Pro pěstování jedle bělokoré je velmi důležitá její schopnost snášet stín. Při lesnickém hospodaření s jedlí toho lze využít i pro samovolnou diferenciaci mladých porostů vzniklých a odrůstajících pod clonou mateřského porostu.
Podobně lze postupovat i v případě podsadeb nebo podsíjí jedle pod dospělé (například smrkové nebo borové) nebo tzv. přípravné (například březové nebo osikové) porosty s tím, že nedojde k jednorázovému nebo příliš rychlému odclonění. V takových diferencovaných porostech pak nemusí být výchovná opatření tak naléhavá a nákladná.
V uměle založených kotlících s jedlí dochází brzy k akceleraci výškového růstu a bez odpovídající výchovy hrozí přeštíhlení a zkracování korun.
Se současným nízkým zastoupením jedle zejména v dospělých porostech však nelze spoléhat pouze na obnovu přirozenou nebo podsadby a podsíje. Přímá výsadba na menší částečně stíněné obnovní prvky je pro navýšení zastoupení jedle nutnou alternativou.
U takto vzniklých porostů, tj. výsadba v kotlíku nebo na menší holinu, stejně jako u rychle nebo jednorázově odcloněných nárostů nebo kultur však již nelze spoléhat na samovolnou diferenciaci a upozadění aktivní výchovy je rizikové.
Jedle v necloněných nastávajících mlazinách velmi intenzívně tloušťkově a výškově přirůstají a zvyšuje se tak vzájemná konkurence. To vede podobně jako u smrku k riziku zkracování korun a přeštíhlení (zvyšování štíhlostního kvocientu).
V kotlících s jedlí založených při kombinované obnově dochází bez clony mateřského porostu brzy k akceleraci výškového růstu a bez odpovídající výchovy hrozí přeštíhlení a zkracování korun.
U smrku nebo podobně také u douglasky se dlouhodobě osvědčily modely výchovy založené na velmi silném zásahu v období zapojování korun. Ty jsou však spojeny s porušením nejen horizontálního, ale i vertikálního zápoje, což jedli vzhledem k jejím ekologickým nárokům nevyhovuje, proto vyžaduje poněkud odlišný přístup.
Cílem výchovy jedlových mlazin je co nejvíce zachovat rozrůzněnost v porostních skupinách. Výchovné zásahy by proto měly podpořit přírůst a vitalitu nadějných jedinců včetně dostatečné délky a pravidelnosti koruny, avšak při zachování alespoň částečného vertikálního zápoje.
Zkušenosti s výchovou zejména nejmladších jedlových mlazin na našem území jsou však kvůli jejímu aktuálně nízkému zastoupení omezené. Proto vědci z Výzkumné stanice Opočno, VÚLHM, v. v. i., založili pokusné plochy na celkem jedenácti lokalitách a sledovali jejich vývoj po zásazích s cílem zjistit, jak se výchova projevila na tloušťkovém přírůstu, štíhlostním kvocientu a korunovém poměru uvolněných jedinců.
Kompletní závěry studie VÚLHM: Vliv prvního výchovného zásahu na jedlové mlaziny
Na všech pokusných lokalitách byla založena vždy dvojice ploch, přičemž na každé z nich vědci vyznačili nadějné jedle v hektarovém počtu 1 000 ks. Kritériem výběru nadějných stromů byl jejich dobrý zdravotní stav, absence poškození a deformací, dobře vyvinutá koruna a přibližně rovnoměrné rozmístění v ploše. Na jedné ploše z dvojice pak byly tyto nadějné stromy uvolněny od 1–2 konkurentů, na druhé ploše (kontrolní) k uvolnění nedošlo.
Z prvních výsledků (hodnocení 3-5 let po zásahu vyplynulo, že výchovné zásahy se na většině lokalit projevily v akceleraci tloušťkového přírůstu uvolněných stromů, což se průkazně odrazilo i ve zlepšení jejich stability – zlepšení štíhlostního kvocientu (poměru výšky a výčetní tloušťky). Vzhledem k tomu, že se mlaziny nachází ve stadiu intenzivního výškového růstu, lze předpokládat další prohlubování rozdílů mezi sledovanými variantami.
Vlevo: v uměle založených kotlících s jedlí dochází brzy k akceleraci výškového růstu a bez odpovídající výchovy hrozí přeštíhlení a zkracování korun; vpravo: pěstebně zanedbané jedlové mlaziny se vyznačují silným zkrácením korun a přeštíhlením.
Prezentovaný výsledek výzkumu tak potvrdil důležitost zejména prvních výchovných zásahů v porostech s jedlí, které podporují tloušťkový přírůst, zlepšují stabilitu (snížení štíhlostního kvocientu) a zachování délky koruny. Žádoucí vertikální zápoj mladého jedlového porostu přitom není významně narušen.
Pro jedlové mlaziny s horní výškou 5 až 10 m rostoucí mimo vliv mateřského nebo přípravného porostu (nebo předčasně odcloněné) je tedy vhodným postupem uvolnění dominantních jedlí v počtu ca jeden tisíc na hektar. Pokud se v době zásahu ještě příliš nezkrátily živé koruny, lze provést uvolnění komolením konkurujících jedinců a tak ještě lépe podpořit zachování žádoucího vertikálního zápoje v mlazině.
Výchovné zásahy tak podle dosažených výsledků mohou přispět nejen k podpoře růstu, ale i k žádoucí diferenciaci porostů s jedlí, jako adaptačního opatření. Dvojnásob to pak platí pro porosty smíšené, kde často zanedbání výchovy mlazin vede ke ztrátě příměsi jedle. Nelze opomenout ani další pozitivní efekt prvních výchovných zásahů, tj. změnu porostního prostředí (podpora přísunu srážek apod.).
Podle TZ VÚLHM, red.
Foto: archiv VÚLHM, VS Opočno
