Zita SENKOVÁ, moderátorka

Dnešním hostem je pan Václav Cílek, geolog, spisovatel, filosof, cestovatel. Dobrý den, já vás vítám.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof, cestovatel

Já cestuju hlavně do práce, aby bylo jako jasný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

A vy mimochodem chodíte často pěšky, vy jste mi jednou vyprávěl.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof, cestovatel

A právě chodím pěšky a právě protože jak nesnáším ty cestovatele, tak když už jste mě takhle uvedla, tak jsem dokonce uvažoval o tom, že bych napsal cestopis k cestě do práce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

Co by tam všechno mohlo být zajímavého nebo jaká byla ta dnešní cesta, pane Cílku?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof, cestovatel

Dneska jsem nešel do práce, dneska jsem šel do rozhlasu a stavěl jsem se chvíli na rampě Národního divadla a přehlížel jsem Václavské náměstí a měl jsem z toho nějaký pocit, že byla zima.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

Zima, trošku se ochladilo, mírně v rámci té naší jarní zimy. Pojďme k aktuálnímu průzkumu, který přinesla prestižní americká univerzita Yale. Česká republika v něm skončila snaž až na neuvěřitelném pátém místě seznamu 178 hodnocených zemí, které nejlépe chrání životní prostředí, je to index ekologické výkonnosti. Jako první se umístilo Švýcarsko, pak Lucembursko, Austrálie a Singapur. Je to pro vás, pane Cílku, překvapující zjištění?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof, cestovatel

Trošku je. My jsme posedlí žebříčkama, takže to zase neberme jako vážně, jestli je to páté nebo desáté místo. Podstatný je, že je to dobré umístění tak jako tak, a to je to páté místo, to může znamenat jen to, že jsme dobře vyplnili nějaký formuláře. Abychom zase viděli, v čem jsme, nicméně podívejte se, já často jezdím po těch chráněných krajinných oblastech a mluvím s těm lidmi, které jsou na správách a doopravdy říkají, podívejte se, kolik se tady udělalo vlastně dobrý práce v ochraně přírody, naprosto takovým jako přirozeným, neviditelným způsobem pro běžnýho člověka, protože o tomhle tom se doopravdy jako nemluví, takže na té úrovni toho terénu je všechno na mnohem větším pořádku, než se nám jeví, protože se tady neustále objevuje kauza Šumava. Tomu nerozumím to emoční zaujetí Šumavou. To už je jako psychologický fenomén do určité míry, ale jsou chráněné krajinné oblasti, o kterých nikdy neslyšíte, třeba Lužické hory tak, to jsou jako úplně skrytý, že slyšíte ještě o Českém ráji třeba, a jako mohu říct, že situace se doopravdy stabilizovala. Lidi přijali vlastně ty chráněná území za svá, ty konflikty jsou vždycky a všude a většinou se dají nějakým způsobem řešit, takže ta situace doopravdy se zlepšila. Voda je čistější, vzduch je často čistější, protože skončil průmysl, že jo, naopak tedy v těch místech, kde ten průmysl je, tak jsou zase častější ty inverze, to je Ostravsko a jinde. Ale nicméně průměr České republiky je velice dobrý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

Přidám dotaz od pana Františka. Jaký je podle vás, pane Cílku, optimální stav populace na území České republiky z hlediska zatížení životního prostředí?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof, cestovatel

Tohle to je složitá otázka, protože jakoby předpokládala, že jsme rozptýleni plynule. To znamená, já si myslím, že pro Prahu, pro další ta rozlezlá města, ta velká, ty limity už byly překročené. Ale že když to vezmeme jako počet obyvatel na nějakých 10 milionů prostě na plochu, kterou máme k dispozici, tak bych řekl, že je to tak akorát. Že by se to nemělo moc jako zvyšovat, co se týče té potravinové soběstačnosti, nebo soběstačnosti v zásobování vodou, tak já nevím, 10 nebo 12 milionů obyvatel v pohodě při dobrém managementu tenhle ten stát může uživit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

