Autoři využili data ze tří sérií dlouhodobých výzkumných ploch (Blaník, Tetřeví Boudy, Železná Ruda), kde byly v průběhu jejich vývoje aplikovány probírky různé intenzity. Pomocí dendrochronologických analýz letokruhů a výpočtu indexů odolnosti (rezistence, rezilience, zotavení, průměrné snížení relativního růstu) hodnotili, jak jednotlivé pěstební varianty ovlivnily růst stromů a reakci porostů na klimatické extrémy.
Výsledky ukázaly, že mírné probírky vedly ke zvýšení produkce a zlepšení růstové stability, zatímco silné probírky měly na podmáčeném stanovišti negativní vliv. Celkově se ukázalo, že klíčovou roli hraje samotné stanoviště. Jeho vliv na růst a odolnost byl významnější než rozdíl mezi intenzitou zásahu. To podle autorů znamená, že jednotný recept na hospodaření neexistuje; vhodná intenzita probírky musí být přizpůsobena místním podmínkám.
Smrkový porost s olší na podmáčeném stanovišti, Velký Blaník. Foto: Jan Řezáč
Doporučení autorů pro praxi
- Mírné probírky mohou podpořit produktivitu i odolnost smrkových monokultur vůči klimatickým extrémům.
- Silné probírky mohou být na podmáčených stanovištích rizikové a snižovat růstovou stabilitu.
- Při plánování zásahů je nutné zohlednit specifické stanovištní podmínky, protože univerzální postup neexistuje.
- Dendrochronologické analýzy a indexy odolnosti představují účinný nástroj pro hodnocení dopadů pěstebních opatření.
- Adaptivní hospodaření vyžaduje dlouhodobé sledování, experimenty a flexibilní přizpůsobování postupů.
Studie potvrzuje, že cílené a citlivě volené probírky mohou zvýšit odolnost smrkových monokultur a podpořit jejich stabilitu v měnícím se klimatu. Klíčem je přizpůsobení intenzity zásahu stanovištním podmínkám a dlouhodobé sledování vývoje porostů. Tyto poznatky poskytují cenný základ pro adaptivní lesnické strategie ve střední Evropě.
Článek „Modulating Norway spruce growth and resilience through thinning intensity under climate change conditions“ je v původním znění ke stažení ZDE.
Podle TZ VÚLHM, red.
Komentáře
Zvýšení oproti čemu? Objevili snad lesnické perpetum mobile? Dosud žádný výzkum neprokázal, že by snižováním zakmenění pod přirozené plné (neplést si se zakmeněním 10 podle růstových tabulek!) došlo ke zvýšení celkové hmotové produkce za obmýtí.
Jo výnos z lesa, to by bylo něco jiného, tam výchova má vliv a velký, tam to platí.
Doporučení autorů pro praxi - nic, co by se před 50 lety na lesnických školách neučilo. Objevili Ameriku? Ne, jen potvrzují, co už zjistili naši předchůdci. Číst, číst, číst, jsou toho plné učebnice.
Je to samozřejmě taky známá věc, že když berete častějc a málo, máte větší celkový přírůst a kvalitu než tak, jak to dělají Lesočeši - jednou za 50 let polovinu stromů.
To je konec konců i princip trvalého lesa - brát v krátkých intervalech.
A daleko líp tak pohlídáte kvalitu - nemusíte čekat 40 let až se budou václavkové stromy sypat.
Pořád je to myšlení z těch vašich
předpotopních učebnic a skutečnosti v lese. Nemluvě o problému pasečného lesa a zakmenění silně nad přirozené / co je přirozené ?? / kdy sice uděláte probírku, ale pořád jste nad 12, ne do deseti.
Pak to logicky chcípá, i když si klepete na ramena, jak máte plný zakmení.
Rozhodovat by měl dycky příčetnej hajnej, ne bafuňář s aplikací v kanceláři.
Voko vidí - všechno ostatní jsou kecy.
Ale jasně. každej to v lese vidí a nepotřebuje na to studie.
Můžete trochu rozvést, slyším prvně v životě, že by to bylo možné.
Matematicky je to prosté - když máte stanovenu nějakou hranici, lze jít jak do mínusu, tak do plusu.
A k tomu přistupuje filozofická otázka - co je přirozeně " plné ", jelikož to matematicky vyjádřené číslo někdo stanovil / je jedno jak / a nemusí odpovídat / většinou ne / může se měnit, a hlavně počet je v praxi odhadnut / podhodnocený /.
Čínská AI k tomu praví tohle :
"V lesnictví se kruhová základna používá k měření hustoty porostu (zakmenění), přičemž se měří plocha kruhu, kde se stromy dotýkají větví, což pomáhá určit, kolik prostoru stromy zabírají "
Nevím, zda je to přesně tak v těch českých učebnicích, ale z logiky věci, když se větve překrývají / v podstatě vždy se překrývají v čase probírek / musí jít matematicky o číslo nad 100.
