HISTORIE
Historie lesnického výzkumu v naší zemi v nejširším slova smyslu sahá až do 16. století, kdy byly činěny první „pokusy“ sledující zvelebení lesů. Šlo především o různé experimenty se zaváděním umělé obnovy. K určitému řádu ve výzkumnictví ovšem došlo mnohem později, teprve v 19. století. Zhruba od r. 1840 se lesníci na svých sjezdech pravidelně věnovali otázkám pokusnictví, a to především v oblasti výchovy lesa, částečně též v oblasti ochrany lesa. V té době zazněly také první hlasy, hlásající institucionalizaci lesnického výzkumu. V r. 1865 se již připravovalo zřízení výzkumné stanice při lesnické škole v Bělé pod Bezdězem, kterou v té době vedl známý lesník J. F. Judeich. Avšak jeho odchod do Tharandtu tyto snahy záhy ukončil. Výsledkem tohoto snažení pak bylo v r. 1869 schválení založení výzkumné stanice v Mariabrunnu u Vídně, která však začala pracovat až v r. 1875. Vzhledem k tomu, že tato stanice měla působnost na celém území Rakousko-Uherska, byly dodatečně zřízeny územní výzkumné stanice v Praze a Brně (byly povoleny v r. 1886, resp. 1888), které do určité míry koordinovaly výzkum na našem území. Výzkumné úkoly včleněné do jejich plánu činnosti zahrnovaly problémy přirozené a umělé obnovy lesa, pěstování sazenic a metody vysazování, zakládání smíšených porostů a hledání pravidel pro jejich výchovu se zvláštním důrazem na probírky. Zde je nutné ještě zmínit vznik výzkumné a pokusné stanice při písecké lesnické škole v r. 1912. Začátek I. světové války však její činnost ukončil dříve, něž se stačila řádně rozběhnout.
Po první světové válce začalo budování státních lesnických výzkumných ústavů. Jako první bylo vytvořeno na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství z 31. října 1921 oddělení ochrany lesa, později Ústav pro ochranu lesa. Od tohoto aktu odvozuje svoji kontinuitu současný VÚLHM, v. v. i. Prvním vedoucím se stal doma i v zahraničí uznávaný zoolog Julius Komárek a prvním vědeckým úkolem bylo najít nové nástroje a pomoci lesníkům v boji s mniškovou kalamitou, která decimovala lesy rozvrácené první světovou válkou. Tehdy začal vývoj chemických obranných přípravků proti hmyzím škůdcům a jejich letecká aplikace. Například první letecký zásah byl proveden v roce 1926 právě proti bekyni mnišce.
Postupně vznikly další ústavy: Biochemický ústav v Praze (1922, později útvar ekologie lesa); Ústav lesnické ekonomiky (1923), Ústav pěstování lesa (1923); Biologický ústav (1923); Ústav lesní těžby a lesnických technologií (1924), Ústav pro lesnickou politiku a spravovědu (1933). Od r. 1929 byly Ústavy aktivním členem Mezinárodního svazu lesnických výzkumných ústavů.
Po druhé světové válce začala obnova lesnického výzkumu. Již v r. 1946 byly v Praze zřízeny nové ústavy – Ústav lesní dendrologie a geobotaniky, Ústav pro lesní stavebnictví, dopravnictví, meliorace a hrazení bystřin, Ústav pro myslivost. K velké reorganizaci lesnického výzkumu došlo po r. 1950. K 1. lednu 1951 byly všechny ústavy sloučeny do jediného resortního Výzkumného ústavu pro lesní výrobu. Československé státní lesy ještě zřídily ke stejnému datu Výzkumný ústav pro pěstění lesů, semenářství a školkařství v Opočně a Výzkumný ústav myslivosti ve Zbraslavi.
V roce 1952 byly všechny státní i sektorové ústavy zrušeny a k 1. dubnu 1952 byly zřízeny Výzkumný ústav lesního hospodářství ve Zbraslavi-Strnadech a Výzkumný ústav myslivosti a lesnické zoologie ve Zbraslavi. Prvního ledna 1959 pak sloučením těchto dvou ústavů vznikl Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, jenž se v roce 2007 změnil ve veřejnou výzkumnou instituci.
SOUČASNOST
Lesnický výzkum prostřednictvím získaných znalostí a nových poznatků může zásadním způsobem ovlivňovat stav lesů. Metody práce vědců jsou stále složitější a detailnější a ve svém souhrnu přinášejí ucelenější, komplexnější pohled na fungování lesních ekosystémů ve vztahu k měnícím se potřebám společnosti, a to v průběhu pouhých 100 let, což vlastně představuje jen jednu generaci lesů, ale pět generací lidí.
doc. Ing. Vít Šrámek, Ph.D., ředitel VÚLHM, v. v. i.
VÚLHM se může pochlubit řadou úspěšných výsledků, které pomohly lesním hospodářům lépe pečovat o naše lesy. Úspěch přináší i mezinárodní spolupráce v rámci nejrůznějších evropských a světových organizací (IUFRO, FAO) a programů a projektů (COST, ICP Forests, EUFORGEN...).
„Jako jsou armády znakem suverenity států, tak výzkumný ústav je výrazem toho, že lesnictví je významný samostatný obor lidské činnosti, který přináší benefity jak vlastníkům lesů, tak celé společnosti. Tento model funguje ve většině evropských zemí i v dalších vyspělých státech světa," říká doc. Ing. Vít Šrámek, Ph.D., ředitel VÚLHM, v. v. i.