Vy jste vyzdvihl několik zásadních věcí, které se změnily v posledních letech  nebo desetiletích, co se týče ochrany životního prostředí, kde naopak vidíte ještě rezervy?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof, cestovatel

Víte, rezervy jsou automobilový provoz. Ono se doopravdy ukazuje, že tam kde jezdí ty automobily tak je pás široký podle toho, jak je to frekventováno, dejme tomu, do sto metrů na každou stranu nebo i víc, kde je vysoký obsah oxidu dusíku a drobných částic ve vzduchu, takže to, jak to známe všechno nebo maminky to znají, tedy všechny ty alergie od těch dětí a další problémy imunitního systému, sterility u mužů a tak dále, tak to je do značné míry způsobeno automobilovým průmyslem, takže tady je zapotřebí, myslím si, časem nějak jako regulovat. Když uvažujeme o té regulaci, zejména se jedná o ty města, včera jsem měl rozhovor o elektromobilech, to se zdá, že je možná slepá ulička, ale to co mě by se líbilo, by bylo elektrokola ve městě, která by nahrazovala, třeba jako máme ty skútry nebo něco takového, prostě myslím si, že časem situace dospěje k omezení automobilové dopravy, ale je nutný ji nahradit něčím rozumným, ať už tedy šetrnější soukromou dopravou nebo veřejnou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

Právě včera jsem shodou okolností četla statistiku: Ostrava investuje ročně zhruba dvě miliardy korun ročně do zlepšení životního prostředí, více než polovina částky směřuje přímo na ochranu ovzduší, přesto ji trápí dál smog. Se zavedením nízkoemisních zón ale zatím nepočítá. Bylo by to prospěšné, jako třeba jeden z kroků?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof, cestovatel

Víte, kam já teďka v zimě přijdu a zejména, pokud obec leží v nějakém kaňonu, který je špatně větraný, tak všude vidíte to, že lidi přechází na uhlí, přechází na dříví. To znamená, doopravdy se zvyšuje to lokální zatížení a je to daný ekonomickými faktory.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

Další otázka pro vás od paní posluchačky Elišky: "Nezaznamenal jste zhoršení zdraví stromů? Vidím například před Prahou i v naší lipové aleji, že stromy jsou až vysoko do větví porostlé jakýmsi jemným mechem či lišejníky žlutozelené barvy, což jsem v minulosti, když už vůbec, zaznamenala jen na části kmene."

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof, cestovatel

Zapomněl jsem jméno, je to invazní druh. Je toho plné okolí Prahy. Když jdete do Českého krasu, tak trnky, ale vlastně i stromy jsou prostě hustě pokryté. Myslím si, že to neříká nic o prostředí, naopak právě spíš ty mechy a lišejníky indikují prostředí dobré, protože jsou poměrně citlivé na znečištění. Nevíme, jak je to se zdravím stromu. Ono je stále přezvěřeno totiž a to je taková jako věc, která bude neustále trvat a zvěř okusuje jednak malé stromky a jednak tedy trhá kůru a lýko z mladých stromků, takže máte lesy, kde je postiženo zvěří, dejme tomu čtvrtina, třetina stromů. Pak přichází houby, začíná nějaká hniloba. Myslím si, že celkově to ovzduší v té České republice tím, jak se zlepšilo a to je otázka, jestli se zlepšilo. Kolegové, co měří v laboratoři vedle, oni měří už déle jak 20 let Ph, to znamená kyselost ovzduší a teďka znova naměřili hodnoty jako za socialismu, srážky Ph 4,1 už to bylo na 4,6 nebo tak a teďka to zase kleslo. Takže spíš bych řekl, že to nějakým způsobem jako klima osciluje a že se zejména mění tam, kde se spaluje hodně uhlí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

