Na této ztrátě se podílely především tři firmy, které od roku 2008 prakticky stále bilancovaly v červených číslech:
Klenk Holz 2008: –117 milionů €
Klausner Holz 2009: –92,2 milionů €
Klausner Holz 2008: –82,2 milionů €
Rettenmeier Holding 2011: –71,8 milionů €
Rettenmeier Holding 2010: –58,1 milionů €
Ztráty těchto podniků dosahují celkem 421 milionů eur, což jsou zhruba čtyři pětiny celkové sumy.
„Domácí“ příčiny krize
Jak vyplývá z informací Holzkurieru, situace v Rakousku nevypadá v současné době optimističtěji. Ohlédneme-li se na vývoj před více než dvaceti lety, dá se říci, že od roku 1990 do 2007 vládly v Evropě z dnešního pohledu doslova „zlaté časy“. V roce 1990 přišel orkán Wiebke, na trhu byl dostatek suroviny, k tomu se přidružily dovozové možnosti, dobrý odbyt dříví a bezproblémové financování.
Vývoj situace v následujících letech se vyznačoval enormním pokrokem v oblasti technologie zpracování dříví (profilovací linky, vysokofrenkvenční zařízení, technika lepení dřeva, klínových cinkovaných spojů atd…). Pilařské závody investovaly do nového zařízení, které bylo nesrovnatelně výkonnější než to staré a samozřejmě umožnilo zvyšovat každým rokem produkci. Tím došlo v krátké době k enormnímu nárůstu pilařských kapacit ve střední Evropě. V těchto rámcových podmínkách prosperovaly jednak velké firmy (Holzindustrie Schweighofer, skupina Klausner..), ale na straně druhé i poměrně malé podniky. Vrstva středních firem postrádala možnost flexibility těch malých podniků navíc nemohla využít degrese fixních nákladů jako firmy velkého rozměru. Střední firmy se však účastnily stejného trhu a začínaly čelit nevýhodné konkurenci.
Jak uvádí Holzkurier, v letech 2008 a 2009 nastal pro všechny obrat k horšímu. Základní pravidla trhu jakoby přestala najednou fungovat. Nikdo nepočítal s tím, že nastane na trhu v krátké době takový pokles poptávky. V Itálii doslova nezůstal “kámen na kameni”. Jestliže v roce 2007 dosahoval obrat na trhu s dřívím 42,5 miliard eur, klesl za období do roku 2012 na 27,3 miliardy eur. Domácí spotřeba klesla téměř o 46 %.
To nezůstalo bez následků pro rakouské pilařské firmy, které byly silně orientovány na italský trh. V roce 2007 bylo exportováno do Itálie 4,5 milionů m3 jehličnatého řeziva (až 66 % celkového exportu jehličnatého řeziva), v roce 2013 dosáhl vývoz sotva 2,36 milionů m3.
Na základě těchto údajů odborníci pojmenovali hlavní “domácí” důvody krize:
- masívní nárůst pilařských kapacit jako zásadní makroekonomická chyba
- jednostranné zaměření trhu (v případě Rakouska na Itálii)
- nedostatek disciplíny při prodeji
- vysoké ceny kulatiny
- nedostatečný nebo chybějící marketing
- slabý nebo chybějící lobying v Evropské unii (problematika snižování emisí CO2)
- chybějící jasná a dlouhodobější strategie (dominovalo “kvartální myšlení”)
Silný růst do nástupu krize
Holzkurier uvádí, že až do začátku hospodářské krize enormně stoupala v Německu a Rakousku produkce lepeného dřeva a konstrukčního masívu. V roce 2002 dosáhla výroba lepeného dřeva objemu 1,3 miliony m3, v roce 2008 to bylo již 2,7 milionů m3. Obdobná situace byla v případě konstrukčního masívu, z 880 000 m3/ročně se vyšplhala produkce ve stejném období na 2,24 milionů m3/ročně. V Německu převládala výroba konstrukčního masívu, zatímco Rakousko se zaměřovalo vice na produkci lepeného dřeva. V obou zemích se ale podstatně lišily firmy co do velikosti. Průměrný rakouský výrobce vyráběl v roce 2003 kolem 40 000 m3 lepeného dřeva ročně, v roce 2012 to bylo až 70 000 m3/ročně. V Německu vyráběly firmy v průměru 27 000 m3 v roce 2003 a nejvíce 40 000 m3 v roce 2012. Naopak středně velký podnik v Německu produkoval v roce 2012 až 52 000 m3, v Rakousku bylo vyrobeno na firmu v průměru jen 30 000 m3.