Výzkumná činnost ústavu reaguje na současné palčivé problémy, jako je změna klimatu, kůrovcová kalamita či potřeba obnovy stabilních lesů na rozsáhlých holinách. Kromě výzkumu provádí ústav také expertní a poradenskou činnost. V této oblasti se zaměřuje na návrhy řešení obnovy a výchovy lesa v oblastech s imisními a dalšími antropogenními vlivy, zabývá se problematikou zdrojů reprodukčního materiálu, lesním semenářstvím nebo pěstováním rychlerostoucích dřevin. Vědci hledají komplexní řešení obnovy a pěstování lesních porostů v oblastech s rychlým velkoplošným hynutím lesa.
Důležitým tématem je biologie a záchrana genofondu lesních dřevin. Výzkum je zaměřen na variabilitu a adaptační schopnosti dřevin s ohledem na geografické podmínky a civilizační zátěž. Vedle klasických metod (provenienční pokusy, hybridizační projekty, ověřování potomstev uznaných zdrojů reprodukčního materiálu) vědci využívají moderní metody molekulární biologie (izoenzymové analýzy a analýzy DNA), umožňující získat komplexnější informace o genomu lesních dřevin.
V rámci Národního programu ochrany a reprodukce genofondu lesních dřevin provozuje VÚLHM Národní banku osiva a explantátů lesních dřevin, která má za úkol mimo jiné udržet biodiverzitu lesních ekosystémů.
V neposlední řadě VÚLHM zajišťuje dlouhodobé sledování zdravotního stavu lesa v rámci mezinárodního programu ICP Forests, zabývá se výzkumem příčin poškození lesa. Řeší problematiku narušení ekologické stability lesních ekosystémů způsobené nevyváženou výživou, dlouhodobou antropologickou zátěží a klimatickými změnami. Na výzkumných povodích řeší problematiku působení lesních porostů na kvantitu a kvalitu vody odtékající do vodních zdrojů.
Lesní ochranná služba se zabývá vývojem kontrolních a obranných metod proti lesnicky významným biotickým škůdcům, včetně využití pesticidů, monitoringem škodlivých činitelů v celostátním měřítku a na řešení aktuálních problémů v ochraně lesa, a to i ve zvláště chráněných územích. Mimo jiné poskytuje kvalifikované poradenství v oboru lesnické entomologie, fytopatologie, herbologie a vertebratologie. V poslední době vědci vyhodnotili výskyt kůrovcovitých v semifosilních vzorcích vzhledem k jejich možnému historickému přemnožení od období holocénu.
V oboru myslivosti se instituce v současnosti zabývá především expertní a poradenskou činností v oboru ochrany lesa před škodami zvěří, harmonizace složek prostředí a rozvoje biodiverzity lesních ekosystémů. Dále pak i osvětou a informační činností pro vlastníky, nájemce, popř. podnájemce lesa a honiteb. V rámci výzkumu řeší problematiku afrického moru prasat (AMP) nebo biodiverzitu stanovišť a populací drobné zvěře.
PUBLIKACE VÝSLEDKŮ A SPOLUPRÁCE
Důležitou součástí práce ústavu je také vydavatelství. Vlajkovou lodí je odborný recenzovaný časopis Zprávy lesnického výzkumu, ve kterém je veřejnost seznamována s konkrétními výsledky výzkumu nejen pracovníků ústavu, ale i dalších vědeckých pracovišť a vysokých škol. Další, zejména pro lesnickou praxi důležitou ediční řadou, je Lesnický průvodce – certifikované metodiky. Vědečtí pracovníci ústavu publikují ve významných odborných periodikách, českých i zahraničních.
Rozsáhlá je spolupráce VÚLHM s jinými vědeckými institucemi a vlastníky lesů. V letošním roce koordinují vědci z VÚLHM 19 projektů grantových agentur a na devíti z nich spolupracují s pražskou či brněnskou lesnickou fakultou. Na řadě projektů se podílejí Vojenské lesy a statky ČR, s. p., Lesy Colloredo Mandfeld, Jan Kolowrat Krakowský, Správa lesů města Tábora, Lesy města Olomouce, Biskupství ostravsko-opavské a další.
Pro Lesy ČR, s. p., se řeší výzkumná témata vypsaná jejich grantovou agenturou. Z nejnovějších uplatnění výzkumu je to například testování experimentálních způsobů zalesňování kůrovcových holin ve významné vodohospodářské lokalitě na Lesní správě Telč, založení výzkumných proveniečních ploch s introdukovanými dřevinami na Lesní správě Vítkov, obnova semenných sadů původního krušnohorského smrku, vývoj a testování speciálních hnojiv pro lesní školky i lesní porosty a obalů pro krytokořennou sadbu, hledání nových prostředků pro ochranu lesa, testování rezistence lýkožroutů na syntetické pyrethroidy.
„Působení ústavu je především dovnitř oboru – vnášení podnětů, poskytování fundovaných podkladů a řešení konkrétních zadání státní správy a poskytování maximálního servisu majitelům a správcům lesních majetků formou poradenství, inovací a vzdělávání. Významné je ale i vnější působení. Na les, pokrývající třetinu území našeho státu, společnost klade široké spektrum často i rozporných požadavků. Musíme přesvědčivě doložit, že umíme s lesy nakládat s respektováním principů trvalé udržitelnosti, naplňovat v rámci hospodaření významné mimoprodukční funkce a že aktivní lesnický management může být ve středoevropském prostoru nejlepší odpovědí na rizika spojená se změnami klimatu a s budoucím stavem lesních ekosystémů. Toto vnější působení – tedy komunikace s jinými vědními obory a předkládání vědeckých podkladů pro celospolečenskou diskusi – bude oproti minulosti nabývat na významu a do jisté míry se od nás jako veřejné výzkumné instituce očekává.", říká ředitel ústavu doc. Ing. Vít Šrámek, Ph.D.
Podle TZ VÚLHM a textu doc. Ing. Petra Zahradníka, CSc.