Oomycety neboli řasovky jsou organismy žijící ve vodě i na souši, které se živí buď jako paraziti nebo z odumřelých zbytků těl jiných organismů. Způsobují rozsáhlé škody v lesích, sadech i na městské zeleni.
Výzkumníci z několika českých vědeckých a odborných institucí během několika let analyzovali odbornou literaturu, databáze, herbářové sbírky i záznamy z výzkumných institucí. Určili 352 nepůvodních druhů a taxonů hub a oomycet zaznamenaných na území Česka mezi lety 1813 až 2022. Podobně jako u invazních rostlin nebo živočichů se i u hub ukazuje silná souvislost mezi šířením nepůvodních druhů a globalizací. Nejvíc nových druhů bylo zaznamenáno po roce 2000, kdy se výrazně zvýšil objem mezinárodního obchodu a pohyb rostlinného materiálu napříč kontinenty.
„Veřejnost si pod pojmem biologická invaze většinou představí bolševník nebo nutrie. Ve skutečnosti však mezi nejvýznamnější invazní organismy patří i některé houby a oomycety. Často jsou pouhým okem neviditelné, ale jejich dopady na lesy, zemědělství nebo zahradnictví mohou být velmi významné,“ upozornil Karel Černý z odboru biologických rizik VÚK.
Největší podíl nepůvodních druhů pochází ze Severní Ameriky, Evropy a mírného pásma Asie. Převládají především druhy napadající rostliny, zatímco jiné ekologické skupiny jsou zastoupeny méně. Analýza ukázala, že řada nepůvodních druhů představuje riziko hlavně pro zahradnictví, zemědělství a lesnictví. Některé z organismů jsou schopny způsobovat i rozsáhlá poškození tuzemských původních druhů a šířit se i v přírodním prostředí. Vědci identifikovali 72 invazních druhů, které se již dokázaly úspěšně šířit krajinou, a u 36 druhů předpokládají významné negativní dopady na ekosystémy.
Plíseň buková (P. x cambivora) je spolu s dalšími druhy rodu zavlékána spolu s výsadbou a podél komunikací. Dnes ji nejčastěji najdeme podél komunikací, cest, parkovišť, skládek dřeva a podobně. Po rozšíření může komplikovat lesní hospodaření spíše v bukových porostech středních poloh.
Na rozdíl od větších rostlin a živočichů jejich přítomnost bývá často odhalena až ve chvíli, kdy se škody začnou viditelně projevovat. „Právě včasné rozpoznání nově zavlečených druhů je jedním z klíčových předpokladů jejich účinného omezení. Pokud se podaří zachytit nepůvodní druh v rané fázi výskytu, jsou šance na jeho potlačení výrazně vyšší než v okamžiku, kdy se rozšíří do volné krajiny,“ uvedla Markéta Hrabětová z odboru biologických rizik VÚK.
Nově vytvořený seznam poskytuje podle VÚK nástroj pro sledování rizikových druhů, plánování ochranných opatření i lepší pochopení procesů, které mění podobu české krajiny.
Podle ČTK, red.
Foto: archiv VÚK
