Ředitel NPŠ nesouhlasí. „Můj spor s vědci byl přece o jejich počet v radě, ne o názory. Já nepotřebuju lidi, kteří budou zastávat stejný názor. Dokonce jsem místopředsedovi rady v pondělí před šedesáti lidmi říkal: chci od vás osm jmen vědců a nemám moc chuti si tím lámat hlavu, jestli je mám přijmout, nebo ne. Jedině kdybych měl pocit, že jsou pouze z jedné strany vědecké fronty, tak oželím dvě místa v 45členné radě a doplním je o další vědce z druhé strany. Každý ředitel národního parku si dělá svou radu a já si ji také udělám. Dosud měla rada sekci regionální, složenou ze starostů, zástupců kraje a místních podnikatelů, a sekci vědeckou. Už předchozí ředitel loni rozhodl, že sekce zruší a že vytvoří jednotnou radu. Já nepotřebuji, aby jedna sekce přišla s papírem A a druhá s papírem Non-A. Já potřebuji, aby se rada přela a zkusila se dopracovat k nějakému stanovisku, například nad materiálem o boji proti kůrovci,“ říká Stráský.
Redaktor Lidových novin Daniel Kaiser v rozhovoru podotýká, že z médií to poslední dobou vypadá, jako by na jedné straně byl nový ředitel NPŠ a na druhé straně věda jako taková.
„Tak to v parku vždycky bylo a vždycky bude. Jinak ovšem vědecká obec není jednotná, tady se vyskytují dvě vědy založené na úplně jiných principech: lesnická věda a ochrana přírody. Takže pokud by mi například místopředseda předložil osm děkanů lesnických fakult, tak vím, že není zastoupena věda ve složení správném pro národní park, a udělám v tom zásahy. Je to střet dvou koncepcí, který je vyjádřen i zákonem. Podle lesního zákona zaplatíte coby majitel lesa, v němž máte třeba jeden strom s kůrovcem, obrovskou pokutu, pokud jste ten strom okamžitě neodstranil. Lesní zákon velmi dbá na to, aby se nerozšířil kůrovec. Zákon o ochraně přírody je naopak formulován tak, že umožňuje vykládat kůrovce jako součást přírody. Podle této představy všechno, co kůrovec udělá, bude pro přírodu dobře. Já jsem ale tu funkci přijal proto, že kůrovcová kalamita už dosáhla rozměrů, které ohrožují střední Evropu. Teď jsme dojednali smlouvu s Rakouskem, kvůli níž budeme dělat věci, které by nikdy nikdo z vědy neodsouhlasil: rozšíří pásmo zásahů u rakouské hranice daleko do českého vnitrozemí.“
* LN Jak a proč smlouva s Rakouskem vznikla?
Rakušané už si na českého kůrovce stěžují dlouho. Na rakouské straně Šumavy, kde mimochodem park nemají, má lesy klášter Schlägl, a ten se s naší správou parku pře už nějakých osm let. Tak jsme postupně Rakušanům odsouhlasili, že budeme zasahovat 200, pak 500 metrů do vnitrozemí, ačkoliv to je první zóna. Dnes ráno jsem za sebe odsouhlasoval tu rakouskou smlouvu a v ní se stanoví místa, kde se bude muset zasahovat až do hloubky jednoho kilometru. A to je ta známá Smrčina, o kterou my se hádáme pro jednu lanovku.
* LN Jaké další kouty střední Evropy ještě šumavský kůrovec ohrožuje?
Sporům s Rakouskem, kde nás kůrovec stál už i nějaké peníze, se podobají i spory s Bavorskem, o kterých se ovšem tolik nemluví. Tohle má zajímavou historii: Bavoři kdysi po založení svého národního parku také začali s bezzásahovostí, včetně nezasahování proti kůrovci. A když vznikl náš národní park, byl už bavorský kůrovec na hranicích Mokrůvek a pramene Vltavy. Tak se s ním několik let bojovalo, pak se řeklo, že ten boj nemá význam a že i my tam vyhlásíme bezzásahové území. Tím jsme vytvořili obrovskou první líheň kůrovce pro šíření na naše území. Dnes když se půjdete podívat na Velkou Mokrůvku, na Malou Mokrůvku, tam už žádné stromy nejsou. A poslední dva roky nejsou už ani u pramenů Vltavy. Dnes jsme v situaci, kdy na Železnorudsku naše bezzásahové oblasti přiléhají k novější části bavorského parku, v němž už Bavoři tak přísná pravidla neuplatňují a s kůrovcem bojují velmi intenzivně. A když my bojovat nebudeme, jejich boj bude zbytečný. Stejně jako byl zbytečný náš boj v letech 1994 a 1995, kdy se otevřela kůrovcová fronta z Bavorska. Také už dnes máme zasažené lesy patřící Kašperským Horám a Volarům. A můžeme pokračovat dál: mám zprávy, že jsou napadeny Novohradské hory nebo Blatensko.
* LN Jak je pravděpodobné, že by nákaza v Novohradských horách pocházela ze Šumavy?
