Přesto počítá s tím, že nové tendry na lesnické práce, které mají být vypsány v dubnu, budou cílem kritiky a pravděpodobně dojde k jejich napadení. „Já to vím. Kdykoli byly v Lesích vyhlášeny tendry, vždycky byly napadány. Lesy jsou podnikatelský subjekt a jde o standardní konkurenční prostředí, kdy se ne vždy shodují zájmy privátních firem se zájmy státu. Žádné firmy ale nepoškozujeme. Dokládá to výsledek letošních tendrů. Uspěly firmy, které podle mezinárodně uznávaných kritérií Evropské unie patří mezi malé a střední. Největší podíl jednotlivých zakázek získaly střední (45 procent) a malé podniky (37 procent). Obavy firem o přístup k zakázce nejsou opodstatněné a věřím, že tendr bude úspěšně zahájen i ukončen.“
Další část rozhovoru se týkala cen dřeva. Podle Svatopluka Sýkora stojí za nespokojeností dřevozpracovatelů za vyšší cenou dříví to, že některé firmy „přišly o předchozí privilegia ve výhodnějších cenách a přednostních dodávkách dříví“ díky dřívější spolupráci s HLDS. Firmy, které si dnes stěžují, prý převážně patří do té skupiny, který měla dříví od HLDS dostávat přednostně. Proč tomu tak bylo, to prý netuší.
Tři miliardy jsou norma
Historicky nejlepší hospodářský výsledek generální ředitel za výjimečný nepovažuje. „Lesy mají potenciál k tomu, dosahovat standardně takových výsledků jako loni. Hrubý zisk kolem tří miliard by se měl stát pro Lesy novou normou,“ uvádí pro Euro Svatopluk Sýkora. Tomu by měl napomoci i systém prodeje na P. Že by lesnické firmy šidily stát a dřevo by se z lesů ztrácelo, jak varují kritici, Sýkora odmítá. „Tento systém obchodování není nový. Používá se v určité formě už od vzniku státního podniku, tedy od roku 1992. Poslední tři roky se polovina dřeva obchodovala takto a polovina takzvaně přes odvozní místo. V druhé variantě náš partner dřevo pokácel, dopravil ho na odvozní místo a odtud jsme dřevo prodávali přes HLDS.
O tom, který obchodní model je ekonomicky výhodnější, se vedla diskuse. Ministr zemědělství sestavil komisi, která měla efektivitu obou systémů odborně vyhodnotit. Vyšlo, že prodej přes lesnické firmy je výhodnější, a to v řádu stamilionů.
Co se uhlídání obchodu se dřevem týká, nebojím se, že by docházelo ke ztrátám a krádežím. Těžařské firmy samozřejmě kontrolujeme.“
Generální ředitel však odmítá, že by závěr komise byl ovlivněn údajně nevýhodným prodejem přes HLDS. Propočty obou modelů prý byly nastaveny tak, aby se srovnávalo srovnatelné a výsledky analýzy byly objektivní. Zároveň nesouhlasí s názorem soukromníků, kteří se shodují v tom, že by nikdy své dřevo takto neprodávali, což potvrdil mj. ministr zahraničí a významný vlastník lesních pozemků Karel Schwarzenberg. „My se ale se soukromými vlastníky lesa vůbec nemůžeme srovnávat. Je třeba si uvědomit, na jakém objemu lesa podniká nebo hospodaří soukromník, a na jakém my. Nám patří padesát procent plochy lesů v Česku a nejsme schopni si všechny práce dělat sami.
Když se počátkem devadesátých let provedla transformace na státní podnik, přišli jsme privatizací o všechny mechanismy a zařízení, kterými se dá dřevo dobře vytěžit a prodat. Nemáme manipulační sklady, kde se dřevo rozděluje a třídí podle jakosti, nemáme k dispozici manipulační linky, železniční vlečky, nakládací rampy, vozový park a těžební techniku. To všechno bylo ve druhé vlně kuponové privatizace rozděleno mezi privátní sektor.
Takže kdybychom chtěli dřevo prodávat sami a dobře, museli bychom výrazně investovat do pořízení potřebného zázemí.“
Dalším tématem byla smlouva z roku 2009 na prodej těžebních zbytů s firmou LST Trhanov. Ceny pro ni jsou údajně až o pětinu nižší než na trhu. LČR se ji však vypovědět nechystají. „V našich lesích jsou těžební zbytky odpadem po těžbě, kterého se potřebujeme zbavit. V letech 2008 a 2009 o zbytky ještě nikdo nestál, takže jsme byli rádi, když firma LST projevila zájem za zbytky platit.
Prodáváme jí je za tržních podmínek. Základní cena je ve smlouvě indexovaná, mění se podle vývoje na trhu. Za úklid zbytků jsme ročně platili přes 250 milionů korun a dnes na jejich prodeji miliony vyděláváme, a i nyní ještě někde musíme za úklid platit. Podle mě si to kritiku nezaslouží,“ uzavřel Sýkora.
Podpora ministra je pro mě důležitá
Generální ředitel v rozhovoru také uvedl, že při prodejích cca 950 objektů odhaduje výnosy zhruba 860 milionů korun. Zisk společnosti by však měl v dohledné době putovat zpět do státní kasy. „Transformaci státního podniku na akciovou společnost nám zatím ministr zemědělství Ivan Fuksa za úkol nedal. O čerpání z rezerv se mluvilo a v současné době se hledají právní způsoby. Na účtech máme dnes 8,5 miliardy a pracujeme s nimi tak, aby nesly alespoň nějaké peníze. Nemáme ale žádný právní mechanismus, jak státu tyto peníze převést. K tomu by bylo potřeba změnit zákony. Alespoň tedy nakupujeme státní dluhopisy,“ popisuje Sýkora současnou praxi.
Přesto je státní podnik v současnosti pod palbou novinářů i politiků. Zásadní je však podpora zakladatele, tedy ministerstva zemědělství. „Jeho podpora je samozřejmě pro podnik i pro mě důležitá. Předpokládám, že podpora podniku ministerstvem se v budoucnu zvýší. A co se obavy o mé místo týká? Jsem do funkce jmenován ministrem a jím také mohu být odvolán. Nedovedu si ale v době nejvyšší ekonomické prosperity podniku představit důvody, které by vedly k mému odvolání.“
red., zdroj: týdeník Euro