Když jste se zmínil o zvěři, tak ta se blíží i do velkých měst, třeba konkrétně v Praze v areálu Waltrovka. Tam se teprve staví, je to bývalá továrna a už má prvního nájemníka a je to jelen, což je asi pro Prahu hodně velká rarita.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof, cestovatel

Zvířata se naučila nebo učí se žít s člověkem, týká se to lišek, týká se to jezevců, pokud budeme mít invazi těch amerických veverek, bude se to týkat amerických veverek. Teďka pracujeme na nějakém management plánu u Prahy. Vlastně historická rezervace, UNESCO, tak jsem přemýšlel, kdy budou bobři, jestli mu udělat sázku prostě, že bobři budou v Praze do pěti nebo do deseti let, pak jsem mluvil se specialistkou na bobry a ona říkala: Jako máme první bobry máme v Černošicích už. A já, když si představím invazi bobrů do Prahy, do Stromovky nebo na pražské Ostrovy, tak jsem z toho jako neklidný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

Bude bobří stezka?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof, cestovatel

Bude bobří stezka. Oni totiž ty bobři se dají hrozně těžko ulovit. I na rybníku, kde nikdo není, natož tedy ve Stromovce, kde se furt někdo nějakým způsobem potuluje, takže ty dřívější systémy lovů, třeba byly speciální psi na bobry, byli speciální psi vlastně na cokoliv na jakékoliv zvíře včetně psů veverčích, které vyhnali veverku na strom a pak jí vyštěkali a podobně. Takže myslím si, že nás čeká i v Praze prostě obohacení přírody, ale že z toho nebudou mít prostě radost sady a lesy a zahradnictví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

Česko a Sasko společně podepsaly žádost o zařazení Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO. Udělali tak s poslední krok ke společné nominaci přeshraničního hornického regionu na prestižní seznam. V čem spočívá jedinečnost v této oblasti. Vy ji dobře znáte.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof, cestovatel

Krušné hory jsou krušné, protože se tam krušila nebo drtila rudnina a získávala se z toho ruda. Krušné hory pravděpodobně, ale ty archeologické důkazy celkem schází, protože jsou překryty novější těžbou, fungovaly jako zejména zdroj cínu a možná už mědi za dob unětické kultury. Vypadá to tak, protože kde jinde ti lidé bronzové doby brali takové suroviny a proč zrovna třeba v okolí Prahy by bylo tolik bronzových nálezů? Určitě je tam nějaký rozvoj rýžování pravděpodobně cínu v podhůří Krušných hor, protože ten cín se nejdřív rýžuje a ty potoky, které snáší rudu dolů do údolí, vypadá jako nejlepší místa pro tu starověkou těžbu nebo tu pravěkou, tak určitě za Keltů. Pak je otázka, co se tedy dělo dál, ale pak víme, že začíná ten rozvoj toho cínového hornictví ve středověku, zejména v renesanci, protože cín, to bylo stříbro chudých, to byla nádoba chudých lidí. Bylo období, kdy lokality jako Krupka, Cínovec a další představovali významné procento vůbec evropské produkce cínu, pak máme Jáchymov, uran, jáchymovský tolar, ale i na druhé straně v Německu, Anaberg, Freiberg a na řadě jsou desítky lokalit dohromady, dochází k rozvoji nejen hornictví,ale specifické hornické kultury a to je taková jako zvláštní zbožnost, je tam silné cechovní uspořádání, jsou tam svobody, protože horníci museli chodit nakupovat, měli to daleko a zároveň to hornictví, zdá se, sehrálo velkou roli v germanizaci Čech, protože hornická města Krušnohoří byla zpočátku zásobována z Německa, později stále víc z české kotliny a vypadá to tak, že už pak bylo jednodušší ty cesty obchodní prodloužit do Prahy včetně vlastně přísunu vlastních německých obchodníků, takže tady je to doopravdy součást nejen, krušnohorské hornictví je součást nejen dějin hornictví, ale do značné míry je jen celých Čech a zejména Saska a pak je důležitá věc, že ti Sasové nebo ti krušnohorští horníci byli pozváni k těžbě třeba do Ameriky. Jedny z prvních Čechů nebo lidí pocházejících z české kotliny, kteří přišli už v tom 16. století do Ameriky, tak měli hornické vzdělání a byli tam posláni z těchhle těch důvodů. Tak ten člověk, který byl židovského původu, se usadil v České Lípě například. Byli saští horníci nebo krušnohorští dělníci, sehráli důležitou roli v Rumunsku, na Slovensku a na jiných místech, takže je to doopravdy centrum technologického vyzařování.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