Tuto otázku pokládám vědcům rád. Ptám se jich, jak daleko doletí kůrovec, a oni se liší tak od dvou set metrů do dvou set kilometrů. Kůrovec se pohybuje v milionovém roji a v tom roji nedoletí ani 500 metrů. Jakmile však foukne vítr, tak on doletí nekonečně. Ale to je vědecká debata, kterou já bych nerad bagatelizoval.
* LN Prozradíte už, jakou strategii pro boj s kůrovcem zvolíte?
Strategií je rozšíření ploch, kde bude probíhat fronta boje s kůrovcem. Zasáhnout neznamená vždycky těžbu, to je například i chemie. Samozřejmě nenavrhneme použití chemie v první zóně. Zatím ale smím jen naznačovat, ve středu s tou představou jedu do Prahy na ministerstvo. Pak se svolá nová rada parku a rozhodnout se musí do jara. Protože kůrovec se nebude ptát, jestli už jsme stačili všechno projednat, on prostě vyletí.
* LN Co lapače? Ochránci přírody tvrdí, že to je lepší než kácet.
Nezříkáme se jich, ale v každé učebnici se dočtete, že i když lapáků postavíte největší množství, zachytíte 8 až 12 procent kůrovců. Všechny tyhle metody budeme používat. Mně je každého stromu, který se musí pokácet, líto.
* LN Soudíte se za šumavské obce ještě pořád s exministrem životního prostředí Martinem Bursíkem?
Ano, to je ještě u soudu. On tehdy po orkánu Kyrill rozhodl nezasahovat na sedmi místech v druhých zónách, kde podle nás zasahovat měl. On tam nechal 200 tisíc kubíků neošetřeného dřeva, kde se kůrovec líhne. Vytvořil vlastně sedm krásně vybavených líhní kůrovce. Ta moje komise, o níž jsme před chvílí mluvili, mi teď říká: ano, tady a tady je potřeba zasáhnout, a možná se za tři roky podaří zpomalit kůrovcovu gradaci.
* LN Lidé s názory podobnými Bursíkovu zase namítají, že kůrovcová kalamita jistě odezní, protože přichází a odchází ve vlnách.
Já zatím vidím jen to, že kůrovec obrovskou rychlostí zasahuje další a další území. A vidí to i Bursík, akorát že on se z toho na rozdíl ode mě raduje. Když kdysi nastupoval ředitel Krejčí, stál na pramenech Vltavy a před novináři prohlašoval, že tyhle třistaleté smrky nikdy nenechá padnout. Dneska tam není ani jeden. Čili oni se mohou teoreticky přít, kdy se kůrovec zastaví. Ale já ho mám zastavit.
* LN Kdy se podle vás stát tváří v tvář kůrovcové kalamitě dostal na šikmou plochu?
Já jsem do rady parku přišel v lednu 2001. Rok nato skončil tehdejší ředitel Ivo Žlábek likvidaci kůrovce a zatlačil ho hluboko pod normy kůrovce pro normální les. Pak byl odvolán za to, že prý příliš kácel a příliš bojoval. Přišli dva další ředitelé, kteří nebojovali. Změnila se strategie, čímž se kůrovci pomohlo, to je celý. Tady se ukázalo, že síla přírody, o níž ekologové tak rádi mluví, je silnější než víra zastánců ideologie, že příroda si vždycky pomůže sama.
* LN Ale oni by vám namítli, že příroda si pomáhá i tady a že pod mrtvými stromy vyroste nový, pestřejší les.
Nikdo přesně neví, v jakém rozsahu si příroda jako celek pomůže sama a v jakém to nezvládne. Kdybych vás vzal do bavorského parku, kde tu strategii nezasahování vyzkoušeli téměř už před padesáti lety, tak tam najdeme celé hektary, kde není ani stromeček, i úseky docela dobře zarostlé. Můj názor tedy zní: je to zajímavý experiment, ale musí být nějak omezen. Ne že necháme celé horní patro Šumavy zničit. A my už jsme nechali, nad 1200 metrů stromy nejsou nikde. To neodpovídá krajinotvorbě ani představě člověka o lese. Člověk sice chápe, že strom někdy uschne nebo že někde je les malý. Ale že jsou tisíce hektarů najednou jenom s malým porostem nebo holé, to myslím, že si lidé nezaslouží.
* LN A nejsou v národním parku pocity lidí nepodstatné, nejde v parku spíš o přírodu?
Ano. A až se potkáte s medvědem, jistě si řeknete, že pocity jsou nepodstatné a že se necháte sežrat.
* LN Tady nejde o medvěda, ale o vegetaci.
Tak to si nehrajte. Medvěd je jistě velmi nadnesený případ. Já mám za sebou pětadvacet setkání s medvědem, třeba v Americe, takže o tom můžu mluvit, ale nemusíme mluvit o medvědovi, můžeme mluvit o zabitém turistovi, na kterého spadla souš, protože park neodstraňoval souše z dosahu turistických cest, které sám povolil. A tohle riziko by mohlo nabýt obrovského rozsahu, takže moje první rozhodnutí bylo vykácet do výšky jeden a půl výšky průměrného stromu všechny souše v dosahu turistických cest. V zásadě jde ale o to, jestli vůle mít zelenou Šumavu je přirozený lidský zájem, nebo ne. A myslím, že člověk nemůže chtít, aby stromy padly až po Blatnou a Nepomuk, to prostě nemůže. Já jsem se do téhle židle, ne moc rád, dostal, protože se už všeobecně uznává, že na tom parku jsme si hráli, dobře, už je zničenej, ale teď, kdy brouk zasahuje další území, je s tím konečně třeba něco dělat. Protože zničené lesy už jsou i mimo původní záměr parku, ale zřejmě nejsou mimo záměr přírody. Ta je klidně sežere.
