Kočí – životní styl
Kočí Milan Jura má kladný vztah ke koním již od dětství – na rodinném hospodářství na východním Slovensku totiž vždy koně měli. Práce s koňmi v lese podle něj musí být životní vášeň, jelikož vyžaduje určitou disciplínu a kázeň – od ranního brzkého vstávání a krmení koně až po jeho večerní ošetření, a to sedm dní v týdnu. Jeho vášeň pro práci s koňmi mu byla užitečná, když hledal zaměstnání a státní podnik Vojenské lesy a statky ČR (VLS) mu nabídl práci kočího v obci Láz na Příbramsku. S koňmi v lese tak pracuje již od roku 1996 u divize VLS Hořovice. V té době prý bylo v divizi přibližně pět kočích a každý měl jeden pár koní. Práce pro koně však postupně ubývala a kočí proto měnili svá povolání. Díky svým dlouholetým zkušenostem nám Milan Jura pomohl podívat se na problematiku využití koní v lesích pohledem zkušeného kočího z praxe.
Podpora využití chladnokrevných koní v LH
Podpora šetrných technologií je rezortem Ministerstva zemědělství (MZe) zakotvena v § 46 lesního zákona, jehož smyslem je podpora tvorby poptávky po práci koně v lesích na straně majitelů lesů. Příjemcem podpory je vlastník lesa (nájemce, pachtýř, vypůjčitel), s výjimkou lesů spravovaných státem. Provozní podpora pro majitele koňů na veterinární péči, krmivo, dopravu apod. je obecně podle předpisů EU zakázána a v současnosti proto není umožněno poskytování podpory přímo samotným kočím. Ačkoli se mnozí vlastníci lesů snaží promítnout příspěvek za využití šetrných technologií v lesích v navýšení ceny pro dodavatele prací, není možné je zavázat k jeho automatické výplatě.
Vlastníci lesů jsou sice motivováni finančními příspěvky k využívání šetrných technologií v lesích, přesto mnoho kočích udává, že jejich práce není v současné době mnohdy oceňována tak, aby byla bez dalších vedlejších přivýdělků dlouhodobě udržitelná. K dlouhodobě neudržitelným ekonomickým podmínkám provozování podnikatelské činnosti kočího v lese se totiž také přidává zaniknutí soustavy aktivního vzdělávání, ekonomicky dlouhodobě neudržitelné podmínky chovu plemenných koní, negativní dopady některých nástrojů dotační politiky a mnohé další.
Dříví přibližuje Milan Jura s pomocí svého koně zejména z míst, na které se již technika nedostane, například z prudkých svahů nebo podmáčených lokalit.
Potřeba vzniku profesní organizace
Podle Lenky Kratochvílové z Odboru koncepcí a ekonomiky LH Ministerstva zemědělství, která se podobných seminářů na téma zachování koní v lesnictví účastní, problematika využití koní v lesích zahrnuje mimo dotační politiku více oblastí, které musí být řešeny současně. Jsou jimi například vytvoření patřičného systému vzdělávání kočích i pracovníků v LH zodpovědných za výběr použitých technologií, dále zařazení profese kočích pod seznam živnosti vázané s vyšší možností vlivu na stanovení požadavků na osoby provádějící tyto práce nebo návrh na zavedení ceníku prací se stanovenou minimální cenou práce či využívání ceníku vytvořeného pro veřejné zakázky státních podniků v roce 2018. Významným bodem pro efektivní komunikaci kočích a lobbování jejich zájmů zejména u státních institucí je podle ní i potřeba vzniku profesní organizace zastupující kočí jako partner k jednání nebo i samostatné koncepce, díky které by byla snazší koordinace postupů a prosazování změn.
Kdo bude vzdělávat další generace?
V současnosti neexistuje podobná možnost akreditovaného vzdělání pro práci kočích v lesnictví a zároveň nejsou kladeny žádné nároky na kvalifikaci kočích pro práci v lese. Profese kočího se ale podle Lenky Kratochvílové nedá naučit „z učebnice“ a lidí, kteří ji provozují, ubývá, jsou staršího věku a další zájemce nebude mít za pár let kdo toto řemeslo naučit. Zároveň je třeba mít na paměti, že kůň v lese bude potřeba vždy, bez ohledu na to, jaký podíl práce bude prováděn mechanizací.
„Dle mého mínění není potřeba žádný speciální kurz či certifikát. S koněm buď umíte pracovat, nebo neumíte. Ne každý je pro tuto práci vhodný. Bez lásky ke koním tuto profesi nemůžete vykonávat. Samozřejmě je potřeba získat praxi, kterou většina kočí získává již od dětství od svých otců. Nejsem si jistý, zda někdo, kdo nevyrůstal „ve stáji", by měl vůbec zájem o takové zaměstnání. V tomto případě by bylo vhodné, aby bylo zřízeno alespoň jedno akreditované školicí středisko v republice, které by adekvátně proškolilo uchazeče na práci s koněm v lese a péči o něj,“ sdělil Milan Jura k potřebě vzdělávání kočích.
Nepravidelná poptávka po práci koní
Využití koní v lesích je v současnosti mnohdy nárazové, sezónní a lokální – zůstávají pro ně pouze takové lokality, kde technika není schopná pracovat a kde stahování dříví vyžaduje výrazně větší pracnost. „Pro koně je samozřejmě důležitá pravidelnost a disciplína. Práce je mnohem složitější, když kůň několik měsíců v lese nepracuje a po pauze se vrací do pracovního procesu, kde si na něj začíná znovu zvykat. Během ‚pracovního volna' se musí kočí snažit zajistit částečnou alternativu pracovního vytížení, aby návrat do lesa nebyl tak náročný – jak pro koně, tak pro kočího. Při pravidelné práci si na sebe kůň vydělá vcelku brzy, ale musí jí mít dostatek po celý rok,“ vysvětlil Milan Jura.
Kočí se svým koněm tvoří sehraný pár.
Návrat k tradičním metodám
I když bývá přibližování dříví koňmi občas prezentováno již jako historická záležitost, v poslední době tato profese začíná opět nabývat na významu. Snahy o udržení koní v lesích jsou vidět například u státního podniku Lesy ČR a jeho projektu „Vracíme koně lesu“, také VLS se snaží zadávat zakázky s využitím šetrných technologií a zaměstnávat i vlastní kočí.
„Já doufám, že zájem o přibližování dříví koňmi stále bude a v budoucnu se i navýší. Věřím, že éra rychlé těžby bude pomalu končit a vlastníci lesů, potažmo správci lesů, se budou chtít navrátit k tradičním postupům – tedy k přibližování koňmi, ať již na lesní linku, či rovnou na skládku. Přeci jen, kůň v lese udělá mnohem menší škodu než mechanizace a les velmi brzy po těžbě revitalizuje,“ řekl Milan Jura.
Aby se koně v lesích udrželi i přes současnou dobu kůrovcové kalamity, je podle něj také důležité, aby zadavatelé prací kočím v těžkých časech vyšli vstříc a snažili se jejich práci poptávat i během příštích let, než začnou nahodilé kůrovcové těžby pomalu ustupovat a koně opět najdou své uplatnění například v probírkových těžbách.
CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ŘÍJNOVÉM ČÍSLE LESNICKÉ PRÁCE
Děkuji panu Jurovi za setkání a odpovědi (19. 8. 2020), Markéta Penzešová
Foto: red.
Komentáře