A to samozřejmě nevyjadřuje problém s tím, že když máte číslo 100 a víc, tak větve přirozeně chcípají, čili ani dotyk rovných 100 není přirozený, protože kdyby strom mohl růst přirozeně, měl by korunu / tedy dotyk větví / daleko větší.
Nejde o to, kolik je či není sto a víc, ale o to, že pro výpočet probírek od stolu s aplikací "lesnický blábol" je to o ničem.
A to nemluvíme o jedli, modřínu či dubu, které rostou výrazně horizontálně. Tam s nějakými 2,5m nevystačí nikdo.
Mimochodem většina lesů 80+ co znám má vzdálenost 2m. Možná o pár čísel víc ? To je pane "přirozené" zakmenění.
Spon 2,5m prořezávku jsem ještě neviděl.
Borovice u nás má řekněme 40 čísel a smrk do metru, ale jen proto, že ořežou lísku mezi smrkem. Úkáčka .
Sleduju porost lehce přes 40+ 98% SM a trochu listí na ideálním SM severním svahu, kde je už čtvrtá probírka ob cca 4 roky - a zakmenění je furt nad 100.
Za tři roky to bezpečně přeroste. A kdyby to bylo těch 100, pořád vám na to chybí etát.
A jak by to vypadlo po 50 letech bez probírky ? To by bylo pane "zakmenění".
O kus dál je v o chlup mladším věku douglaska bez probírky a ta má už matematicky zakmenění aspoň 200.
Jestli věříte tomu blábolu čínské umělé inteligence, která zmastila dohromady zakmenění (kruhová základna, ale zapomněla na výčetní) a zápoj (dotyk větví - korun stromů), potom dává smysl, proč uvádíte, co uvádíte.
Zakmenění není o dotyku větví (korun) stromů, ale o ploše, kterou představují průřezy kmenů všech stromů v porostu ve výčetní výšce, tedy 1,30 m nad terénem (= výčetní kruhová základna), vztažené k etalonu, kterým může být výčetní kruhová základna porostu nevychovávaného, neprobíraného, ve kterém dochází k úbytku stromů pouze přirozenou mortalitou (to je to ono přirozené plné zakmenění), nebo porostu vychovávaného (probíraného) předem stanovenou intenzitou resp. intervalem (pět, deset či více let), navíc buď před probírkou (zakmenění sdruženého porostu, tedy hlavního i podružného) nebo těsně po probírce (porostu pouze hlavního).
Nejvyššího zakmenění, tedy plného přirozeného, dosahují pouze porosty nevychovávané (mají maximální výčetní kruhovou základnu), všechny ostatní, ve kterých jsou výchovou odstraňovány stromy nejen odumřelé ale i živé, mají vždy výčetní kruhovou základnu menší, byť se výčetní kruhové základně přirozené mohou blížit.
Pokud jsou růstové tabulky konstruovány na zakmenění plné přirozené, potom podle nich otaxovaný porost v žádném okamžiku nemůže dosáhnout zakmenění vyšší než 1,0 (10 či 100). Takové tabulky zkonstruoval např. inž. Hatiar před 2. světovou válkou na Slovensku (nevím, zda, kdy a kde byly používány v taxaci).
Asi nejznámější růstové tabulky, v minulosti používané, jsou tabulky Schwappachovi, publikované na přelomu 19. a 20. století (pro smrk, borovici a jedli). Podle těchto tabulek zakmenění plné (10 či 100) odpovídalo porostu vychovávanému mírnou podúrovňovou probírkou (interval cca 5 let), bohužel už nevím, zda porostu jenom hlavního či sdruženého. Porost otaxovaný podle těchto tabulek mohl teoreticky dosáhnout zakmenění vyššího než 10 (1,0 či 100), avšak jen nepatrně. Podle těchto tabulek se u nás taxovaly porosty až do 2. poloviny osmdesátých let.
Současné, v taxaci používané růstové tabulky, jsou konstruované s plným zakmenění na hlavní porost s výchovným intervalem 5 let (mírná podúrovňová probírka). Za použití těchto tabulek může porost dosáhnout zakmenění vyšší než 10, ale opět jen nepatrně – možná 5%, snad i 10%, určitě ne 20% (zakmenění 12). To je dáno výchovným intervalem. Ano, mladé, pěstebně zanedbané porosty se mohou jevit jako výrazně „překmeněné“, ale pouze jevit.
Moje reakce z 4.12.2025 byla na „zvýšení produkce probírkou“. To proto, že nevím o žádném závěru výzkumu, který by vyvrátil známé od počátku měření lesních porostů, že totiž každým odebráním živého stromu z porostu (snížením zakmenění) se celková hmotová produkce za obmýtí pouze snižuje.
Jo, trochu jsem vám chtěl zvednout mandle.
No, možná jsem i doufal, že se to třeba mění ??
Protože tak jak je to teď, a fakt se to nezměnilo ?? , je to, co se tejče přirozenosti ještě mnohem nesmyslnější, jak ty větve.
