Analýza 360 dendrochronologických vzorků z 12 trvalých výzkumných ploch ukazuje, že buk lesní je citlivější na změny teploty vzduchu i srážek, zatímco u buku východního hraje klíčovou roli teplota aktuálního roku. Nejsilnější vliv klimatu na tloušťkový přírůst vědci zaznamenali ve středních nadmořských výškách (740–950 m n. m.); u obou druhů měl největší vliv červenec.
Výsledky potvrzují, že klimatická změna působí na bukové porosty rozdílně podle nadmořské výšky. V nižších až středních polohách se za posledních 20 let snížil radiální přírůst o 13–19 % oproti předchozímu dvacetiletí, zatímco v horských oblastech vzrostl o 6–10 %. Limitujícím faktorem v nížinách je nízké množství srážek během vegetačního období, na horách pak nízké teploty vzduchu.
Studie zároveň hodnotila produkční potenciál a sekvestraci uhlíku: porosty obou druhů ukládají zhruba 37–361 tun uhlíku na hektar v závislosti na nadmořské výšce a stavu porostu. V průměru však buk lesní akumuloval o 33 % více uhlíku než buk východní. Nejvyšší zásoby dřeva připadaly na nižší polohy. Ty s klesající teplotou vzduchu a zkracujícím se vegetačním obdobím s nadmořskou výškou klesaly.
Doporučení autorů pro praxi
- V nížinách a teplejších oblastech: zmírňovat dopady letních such (struktura porostu, včasné a mírné probírky, směsi s druhy s vyšší odolností vůči suchu), pracovat s vodním režimem stanoviště.
- Ve středních polohách: počítat s nejvyšší citlivostí růstu na klima; stabilizovat porosty pestrou druhovou a věkovou strukturou, omezovat extrémy konkurence.
- V horských polohách: růst limitují nízké teploty vzduchu; podpořit přiměřené prosvětlení a strukturu porostů tak, aby využily kratší vegetační období bez zvýšení rizika poškození mrazem.
- U sekvestrace uhlíku vycházet z rozdílů mezi studovanými druhy: buk lesní má v průměru vyšší potenciál ukládání uhlíku než buk východní.
- V obou regionech sledovat roky s výrazně utlumeným růstem (tzv. negative pointer years), přičemž jejich frekvence v posledních letech roste v souvislosti s extrémy počasí.
Studie ukazuje, že adaptivní pěstební strategie musí zohlednit druhové rozdíly i výškovou zonaci, tzn. stejný management nebude optimální pro nížiny a horské oblasti. Pro zmírnění dopadů klimatické změny a posílení sekvestrace uhlíku je klíčové cílené hospodaření s ohledem na lokální limity (voda vs. teplota vzduchu) a podpora pestrých, strukturně diferencovaných porostů.
Článek „Growth response of European beech (Fagus sylvatica L.) and Oriental beech (Fagus orientalis Lipsky) along an elevation gradient under global climate change“ je v originálním znění ke stažení ZDE.
Podle TZ VÚLHM, red.
Ilustrační foto: Jan Řezáč
