Kecy v kleci.
Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) neměla původně vzniknou jako ČIŽP, ale jako Lesnická inspekce. V roce 1990 došlo k rozdělení dosavadního ministerstva lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu (sídlem ve Vršovicích, v budově dnešního MŽP) pod ministerstva zemědělství (lesy a voda) a průmyslu (dřevozpracující průmysl). Část lesáků odešla na MZe na Tišnov (s kompetencemi), část zůstala na MŽP ve Vršovicích (bez kompetencí).
Protože podle tehdy platných zákonů č. 61/1977 Sb., o lesích, a č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství, nebylo možné sankcionovat restituenty lesů – fyzické osoby (pokuty bylo možné ukládat tolika organizacím), přispěchali úředníci MŽP s návrhem zákona o Lesnické inspekci, která měla mít kompetence stejné, jako byla část kompetencí prvoinstančních orgánů státní správy lesního hospodářství (dříve ONV, po novu okresních úřadů). Tento návrh přes vládu prošel do České národní rady, kde narazil na předsedkyni ČNR JUDr. Burešovou. Ta se návrhu postavila, že není možné, aby dva správní orgány měly shodné kompetence. Takže návrh zákona byl na půdě ČNR přepracován do podoby Zákona o inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa a sankční pravomoci byly zúženy na 4 případy, kterými by došlo či hrozilo poškození životního prostředí v lesích. Přitom se mělo za to (vyplynulo z jednání), že škoda na životním prostředí je škoda ve smyslu již tehdy platného zákona o životním prostředí – využití životního prostředí nad rámec stanovený jiným právním předpisem (nikoliv samotným zákonem o ČIŽP).
Bohužel ČIŽP toto od počátku nerespektovala a jednala nad rámec zákona. Osobně jsem v letech 1992 - 1993 dal dva podněty okresním prokuraturám pro překročení pravomocí Inspekcí (tehdy existoval prokurátorský dozor nad činností správních orgánů) a v obou případech prokuratura šetření Inspekce zastavila (v jednom případě dost rozezleným způsobem). Se vznikem státních zastupitelství tento dozor padl.
Od roku 1996 platí nový zákon o lesích. Mezi správní orgány jednající podle tohoto zákona Inspekce zahrnuta nebyla. Naprosto správně. Protože zákon o lesích sám o sobě stanovuje limity využití životního prostředí a k dohledu na jeho dodržování má být povolán pouze jeden správní orgán či jejich soustava – orgány státní správy lesů a nikdo jiný. Vrchní státní dozor ministerstvem životního prostředí zde byl ponechán jako úlitba Vršovickým, avšak bez možnosti udělování sankcí.
Osobně jsem přesvědčen, že zákon o lesích jakožto novější právní norma nepřímo odejmul pravomoci Inspekce v otázce ochrany lesa a inspektoři čerpali a čerpají finanční prostředky na svoji činnost v rozporu s platným právem. Má-li se dnes Inspekce zbavovat pravomocí v otázce lesů, dojde tak pouze k potvrzení toho, co se již nepřímo před téměř třiceti lety stalo.
Pláč nad pozbytím vrchního státního dozoru je zcela lichý, protože Inspekce je správní orgán založený zákonem, nikoliv rozhodnutím ministra a proto nemůže za ministerstvo vrchní státní dozor provádět!