Bylo možné krizi pilařského průmyslu zabránit?
V poslední době se množí dotazy, zda byly příčinou obtížné hospodářské situace globální problémy nebo zda se o ni postaraly problémy na domácí půdě. Odpovědi zní podle www.timber-online.net tvrdě a jednoznačně: “Můžeme si za to sami!” Na prvním místě je viníkem enormní nárůst kapacit, který byl podle expertů zásadní makroekonomickou chybou. Ta narušila stav nabídky a poptávky na trhu a disproporce trvá dodnes. Dalším významným faktorem byly ceny kulatiny, “platili jsme za dříví příliš mnoho,” uvádí zástupci pilařů. “V současné době jsou strukturální problémy větší než ty konjunkturální,” uvádí se v Holzkurieru. Podle odborníků musí nutně dojít k drastické redukci kapacit nejméně o 20 %, chybí však proces aktívní konsolidace. Výjimkou je pilařský závod v Sollenau, který z těchto důvodů uzavřela firma Stora Enso.
Vstup zahraničních investic
Zdaleka nedoceněný zůstává význam vstupu jedné z největších privátních investičních společností Carlyle Group v případě firmy Klenk Holz AG v roce 2013. Podle předpokladů je to první krok, za kterým budou následovat další. Tyto velké investiční společnosti obvykle zajistí odpovídající pozici firmy na trhu, přispějí k její konsolidaci, případně ji podle situace nabídnou k prodeji – třeba na burze. Už samotný fakt, že tato možnost a perspektiva otevřeně existuje, dodává ostatním odvahu, píše Holzkurier.
Jaká jsou podle Holzkurieru východiska z krize?
- Jedním z neodmyslitelných bodů je potřeba konsolidace pilařských kapacit, podle expertů je nutná redukce nejméně o 20 %.
- Důležitým instrumentem firem se musí stát zesílený kontroling, který velmi důsledně prosazuje například Richard Stralz, nový obchodní šéf firmy Mayr-Melnhof. „Je nutné provádět intenzívní kontrolní činnost, aby se oddělily dobré a špatné obchodní segmenty.“
- Ceny dříví se pravděpodobně udrží na vysoké hranici, protože dříví nebude k dispozici více (s výjimkou kalamit). Je tedy nutné posílit výzkum a investovat do vývoje nových „inteligentních“ produktů.
- V případě Rakouska, ale i jiných zemí bude třeba omezit orientaci na jednostranný trh, ale přizpůsobit možnosti novým trhům v Číně, Turecku, Indii, Polsku…
- Je nutné omezit „manažerské chyby“ při rozhodování, také v tomto bodě hrají svou roli zesílený kontroling a poradenství
- Je třeba korigovat zásahy do volného trhu (například nevýhodné smlouvy Bavorských státních lesů na dodávky dříví, situace v Severním Porýní-Vestfálsku)
- Bude potřeba posílit důvěru u bank, pro které je dřevařství v posledních letech „průmyslem katastrof“.
- Firmy by měly věnovat více prostředků do reklamy, šíření informací, je třeba posílit lobbying – máme surovinu, pro kterou hovoří vše: je trvale udržitelná, ekologická, CO2 neutrální, veškeré “megatrendy” v současné době vše hovoří ve prospěch dřeva. Je třeba toho náležitě využít.
- Nejdůležitějším bodem, který shrnuje všechny aspekty, je nutnost poučit se z minulosti a vyvarovat se stejných chyb.
Podle www.timber-online.net, HN a red.
