Jako by nestačilo, že v lesích působí velké škody „domácí" kůrovec neboli lýkožrout smrkový. Stále častěji v posledních letech stromy decimuje jiný kůrovec: lýkožrout severský. K nejohroženějším oblastem patří pomezí Olomouckého a Moravskoslezské kraje. Lesníci přiznávají, že klasické metody nezabírají.
Lesy České republiky (LČR) loni likvidovaly v obou regionech půl milionu kubíků dřeva napadeného kůrovcem.
„Letos to bude vzhledem k loňskému suchu a prozatímnímu průběhu počasí pravděpodobně ještě horší," řekla mluvčí LČR Eva Jouklová.
„Lýkožrout severský se vyskytuje především ve východní části České republiky, největší hospodářské škody působí v oblastech chřadnutí smrčin na severní Moravě. Zde už v některých místech dokonce představuje dominantní druh podkorního hmyzu na smrku," uvedla Jouklová.
Podle lesníků kůrovec nejvíc škodí v oblastech s nadmořskou výškou kolem čtyř set až šesti set metrů, kde se Lesy České republiky potýkají se slábnoucími smrkovými porosty.
„Nedostatek vláhy v půdě a nízká hladina spodní vody oslabují zejména jehličnaté lesy. Ty jsou potom náchylné k houbovým chorobám, jako je václavka smrková, a neubrání se ani podkornímu hmyzu," sdělil za Lesy České republiky olomoucký krajský ředitel Tomáš Pospíšil. Příznaky napadení jsou skryté, obranné metody téměř nefungují
Zatímco s lýkožroutem smrkovým lesníci umějí účinně bojovat, severský škůdce jim ochranu stromů výrazně komplikuje. Napadá totiž především korunovou část stromů.
„Projevy poškození jsou tak často skryté a vyhledání napadeného stromu je mnohem obtížnější," vysvětlila Jouklová.
Problém je navíc v tom, že klasické obranné metody na lýkožrouta severského téměř nefungují.
„Úspěšné odchyty do lapačů zaznamenáváme jenom v jarním rojení, poté přestávají být pro hmyz atraktivní. Ležící stromové lapáky fungují pouze výjimečně," sdělila Jouklová.
Navíc množení je podle ní rychlejší než u lýkožrouta smrkového, což dál snižuje šanci na jeho včasnou likvidaci před dokončením vývoje. Pomůže projekt Biologického centra Akademie věd?
Lepší obraně proti novému škůdci má pomoci pětiletý výzkumný projekt, který spustili odborníci z Biologického centra Akademie věd České republiky. Ti mají zkušenosti se čtyřletým projektem, kdy se zabývali životním cyklem lýkožrouta smrkového a způsoby ochrany. Doporučení už lesníci úspěšně využili v praxi. Zajímá vás dění v krajích?
Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.
Obdobně budou nyní entomologové pomocí nejmodernějších vědeckých metod hledat co nejvíce informací o novém škůdci, aby je lesníci následně mohli využít pro snížení škod, které lýkožrout severský páchá.
„Pravděpodobnou příčinou šíření lýkožrouta severského z míst jeho původního výskytu v severské tajze jsou klimatické změny a rovněž rozšíření smrkových porostů na nepůvodní stanoviště," vysvětlil Petr Doležal z Entomologického ústavu patřícího pod Biologické centrum Akademie věd ČR.
Doležal tvrdí, že důvodem fyziologické odlišnosti oproti druhům, které se zde vyskytují dlouhodobě, je u lýkožrouta severského jiný geografický původ, ale i vývojová historie.
„Lýkožrout severský je odolnější na chlad, chová se jinak při vyhledávání hostitelských stromů, na stromy nalétává v jinou denní dobu. To vše je důvodem, proč tradičně využívané metody ochrany lesa před kůrovci nefungují ideálně a je třeba je různě modifikovat," shrnul Doležal.
Škůdce naštěstí zatím neohrožuje přísně chráněné oblasti Jeseníků. „Na chráněném území není smrk tak dominantní dřevinou, aby hrozilo plošné napadení ať už lýkožroutem smrkovým, nebo severním. Mnohem horší je to v oblasti Nízkého Jeseníku, kde je ale zásah snazší, protože nejde o chráněnou oblast," řekl šéf Správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky Michal Servus.
