Metodika shrnuje vhodné hospodářské postupy použitelné v reakci na kůrovcové kalamity s cílem v maximální míře udržet a co nejefektivněji obnovit hydrické funkce i v případě odumření či smýcení lesních porostů. Hydrické funkce lesa lze rozdělit na funkci retenční (schopnost zadržet vodu v povodí a zpomalit odtok), akumulační (schopnost vázat vodu v půdním profilu a biomase) a kvalitativní (schopnost vodu čistit a bránit erozi). Kůrovcová kalamita a následné asanační těžby zasahují do všech těchto složek.
Metodika přináší posun od tradičních pěstebních schémat k adaptivním strategiím zaměřeným na hydrologickou bezpečnost. V oblasti zakládání lesa jsou formulovány hydrologické přínosy a možná rizika využití vybraných domácích druhů dřevin využitelných ke kombinované (dvojfázové) obnově kalamitních holin, s důrazem na přípravné dřeviny.
Kalamitní plocha, kterou protéká potok, a kde při prudkých deštích může dojít ke splavení půdy.
Opatření v celém spektru lesnického managementu jsou doporučena z hlediska jejich pozitivního vlivu na retenční funkci lesa, snížení rizika vzniku eroze a zachování kvality vody. Vědci zde také nastínili principy výchovy druhově pestřejších porostů a jejich vliv na hydrický režim lesa.
Metodika reaguje na současné změny lesních ekosystémů, vyvolané rozpadem smrkových monokultur v důsledku kůrovcových kalamit a globální klimatické změny, s cílem poskytnout lesnické praxi přehledné poznatky a nástroje pro udržení a urychlenou obnovu hydrických funkcí lesa.
Metodiku „Hospodářské postupy pro zachování hydrických funkcí lesů v oblastech postižených kůrovcovou kalamitou“ najdete ke stažení ZDE.
Spoluautor metodiky David Dušek uvádí: „Z analýzy hydrologických, pedologických a ekofyziologických dat vyplývá, že obnova kalamitních holin nemůže spoléhat na šablonovité postupy minulosti, ale musí integrovat poznatky o specifických nárocích a funkcích jednotlivých dřevin. Potvrzuje se nutnost odklonu od pěstování stejnověkých monokultur směrem k druhově a prostorově diferencovaným porostům. Zásadní roli v moderním managementu hrají přípravné dřeviny (bříza, osika, jeřáb), které rychle stabilizují mikroklima, zlepšují infiltraci a připravují půdu pro cílové dřeviny.“
Metodika rovněž zdůrazňuje, že voda v lese není ovlivněna pouze druhovou skladbou a strukturou porostu, ale také prací s mrtvým dřevem a těžebními zbytky. Ponechání biomasy na ploše funguje jako efektivní prevence neproduktivního výparu a eroze. Proto jsou v rámci těžebních postupů, které jsou vzhledem k charakteru kalamitní těžby z větší části neplánovatelné a velmi různorodé, v metodice také navrženy postupy pro ponechávání části hroubí a nehroubí těženého porostu sloužícího pro udržení hydrologických funkcí lesa.
Na podmáčených půdách jsou okraje porostů rozvrácených kalamitou značně nestabilní a zbylé stromy se snadno vyvracejí.
Ponechání doporučených 30–50 % těžebních zbytků na ploše může představovat ušlý zisk z prodeje energetické štěpky. Tuto ztrátu je však nutné chápat jako investici do ochrany půdního fondu. Odvezení zbytků by vedlo k degradaci půdy, erozi a zhutnění, jejichž následná sanace by výrazně převýšila krátkodobý výnos z biomasy.
„Navržené postupy – od dvoufázové obnovy po specifické výchovné zásahy – představují cestu k vytvoření lesů, které budou nejen produkovat dřevní hmotu, ale budou schopny zadržet vodu v povodí, tlumit povodňové vlny a odolávat budoucím klimatickým extrémům,“ dodal spoluautor metodiky Ondřej Špulák.
Podle TZ VÚLHM, red.
Foto: Jan Řezáč
