Foto: archiv VÚLHM
Při řešení projektu „Využití vegetativních variant rezistentního krušnohorského smrku při obnově lesa v Krušných horách" se zaměřili na postupy množení starších donorových (zdrojových) stromů smrku ztepilého řízkováním a roubováním. Důvodem byla potřeba zlepšit dosud aplikované metody množení smrku ztepilého tak, aby bylo možné využívat i materiál odebíraný ze starších zdrojových jedinců dílčích populací této dřeviny. Aktualizace obvyklých metod vegetativního množení má za cíl zvýšit ujímavost řízků a roubů původem ze starších smrků.
Řešitelé z útvaru biologie a šlechtění lesních dřevin, útvaru reprodukčních zdrojů (VÚLHM) a firmy PEXÍDR, s. r. o., se konkrétně zaměřili na rezistentní varianty krušnohorského smrku ztepilého. Tyto varianty jsou již několik desítek let soustředěny a archivovány v klonových výsadbách založených v 70. a 80. letech 20. století tehdejším Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti Jíloviště-Strnady na lokalitách ex situ (mimo původní místo) ve středních Čechách.
Metodika popisuje nové, v obdobné míře dosud neověřené postupy zahrnující způsob odběru řízků ze starších zdrojových jedinců i další manipulace s odebraným vegetativním materiálem, včetně aplikace různých účelově vyvinutých variant originálních stimulátorů růstu, úprav jejich dávkování a zdokonalení postupů další pěstební péče v podmínkách školkařského zařízení.
Řízkování smrku je druh přímého vegetativního množení a jedna ze základních využívaných metod v rámci lesnického klonového hospodářství, která poskytuje záruku úspěšné reprodukce cenných genotypů vysoké šlechtitelské hodnoty. V horských extrémních podmínkách dokazují jedinci nadprůměrnou růstovou dynamiku a dobrý zdravotní stav ve srovnání s kontrolními jedinci generativního původu. „Předmětem diskusí v souvislosti s praktickým využíváním sazenic pocházejících z autovegetativního množení je otázka, zda je reprodukční materiál z hlediska ujímavosti, růstu a vitality srovnatelný se sazenicemi generativního původu. Současné zkušenosti a výsledky výzkumu realizovaného u různých dřevin v ČR tuto srovnatelnost potvrzují, alespoň do vývojového stadia pozorování," uvádějí autoři Josef Frýdl, Petr Novotný a Josef Cafourek z VÚLHM.
Odběr řízků se uskutečnil ve třech opakováních na lokalitě Cukrák. Kvalifikovaní trhači odebírali řízky z horních, středních i nižších částí korun. Odběry výchozího materiálu se konkrétně prováděly ve třech termínech: v zimním období, v časném jarním období (březen), kdy jsou pupeny stále ještě nevyrašené, a v letním období (červen), kdy jsou řízky odebírány z polovyzrálých výhonů.
Způsob vegetativního množení roubováním spočívá v přenesení části množené rostliny na jinou. Pro podnože by se měly vybírat varianty smrku s předpokladem dobré snášenlivosti s místními podmínkami stanovišť, v nichž budou roubovanci pěstováni. Sběr roubů se uskutečnil společně se sběrem řízků. Roubování probíhalo metodou do boku, vhodnou pro jehličnany.
„S využitím inovovaných metodických postupů se úspěšnost reprodukce starších donorových jedinců podařilo navýšit na takovou úroveň, že bylo možno v období 2017–2018 založit v podmínkách Krušných hor na vybraných lokalitách tři dlouhodobé ověřovací plochy s řízkovanci rezistentních forem krušnohorského smrku. Dosavadní výsledky výzkumu potvrzují možnost uplatnění odolných klonů, které mohou v budoucnu tvořit kostru nově zakládaných lesních porostů, a tím přispět ke stabilizaci lesních ekosystémů v extrémních horských podmínkách," uvádějí autoři.
Metodika může být využita i při realizaci šlechtitelských programů orientovaných na záchranu a reprodukci dílčích populací a ekotypů smrku, jejichž zástupci se zachovali v dříve založených klonových výsadbách ex situ (např. šumavský smrk, krkonošský smrk, chlumní smrk aj.).
Metodika byla ověřována v rámci řešení výzkumného projektu Ministerstva zemědělství, Národní agentury pro zemědělský výzkum. Projekt byl zaměřen na problematiku záchrany a reprodukce unikátních autochtonních genetických zdrojů smrku ztepilého krušnohorského původu, které nejdéle odolávaly destruktivnímu vlivu imisí, a které se podařilo zachovat v podmínkách ex situ na lokalitách ve středních Čechách. Tyto zdroje jsou po odeznění imisní kalamity stále připraveny naplnit původní účel jejich založení, tj. umožnit návrat části zachovaného genofondu krušnohorského smrku zpět do oblasti původního výskytu.
Metodika z ediční řady Lesnický průvodce č. 13/2018 (Metodické postupy vegetativního množení starších donorových stromů smrku ztepilého řízkováním a roubováním) je ke stažení na webových stránkách VÚLHM.
Kontakt:
Josef Frýdl
VÚLHM, útvar biologie a šlechtění lesních dřevin
Podle TZ VÚLHM, red.