Mimochodem před rokem objevili nebo prokázali zkušební vrty nová naleziště nebo další naleziště cínu, takže Sasové si teď hodně slibují od toho, že by se tam mohla rozvinout těžba, což by mohlo vlastně zasáhnout i to naše území přes tu hranici.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof, cestovatel

V tom českém Krušnohoří se víc mluví o litných slídách, o stopových prvcích, o scandiu, není vyloučeno, že se k tomu jakoby vrátíme, ale problém českého hornictví a zejména rudného hornictví je ten, že zmizela ta základna, to znamená, ještě před těmi 20 lety tady byly hornická učiliště, byly tady různé ty opravny těch důlních strojů, což není jednoduchá věc. To znamená, byla celá struktura připravena na těžbu a bylo jednoduché nebo relativně jednoduché přijít a říct: Ano, tady prostě uděláme pokusnou šachtu. Dneska si na to musíte objednat zahraniční firmu z větší části tedy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

Bude složité navázat na to?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof, cestovatel

Ano. Jakmile jednou je přerušena ta kontinuita, pak je složité a drahé na to navázat a přijde-li někdo z ciziny, pak také většina toho zisku jde do té ciziny, zatímco nám potom zůstává to odkaliště nebo prostě rudní kontaminace, které mimochodem hrají velký problém v těch anglických záplavách, protože ze starých dolů jsou roplavovány rudní minerály a strusky do říčních niv a začíná to vytvářet jednak obavy a jednak doopravdy už mají zaznamenány otravy zvířat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

Prezident Miloš Zeman na nedávné návštěvě Karlovarska nadnesl myšlenku prověřit, jestli by nestálo zato začít opět těžit uran v Jáchymově. Podle něj by to mohlo oživit ekonomiku. Co vy o tom soudíte? Bylo by to vůbec reálné. Samozřejmě nejdřív by musela být hotova analýza.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof, cestovatel

Ono nedávno tam dokonce probíhal výpočet zásob. Jáchymovské ložisko bylo slavné, ale bylo poměrně malé. Jeho význam, spočíval v tom, že v tom roce 1945 ono bylo otevřené k těžbě, protože v Jáchymově fungovala továrna na výrobu uranového skla. To znamená, byla to naleziště, kde bylo možný začít prostě těžit do týdne, což u většiny ložisek to trvá třeba pět let, než se vlastně dostanete poprvé k rudě. A já bych do jáchymovské oblasti velké naděje nevkládal. To už třeba Horní Slavkov nedaleký, byl možná jako zajímavější. Ta ložiska jáchymovského typu byla poměrně mělko uložena do hloubek okolo 600 metrů, což je výhodné, je to v horském terénu, takže je možné docela dobré odvodňování, takže pokud na Jáchymově zůstaly nějaké zásoby, jakože asi jo, tak za prvé nebudou velké, za druhé budou rozptýlené po poměrně velké ploše a nevěřím zatím moc, že by je bylo možné ekonomicky těžit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

Británie zažívá nejhorší deště za posledních skoro 250 let. K rozsáhlým záplavám se přidal také vítr nebo vichr, další silná bouře si vyžádala nejméně dva lidské životy. Čeho jsme tady svědky, pane Cílku?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof, cestovatel

