Ilustrační foto: redakce
"Pro nás je to převratné rozhodnutí. Konečně se naši klienti, poškození dělníci, snad dočkají spravedlnosti," řekla novinářům advokátka Štěpánka Miková. Připustila, že možná půjde už jen o morální zadostiučinění. Naděje na vysouzení dlužných peněz je vzhledem k dlouholetým průtahům nižší. Podle Mikové dělníky najímaly různé firmy, které ale ovládali stále titíž lidé. Když se jedna firma zdiskreditovala, založili novou.
Podle ÚS není možné, aby podobný případ skončil jen paušálně odůvodněným odložením kauzy, bez jejího důkladného vyšetření a náležitého zohlednění všech zjištěných informací. Mohlo by to být dokonce v rozporu s mezinárodními závazky Česka. Policejní usnesení podle ÚS působí povrchně a nekonzistentně.
Celková škoda zmiňovaná v ústavní stížnosti údajně činila téměř 1,5 milionu korun. Obvodní ředitelství policie Praha 1 kauzu domnělých podvodů odložilo v roce 2013. Oznamovatelé trestného činu se obrátili na státní zastupitelství. Žalobkyně z Prahy 1 jejich podnět zamítla. Zmínila například to, že na vzniklé situaci nesli vinu také sami dělníci, kteří prý pracovali i přesto, že neměli písemně stvrzený pracovní vztah a vyjednanou odměnu.
"Takovýto přístup orgánu veřejné žaloby je v případě podezření ze systematického vykořisťování zahraničních dělníků skutečně kuriosní," stojí v nálezu ÚS.
V ústavní stížnosti poškození poukazovali na strohé a paušální odůvodnění sporných rozhodnutí policie i žalobkyně. Kriminalisté prý přehlíželi řadu zásadních okolností, které svědčí o tom, že se dělníci stali oběťmi závažné trestné činnosti.
Kauza takzvaných stromkařů vyvolala pozornost aktivistů i médií zvláště v roce 2011, kdy se v Praze uskutečnila také demonstrace proti zneužívání a vykořisťování pracovníků ze zahraničí. Kromě Rumunů a Slováků pocházeli někteří lesní dělníci také z Vietnamu.
Problematikou se zabývaly různé policejní útvary v několika větvích. Roztříštěnost ale vedla k průtahům a k tomu, že se vyšetřování nepodařilo nikde dotáhnout do zdárného konce. "Všude to skončilo odložením věci, nebo dokonce uložením věci ad acta," uvedla Miková.
Přes zprostředkovatelské firmy prý cizinci pracovali také pro státní lesy či národní parky. Tvrdili, že museli vykonávat těžkou práci deset až 12 hodin denně, dostali jen část platu a měli celkově špatné podmínky. Čelili prý také výhružkám a ponižování.
red.
Komentáře