Mezi lety 2011 a 2012 skutečně došlo k velmi výraznému poklesu zpracování kůrovcem napadených stromů (2011 – 237 027 m3; 2012 – 77 568 m3). Tento příznivý trend se potvrdil u všech šesti organizačních jednotek přímo spravujících lesní majetek na území NP Šumava ve vlastnictví státu. Pokud však jde o objem zpracovaných stromů na těchto jednotkách, existují výrazné rozdíly. Největší objem zpracovali lesníci na územním pracovišti Modrava (2012 – 32 190 m3) a Srní (2012 – 24 502 m3) na ostatních čtyřech pracovištích dosáhly objemy kůrovcového dříví výše jednotek tisíc m3. To signalizuje ustálení výskytu kůrovce na 2/3 lesů NPŠ ve státním vlastnictví (Stožecko, Českožlebsko, Borovoladecko, Prášilsko) a pokles výskytu kůrovce na Modravsku a Srnsku. Předpoklad pro rok 2013 vychází z těchto skutečností. Očekáváme tedy další pokles, přičemž těžiště napadení bude v centrální oblasti na přibližně 1/3 NPŠ v okolí Modravy a Srní.
Graf: Nahodilé těžby - kůrovec - v letech 2003-2012 (m3). Zdroj: Správa NP a CHKO Šumava.
- V jakých oblastech je s ohledem na riziko plošné disturbance v lokalitách se zásahovým režimem situace i nadále problematická a v jakých lokalitách se podařilo dostat kůrovcovou situaci pod kontrolu?
Vývoj v uplynulém období dává naději, že by v dohledné době mohlo dojít ke stabilizaci i v centrální oblasti Šumavy. Pro letošní rok jsou právě kroky vedoucí k ustálení kůrovcové situace jedním z dílčích cílů v péči o lesní ekosystémy v zásahových porostech NPŠ. Rozhodně neočekáváme tak rozsáhlé napadení, k jakému docházelo mezi lety 2009 a 2011, ale roztroušená menší ohniska výskytu lýkožrouta smrkového na Modravsku a Srnsku jsou pravděpodobná. Na zbylých 2/3 Správou spravovaných lesů by mělo dojít k dalšímu poklesu a objem zpracovaných kůrovcem napadených stromů v okolí Stožce, Českých Žlebů, Borových Lad a Prášil by měl dosahovat stovek m3 maximálně jednotek tisíc m3.
- Jaký je aktuální stav lesních ekosystémů na lokalitách, které zůstaly bez zásahů po orkánu Kyrill a porostů, které byly následně zasaženy kůrovcem?
Pokud jde o ekosystémy ponechané bez zásahu proti lýkožroutu smrkovému, zaznamenáváme podobný vývoj jako v zásahových oblastech. Každoroční podrobný monitoring bezzásahových území vykázal po několika letech stagnace také výrazný pokles kůrovcem napadených stromů. Zatímco v roce 2011 prokázala analýza leteckých snímků NPŠ odumření horního stromového patra na rozloze 954 ha a v roce 2012 to bylo pouze 165 ha. Tato pozitivní zpráva je odrazem mnoha faktorů ovlivňujících populační dynamiku podkorního hmyzu z nichž jedním z nejvýznamnějších je dostupnost potravní nabídky. Tento limitující faktor se pravděpodobně podepsal i na výše demonstrovaném poklesu.
- Pokud správně chápu záměry v lesnickém hospodaření, přikláníte se k postupné změně druhové skladby. Jakými hlavními způsoby budete v tomto ohledu postupovat?
Respektujeme skutečnost, že v NPŠ se nachází lokality, které jsou ponechány samovolnému vývoji. Tento fakt však přináší rizika, která se plně projevují v nárazníkové zóně NP. Všude, kde jsou rozsáhlá bezzásahová území, dochází v bezprostředním okolí ke vzniku holin, které jsou nejhorším východiskem pro přeměnu druhové skladby.
|
Jiří Mánek: Vládní návrh zákona o Šumavě je šetrný k přírodě |
- S jakou mírou umělé obnovy v letošním roce počítáte a jaká je efektivita umělého zalesňování po orkánu Kyrill?
Z pohledu přestavby lesních porostů je obnova na kalamitních plochách tím nejhorším řešením. Přesto se pokoušíme uměle vnášet cílové dřeviny i sem. Žádoucí je racionální přístup – představa obnovy všech těchto ploch v krátkém čase přináší vysoké náklady a velká rizika do budoucna. Klima obnažených ploch podporuje progresi dřevin pionýrského charakteru včetně smrku – to vytváří vysazovaným dřevinám téměř nepřekonatelnou konkurenci a je nutné obnovovat skupinovitě tak, aby se dostavil žádoucí efekt – alespoň kostra porostu tvořená stanovištně odpovídajícími dřevinami smrk nepočítaje.
- Do jaké míry jsou přestavby porostů ovlivňovány zvěří a jakým způsobem stavy zvěře regulujete?
Nedílnou součástí přestaveb lesních porostů je také redukce počtů spárkaté zvěře, především jelenovitých. V NP Šumava je úloha vyhubených přirozených predátorů nevyhnutně v rukou lesníků. Péče o les je nadřazená ostatním zájmům a proto se dostávají do pozadí témata běžná tam, kde jsou na prvním místě chov zvěře a její trofejová hodnota. Cílem péče o les v NP Šumava je dosažení početních stavů jelenovitých v hodnotách, které nejsou překážkou přeměně druhové skladby a tedy i stability lesního ekosystému. Těžiště regulace spočívá v preferenci lovu mladé zvěře a zvěře samičí, u samčí zvěře se zaměřujeme téměř výhradně na mladé jedince. Tyto principy vychází z Plánu péče NP Šumava a je nutné je důsledně dodržovat nejen pro jejich biologickou opodstatněnost, ale také ekonomickou nutnost.
- Máte na starosti ekosystémy NP Šumava, jak by podle vás měla vypadat Šumava za 100 let?
Horizont jednoho století je z lidského pohledu velmi vzdálený a odhadnout, jakým směrem se společnost bude ubírat právě za jedno století je velmi složité. V případě lesních ekosystémů je stejný časový úsek nesrovnatelně kratší. Přesto však tyto dva relativní časy nelze oddělovat. Lidé les ovlivňují svou činností dlouhodobě a svými často neuváženými rozhodnutími téměř nepředvídatelně. Lesní ekosystémy Národního parku Šumava jsou toho příkladem. Změny, kterými šumavské lesy prošly od kolonizace do doby vzniku národního parku, byly překotné a za dobu jeho existence se intenzita změn snad ještě zvýšila. Ačkoliv se člověk a lidská společnost od stromu a lesa odlišuje, jedno mají společné – prospívá jim stabilita – stabilita pravidel, ve kterých lidé pracují i pravidel, podle kterých se nakládá s lesem. Šumava za sto let bude vypadat podle toho, jaká pravidla budou v průběhu tohoto období platit a jak často se budou měnit. Přejme si, aby byla jasná, jednoduchá, opodstatněná a především dlouhodobě platná, taková, která zohledňují jak neobyčejnou přírodní hodnotu území národního parku, tak sociálně historický kontext. Podle toho bude Šumava vypadat za sto let.
Děkuji za odpovědi (23. 4. 2013), Jan Příhoda
Celý rozhovor naleznete v aktuálním vydání Lesnické práce.