"Současné, v taxaci používané růstové tabulky, jsou konstruované s plným zakmenění na hlavní porost s výchovným intervalem 5 let (mírná podúrovňová probírka"
To číslo je stanovené od stolu, nelze jinak, tedy není přirozené. Nelze přirozeně tušit, kolik kde a kdy naroste. Takže o čem je řeč ?
S čím co porovnáváte ?
Jak říkám, matematicky - možná ne lesnicky - každé číselné hranice lze dosáhnout jak do plusu, tak mínusu.
Závisí na podmínkách, v lese, které nelze dopředu odhadovat.
Neexistuje nic, jako přirozeně plné zakmenění. Jasně, v tabulkách ano.
"Ano, mladé, pěstebně zanedbané porosty se mohou jevit jako výrazně „překmeněné“, ale pouze jevit."
Jak jevit - buď jsou přehoustlé, nebo nejsou. To není o žádné tabulce, ale růstových schopnostech. Když mě porost chcípá, tak prostě je přes 100. Respektive tabulky jsou zhovadilost.
" Za použití těchto tabulek může porost dosáhnout zakmenění vyšší než 10, ale opět jen nepatrně – možná 5%, snad i 10% "
Což jen dokazuje, že ona imaginární, nikým nepoznané číslo, není číslo konečné, jde jen o pomocný počet, kdy ale, chápán jako číslo konečné, způsobuje zmar na mnoha majetcích, které lpí na přirozenosti nepřirozeně taxovaného čísla maximální těžby, které z toho nakonec vzejde.
Klam středověku dovedený k dokonalosti bolševikem, ten jediný potřeboval mít betonové číslo, pro kontrolu mužiků, makajících na státním.
Je zajímavé, že mnoho pohrobků se toho stále, přes jasné důkazy inventarizace, drží jak žid falešné víry.
Ještě detail :
"výčetní kruhová základna), vztažené k etalonu, kterým může být výčetní kruhová základna porostu nevychovávaného, neprobíraného, ve kterém dochází k úbytku stromů pouze přirozenou mortalitou"
V přirozené obnově a výsadbě tohle funguje zcela jinak. Přirozeně není porost stejného stáří a velmi se liší v růstu. Ty chcípáci vychcípají velmi záhy, ten růst je naprosto jiný. Takže buď máte tabulky dvoje - nebo co teda máte ??? To nejde porovnávat.
Jablka z hruškama.
https://katedry.czu.cz/storage/3844_Souhrn_Dendrometrie.pdf
zakmenění - strana 43,44
"Tyto tabulkové údaje slouží jako míra plného zakmenění, neboli výpočet skutečného
zakmenění se děje porovnáním skutečných porostních hodnot s tímto tabulkovým normálem.
Výpočet zakmenění
Provede se pouze v těch porostech, ve kterých byl stav lesa zjištěn přímým měřením, např.
průměrkováním naplno nebo některou z reprezentativních metod takže jsou k dispozici
skutečné údaje o všech potřebných porostních veličinách.
Odhad zakmenění
Provede se na základě okulárního posouzení hustoty porostu podle mezer v korunách
stromů.Pokud do existijících mezer na každých 10 stromů je možno doplnit za předpokladu
jejich normálního vývoje další 1, 2,...stromy, je stupeň zakmenění přibližně 0,9, 0,8,...atd "
Výpočet je totiž jen iluze. Tak, jako onen pra-lesník, kterému se kdysi ve snu zjevila křivka růstu s které odvodil tabulkové hodnoty, nikdy skutečně nesvěrkoval celý " přirozená porost " - jednak proto, že ho tenkrát neměl, nebyly žádné "přirozeně plně zakmeněné" porosty - musel si je vycucat z prstu, tak stejně ani dnešní lesník-taxátor ve věku umělá blbosti nic neměří, natož aby svěrkoval celý porost.
Ani při té provozní inventarizaci - dělá jen vzorník a zbytek dopočítá, jak se mu hodí.
Takže nakonec je to tak, a celou dobu bylo, jak to říká ta čínská AI - že prostě taxátor mrkne do větví a vidí. A logicky, pokud se celý život učil, že maximum je 100, tak prostě nenapíše 120, i kdyby to v inventarizaci skutečně vycházelo.
Mimochodem, to, že je někde místo ještě na dva stromy, nezbytně neznamená, že zásoba není větší, jak tabulková, ne ?
Prostě nesmysl, ať to berete odkudkoli.
A i kdyby nakrásně ty tabulky fakt někdo před 50 rokama měřil, jako že neměřil, tak " přirozenost " porostu se mění v čase minimálně s počasím - teplota, srážky, vegetační doba.
Čili by ty tabulky museli být minimálně každý decenium nový.
Ptákovina na YX-tou.
Nic jako přirozeně plné tabulkové zakmenění neexistuje. Šálení a klam iluzionistů.
Je to, jako kdyby se pořád učilo, že nemoci jsou z prachu a podobně.