* LN Jak se vypořádáte s obavou, že se za vás bude těžit příliš, aby si na své přišla dřevařská lobby?
Ano, poslední dva roky, kdy se s kůrovcem bojuje, se na Šumavě skutečně vytěží víc dřeva než přiroste. Pravda je, že se oproti roku 2000 těží patnáctinásobek. A když to necháme tři roky, tak se bude těžit ještě desetkrát víc než teď! Ale bude to čím dál víc, dokud půjdeme s pilou v kůrovcových stopách, a vykácíme, co on nám obsadí. Tady je třeba udělat ten velmi nepopulární řez a vzít kůrovci potravu předem. Neboli kácet zdravý les.
* LN První nejpřísnější zóna dnes zaujímá 13 procent parku, ale podle starších dohod by měla vylézt až na 75 procent. Jste pro?
Já jsem se proti těmto plánům hodně bouřil ještě jako předseda rady, teď už se nemůžu bouřit, teď musím hledat kompromisy. Ale když si rozděláte mapu, zakreslíte do ní 75 procent první zóny, tak pokud bydlíte uprostřed Šumavy, můžete zjistit, že na houby byste chodil 35 kilometrů. Z některých vesnic by se vůbec nemohlo do druhé vesnice. V souvislosti s přípravou zákona o národním parku už se došlo k dohodě, že by se první zóna zhruba zdvojnásobila na 24 procent. Ale nemůžeme se domluvit na druhých zónách, které jsou podle zákona přípravou na první zóny a starostové je nad sebou vnímají jako Damoklův meč. Já když jsem chtěl poznat prales, tak jsem si předloni prošel Amazonku. Ano, ať tu taky je, jestli si někdo myslí, že to je hezký, ale na nějakém kousku, a ne na podstatné části Šumavy. Ta už v lidských dějinách živila devatenáctkrát víc lidí než dnes.
* LN Národní park Šumava se vyhlašoval v roce 1991...
A já do vlády přišel až poté, za to už vinu nenesu. Za České Švýcarsko jo, i když i tamní park je nakonec poloviční, než se navrhovalo. V tomhle na mě Klaus dal.
* LN Udělala se při vyhlašování šumavského parku nějaká chyba?
My jsme se o tom s Petrem Pithartem bavili před čtrnácti dny, když tu byl na Kvildě. On si tehdy říkal: no tak vojáky ze Šumavy musíme vyhnat, lidi tam nejsou, to je tak zralý na národní park. Vyhlásíme tam národní park a za deset let se na to podíváme. A to já Pithartovi jako svému kamarádovi každý rok připomínám: ty už se na to nedíváš, ale já se na to musím dívat pořád. Tohle přece nebyla čistá příroda, to je kulturní krajina, tady je hrob na každém místě.
* LN Proč se zrovna ze Šumavy stal takový totem ve válce mezi ekologisty a jejich protivníky?
Tady z vojenských a politických důvodů vznikl prostor, který v roce 1991 musel každému ekologovi připadat šíleně cenný: kraj velmi málo zalidněný, velmi zachovalý, protože vojáci tu nepodnikali. Nebylo tu 22 lyžařských areálů jako na druhé straně hranice, ale tři. Tady je mnohem podvyvinutější infrastruktura než na německé a rakouské straně. Dnešní občan České republiky má přitom svou představu, jak trávit volný čas. Já jsem schopen trávit svůj volný čas jako Karel Hynek Mácha, jít a vyspat se v nouzovém nocležišti. Většina Čechů je ale nanejvýš tak ochotna sem na týden přijet, dívat se chvilku v infocentru na 3D filmy, jak je Šumava krásná na obrázcích, někam dojít, ale ne moc daleko, a pak do bazénu a podobně. Jinak sem nepřijedou a nedají místním vydělat.
* LN A vy myslíte, že těmhle zhýčkaným lidem je nutné vycházet vstříc?
Máme občany, jaké máme. Politiky můžete vyměnit, lidi ne.
* LN Platí pořád, že vás při aktivním životě drží boj proti ekoaktivistům?
Mě žádný boj proti nikomu při životě nedrží, mě drží boj za každý strom na Šumavě, za to, aby nepokračovala kůrovcovová kalamita. Když se mi to do roka nepodaří, tak se zase stáhnu do své chaloupky a budu vědět, že svůj životní boj za Šumavu jsem prohrál. A když mi sem dnes přivedete deset profesorů, jen pět z nich vám poví, že se to na hranici parku ještě dá zastavit.
Zdroj: Lidové noviny, www.lidovky.cz
