

To trvá. Podpora chovu skotu, ovoce, zeleniny, chmele a brambor, které se používají na výrobu škrobu. V případě ovoce a zeleniny nejsme soběstační a propadli jsme se na hodnoty, které tu od roku 1990 nikdy nebyly, takže se chceme pokusit tento trend zvrátit. Budeme tedy přesvědčovat zemědělce, aby se k ovoci a zelenině vrátili. Navíc je v těchto oborech v rámci zemědělství nejvíce přidané lidské práce, takže je tu prostor vytvořit nová pracovní místa.

* Od prosince 2012 jsou Lesy ČR bez generálního ředitele. Uvedl jste, že byste se chtěl seznámit s posledním výběrovým řízením, které bylo vypsáno, a pak by do měsíce mělo padnout rozhodnutí. Přesto, máte nějakého svého favorita, koho byste rád v této funkci viděl?

Spíš mám určitou představu, jak by to mělo fungovat a co by ten člověk měl prosazovat. Dlouhodobě říkám, že jediným a hlavním kritériem nemůže být pouze zisk. Pokud je to poctivý podnikatel, zohledňuje i jiné věci. Vždy se mi líbil příklad Bati. Od roku 1990 jsem tady žádného podnikatele baťovského typu neviděl. Na druhou stranu jsem potkal spoustu podnikatelů na střední úrovni, pro které v době krize v roce 2008 nebyla jejich primární věc, kolik vydělají a jaký budou mít zisk. Samozřejmě museli být v černých číslech, ale říkali mi, že nechtějí propouštět, protože mají spoluzodpovědnost třeba za 500 rodin. Stejným způsobem by měl uvažovat i stát.

* V jakém stavu je vůbec české zemědělství? Tržby farmářů rostou, přesto není rok, kdy by si na něco nestěžovali.

České zemědělství přežilo hodně náročné období. První fáze byla privatizace, pak vstup do Evropské unie. Struktury se očistily od nesolventních podniků. Obecně si ale myslím, že zemědělci by měli být hrdí lidé. Nikdy jsem nekvitoval nářky a pláče, že se špatně daří. Ano, je to obor, který je nejvíce závislý na něčem, co člověk není schopný ovlivnit, a to je počasí. Rostlinnou výrobu ze 60 procent ovlivňuje počasí, to je potřeba umět zohlednit, ale nadávání na všechno a vytváření dojmu, že my zemědělci jsme chudáci, mi vadí a myslím si, že to začíná vadit stále více zemědělcům i obecné veřejnosti.

* Co je tedy největším problémem českého zemědělství?

Jako zemědělci jsme nevěděli, co stát od nás dlouhodobě chce. Když by chtěl chov vepřového, měl by nastavovat podmínky pro jeho rozvoj a udržitelnost na příštích šest sedm let. Pak jsem si říkal, jestli má vůbec smysl něco pěstovat na polích, jestli by nebylo lepší tam mít fotovoltaické panely. V krátkém období nebyla dobře nastavena podpora bioplynových stanic. Pustila se do podniků, které na to neměly podmínky. Teď mají velmi vysoké procento kukuřice, kterou pěstují, protože z ní je nejvíce energie, ale bude to mít dopady na degradaci půd. Stát se nad tím nezamyslel.

* Právě častý výsev kukuřice je považován i za jeden z důvodů eroze půdy. Podle ekologů je situace kritická třeba na jižní Moravě. Jak tento nepříznivý trend zvrátit?

Teď se toho bude dělat docela dost k návratu ke správné zemědělské praxi. Už v rámci společné zemědělské politiky bude definováno, jaké procento ploch budeme muset mít oseto určitými plodinami, které budou zlepšovat kvalitu půdy a budou mít částečně protierozní účinky. Zároveň bude nastavena nutná podmínka v rámci osevního postupu pro pravidelné střídání plodin, takže nebude možné, abyste měl třeba dva roky po sobě kukuřici na stejném pozemku. Je důležité, aby zemědělci pochopili, že když nechají půdu degradovat a nebudou řešit protierozní opatření, bude to především k jejich újmě. Za pět, za deset let na to tvrdě doplatí.

* Velkým zásahem do krajiny by asi byl i prezidentem Zemanem prosazovaný kanál Dunaj­Odra­ Labe. Je podle vás jeho stavba reálná?

Kdybychom jej postavili ve 30. letech 20. století, byla by to neskutečně pokroková věc. Avšak nejsme schopni dokončit základní dálniční síť v České republice, nemáme kvalitní silniční napojení na okolní státy, nemáme dokončené železniční koridory, začínáme zjišťovat, že plánování vysokorychlostních tratí v Evropě Českou republiku vynechává, protože jsme zaspali dobu. Kdybychom měli prostředky, máme na padesát let co dělat. Otvírat debatu kanál Dunaj­Odra­Labe mi přijde úplně mimo ekonomickou realitu tohoto státu.

* Při svém nástupu do funkce ministra jste dal k dispozici svoje číslo mobilního telefonu, že vám mohou zemědělci kdykoliv zavolat. Volají?

Poté, co jsem číslo zveřejnil, jsem měl asi 70 SMS od lidí, které neznám. Jsem si vědom, že to je hodně riskantní krok, že když telefon zvednu, vyslechnu si ledacos. Ale je to vzkaz pro všechny lidi, kteří působí v mém rezortu, že když někdo s někým bude zacházet neslušně a arogantně, že se k němu úřad nechová vstřícně, bude také vědět, že může zavolat svému ministrovi a říct: Toto a toto se mi stalo. Navíc si uvědomuji, že politik není osoba soukromá.

* Takže vám lidé volají?

Volají. Není toho moc, více je esemesek, ale neberu to za nic zvláštního.

* Teď jste velmi zaměstnaný muž. Jste také hráč na tubu. Budete na ni mít čas?

Samozřejmě je toho času málo. Poslední tři roky jsem přestal pravidelně hrávat, protože když hrajete v dechovce a máte šedesát sedmdesát her do roka, tak jsem to vypustil. Teď chodím, když někoho potřebují na záskok a nemohou nikoho sehnat. Je třeba paradoxní, že v sobotu po nástupu do funkce jsem byl hrát na pohřbu ve vedlejší obci. Beru to normálně, protože někdo umřel a potřebují muzikanta.

* Tuba tedy není zaprášená?

Ne.

***

„Nadávání na všechno a vytváření dojmu, že my zemědělci jsme chudáci, mi vadí a myslím si, že to začíná vadit stále více zemědělcům i obecné veřejnosti.”

Marian Jurečka

* 1981 v Přerově m Vystudoval Střední zemědělskou školu v Přerově. m Titul Ing. získal na Mendelově univerzitě v Brně. m Živí se jako soukromý zemědělec v Rokytnici na Přerovsku. m V roce 1999 vstoupil do KDUČSL, od roku 2011 je jejím 1. místopředsedou. m V roce 2012 byl zvolen zastupitelem Olomouckého kraje. m Do funkce ministra zemědělství byl jmenován 29. ledna 2014. m Je ženatý. m Má tři děti.