Toho, že starostové Anglie jsou na hlavu, říkají: Před rokem jsme tady měli stoletou povodeň a stoletou bouři. Uplynulo půl roku a máme tady ještě větší bouři a ještě větší záplavy. Ta celková pozice Británie je totiž doopravdy jako se ukazuje velice zranitelná, protože z Británie to není daleko na Saharu, nebo není to daleko do teplého Atlantiku a zároveň to ani není ale daleko k té studené frontě, která přichází od sever a mezi tím je to moře, kde ty větry se vlastně rozletí, jak to jde. To znamená, v téhle té celé oblasti může snadno dojít k setkávání těch studených a teplých front. Může tam přicházet velké množství vody. Ještě já bych řekl jednu věc. Ve zprávách vždycky běží ty zprávy z Anglie tak jako třeba na těch pět nebo deset sekund na chviličku. Ale tady se jedná o to, že cokoliv se děje na severní polokouli, se nás dotýká, protože podnebí nebo počasí na severní polokouli vytváří jeden klimatický systém. Takže stává se, že do některých míst, jako teďka vidíme to v USA, se vrací ty studené vlny, ty šílené studené vlny, které způsobí promrzání Floridy, které způsobí to, že Kalifornie očekává nejhorší sucho za 500 let. To znamená, pomeranče, prostě mandle budou dražší a tak. A my to bereme jako že je to daleko od nás, že se nás to netýká, ale ona je to jen určitá statistická pravděpodobnost, že je to tam a že to není vlastně u nás. Co to celkově znamená? Především je těžké říct, co všechno to znamená, ale znamená to v zásadě to, o čem se bavíme mnoho let. To znamená nebezpečí sucha a povodně tedy obojí. V Británii, když se podíváte na klimatickou historii, historii počasí spíš, od toho roku 2012, tak je to březen 2012 jako extrémní vedra, sucho, vzápětí povodně, ty silné bouře a teďka se to neustále vrací. Třeba v tom Sommer Citi doopravdy dochází ke vzniku vlastně velkých jezer, zaplavení obrovských kusů půdy, dělají se vrty a zkouší se, jaká je ještě nasákavost půdy. Většinou je dosažena nadoraz. Vrty, které indikují hladinu spodní vody mají nejvyšší hladiny. Takže ta jezera, která tam jsou, teď zůstanou týdny nebo měsíce. Teďka ta voda, co způsobí všechno. Za prvé vyhubí část krtků, ježků, hlodavců. Za druhé vymývá z půdního horizontu herbicidy, pesticidy. A roznáší je po krajině a ty si pak sednou na ty louky, kde se má pást vlastně i ty ovce a krávy. Z vyšších částí povodí, jak jsem říkal, jsou splavovány vlastně kovové prvky po těžbě. Je to analogická situace třeba u nás jako na Litavce, kdy když prasklo odkaliště v Příbrami, tak ty rudní prvky dneska jsou rozvlečené, ty rudní minerály a strusky až do Berouna. Ta celá niva Litavky je víceméně kontaminovaná. Je to nejvíce kontaminované povodí. Něco podobně velkého plošného hrozí Británii. Navíc se tam stala hrozně jako řekl bych, zvláštní věc a to je britská enviromentální politika. Britové v roce 2010 začali seřezávat výdaje na všechno na co mohli včetně zemědělství a právě třeba ta oblast toho Somersetu, to bylo něco jako pobřeží Holandska, to znamená bažiny, písek, bahno. A jak přibývalo lidí už od středověku, tak ti vytvářeli stále důmyslnější systémy, jak zacházet s velkou vodou. To znamená, systémy odvodňovacích kanálů. Něco podobného známe z jižní Moravy, nebo z lužních lesů, ale tady to bylo doopravdy rozvinuto do velké šíře. Vznikaly tam vošlendy, to znamená místa, kde se počítalo s tím, že budou zaplavována. To byly louky na kosení třeba jako na Třeboňsku u nás. Ale po těch škrtech se rozhodla britská agentura pro životní prostředí ponechat oblast přirozenému vývoji. Jenže přirozený vývoj tady znamená močál. To, co tam bylo původně vlastně. Ono se to Britům hodně líbilo, oni jsou hodně enviromentálně založení a navíc tam mají hodně pozorovatelů ptáků, takže celá tahle ta oblast začala být nesmírně bohatá na ptačí život. A k čemu došlo? Zanesly se kanály. A voda vystoupila na úrovně, kde nikdy nebyla nebo kde dlouhou dobu nebyla, zaplavila zem tak, že to dneska jako dneska neodteče samo nebo z větší části jako neodteče samo, takže Britové se hrozně rozzlobili na enviromentální nařízení Evropské unie, i když jak říkám, udělali z nouze ctnost, že neměly peníze na údržbu, tak prohlásili, že je to enviromentální politika a teďka se to bude ve velkém řešit. Tady je jako podstatná tahle věc, Britové okamžitě spočítali, kolik by stála údržba krajiny a kolik by stála ochrana před velkým vlnobitím pobřežních měst. Jsou to takové částky jako desítky a stovky miliard, ale zároveň z jiné stránky, vždycky mi to také vrtá hlavou, Britové oznámily, že mají tak zastaralou energetickou síť, jako zbytek Evropy, že potřebují 250 miliard na údržbu energetické infrastruktury. Na obojí nebude. Ono dokonce není ani na tu energetiku tedy, takže tady se začínáme dostávat doopravdy nebo Britové se začínají dostávat do úzkých, protože je zapotřebí do té země investovat obrovské prostředky a žádná evropská země je nemá v této chvíli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

Pan Jan i další posluchači se ptají, jestli my jsme připraveni na podobné výkyvy počasí, eventuálně povodně?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof, cestovatel

Na velké povodně je velmi obtížné se připravit, protože voda teče říční nivou celou v šířce několika set metrů, žádná hráz, žádná prohrábka koryta jako nepomůže. Já spíš vidím to, že Česká republika se leckde, ne všude prostě připravuje na ty povodně. Bere je vážně a zodpovědně, ale na mnoha místech to naráží na administrativní opatření, nedostatek peněz anebo prostě že nikdy nebude dost peněz na to vytvořit dostatečně velké a dlouhé protipovodňové hráze, protože doopravdy stejně jako v té Británii ta cesta je jediná. Prostě vymisťovat ty domy z těch zaplavovaných oblastí anebo ty domy architektonicky tak upravit, aby snesly zatopení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

Právě, když jste hovořil, pane Cílku, o té britské vládní agentuře na ochranu životního prostředí, tak lidé, Britové kritizují tu dlouhodobou politiku, která neumožŇovala bagrovat hlouběji koryta řek a kanálů. Debatujeme o tom u nás dostatečně?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof, cestovatel

Ano, na úrovni obcí se na tohle téma hodně debatuje, teďka jen rámcově, protože toho času jako moc nemáme, představte si dejme tom Berounku. Srbská řeka je široká třeba 70 metrů, nedá se bagrovat v šířce 70 metrů, ale dá se bagrovat v šířce 40 metrů, protože musí mít pozvolný sklon. Vybagrujete ji maximálně o 1 metr, spíš o 50 nebo 60 centimetrů. Pokud máte menší povodeň, tak snížíte výšku této povodně, dejme tomu o 20 centimetrů nebo 30 centimetrů, což někdy hodně pomůže. Zejména v místech, která jsou osídlena. Když si představíte velkou povodeň, třeba právě u toho Srbska, tak voda půjde celou nivou, která je široká 200 metrů a tehdy vám to bagrování pomůže nějaké tři nebo pět centimetrů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

Říká Václav Cílek, geolog, spisovatel a filosof, děkuji a rozhovor a přeji hezký den.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, filosof, cestovatel