V důsledku rostoucího vlivu jelenovitých dochází ke snižování druhové bohatosti lesních ekosystémů, zejména eliminací málo zastoupených a pro zvěř atraktivních lesních dřevin. Intenzivní okus umělé a přirozené obnovy lesa, keřů a bylin zásadně mění strukturu a složení vegetace a zpomaluje růst a vývoj lesních porostů.
Z hlediska stability lesních porostů jsou však mnohem problematičtější škody ohryzem a loupáním, které v našich podmínkách působí především jelen evropský a jelen sika, případně muflon. Snížení mechanické stability poškozených porostů se nejvíce projevuje na smrku ztepilém v souvislosti se sekundárním šířením houbových patogenů. Loupání a ohryz jsou zpravidla spojeny s následnou hnilobou, zejména s rozvojem pevníku krvavějícího a kořenovníku vrstevnatého, čímž je poškozena nejcennější bazální část kmene.
Další důsledky poškození zahrnují snížení tloušťkového přírůstu loupaných či ohryzaných stromů a vyšší citlivost poškozených jedinců na klimatické extrémy, zejména během opakujících se suchých period a vysokých teplot, které jsou stále častější v důsledku probíhající klimatické změny.
Vlevo – starší poškození mladého jedince smrku ztepilého, které může v případě většího rozsahu zapříčinit odumření terminální části kmene. Vpravo – nově vzniklé poškození stromu loupáním. Foto: Jan Cukor
Kromě snižování odolnosti stromů vůči biotickým a abiotickým faktorům způsobují škody zvěří také značné ekonomické ztráty. V Krušných horách vykazovaly smrky silně poškozené ohryzem a loupáním jelenem evropským o 50 % nižší objem kmene, přičemž na Plzeňsku u škod způsobených jelenem sikou byla ztráta na produkci celkem 71 % při porovnáni se zdravými porosty.
Následky loupání a ohryzu jsou úzce spjaty s dobou, kdy byly porosty poprvé poškozeny. Proto se vědci z VÚLHM, v. v. i., a ČZU v Praze ve svém výzkumu zaměřili na hodnocení míry poškození mladých smrkových porostů ve čtyřech zájmových lokalitách v Krušných a Lužických horách.
Vědci hodnotili poškození mladých nesmíšených smrkových porostů (7–26 let) ve dvou samostatných lokalitách v Sudetské soustavě (vždy ve dvou navazujících honitbách).
První, širší hodnocená oblast se nacházela v Lužických horách, konkrétně v okolí České Kamenice a obce Chřibská. Hodnocené porosty organizačně spadají pod LS Rumburk (LČR, s. p.). Druhá oblast se nacházela v Krušných horách pod správou LS Klášterec nad Ohří (LČR, s. p.), v okolí obce Kalek a dále v okolí Vejprt. Ve zkoumaných oblastech se ze spárkaté zvěře vyskytuje především jelen evropský, srnec obecný a prase divoké. Další druhy jelenovitých jsou zde spíše výjimečné, muflon se zde nevyskytuje.
Kompletní výsledky výzkumu najdete v článku Škody ohryzem a loupáním ve smrkových porostech: potvrzení posunu do mladších porostů
U České Kamenice (LS Rumburk) vědci zjistili poškození u 69 z celkem 206 hodnocených jedinců smrku ztepilého (33,5 %). Staré poškození se vyskytovalo u jedinců s průměrnou výčetní tloušťkou 4,6 cm, zatímco nové poškození bylo dokumentováno na jedincích již o tloušťce 4,0 cm. Nejnižší průměrná výčetní tloušťka nepoškozených jedinců činila pouze 2,0 cm. Tyto stromy tedy dosahovaly dimenzí, které jsou z hlediska vzniku škod loupáním a ohryzem již pro jelena evropského atraktivní. Obvodové poškození smrků se pohybovalo v rozmezí 26,2–32,1 % s průměrnou délkou poškození 52,6–56,3 cm.
Obdobné výsledky vědci zjistili v sousední lokalitě Chřibská. Zde bylo poškozeno 36 jedinců smrku ztepilého z celkového počtu 150 stromů (23,4 %), což je ze všech lokalit nejméně. Nejnižší průměrná výčetní tloušťka (3,7 cm) byla zjištěna u nepoškozených stromů. Nové poškození se vyskytovalo na stromech s výčetní tloušťkou 5,4 cm, naopak staré poškození bylo zaznamenáno na jedincích s průměrnou výčetní tloušťkou 6,1 cm. Obvodové poškození stromů smrku se pohybovalo v obdobném rozmezí 27,3–31,4 %, přičemž průměrná délka poškození byla nižší oproti lokalitě Česká Kamenice (32,2–41,0 cm).
Na lokalitě Kalek byla průměrná výčetní tloušťka čerstvě poškozených jedinců 5,7 cm. Starší poškození bylo zjištěno na stromech s výčetní tloušťkou 6,7 cm. Nejnižší průměrná výčetní tloušťka byla zjištěna u nepoškozených jedinců – 2,9 cm. Z celkového počtu 228 smrků zde bylo poškozeno 119 stromů (52,2 %.) Na této lokalitě bylo ze všech sledovaných honiteb zjištěno nejvyšší obvodové poškození u nového ohryzu a loupání (45,1 %) a také nejvýše položené nasazení poškození na kmeni od země (108,2 cm). Délka poškození se pohybovala v rozmezí 44,0–56,3 cm.
Silné poškození mladého smrku ošetřené proti hnilobě, Krušné hory. Foto: Jan Řezáč
V případě lokality Vejprty byla zaznamenána nejvyšší míra poškození (58,3 %). Poškozeno zde bylo 116 stromů z celkového počtu 199 jedinců. Na druhou stranu zde byl zjištěn nejmenší rozsah obvodového poškození (20,2–24,0 %) a nejnižší umístění středu poškození nad zemí (74,0–90,0 cm). Nové poškození bylo zjištěno u stromů s průměrnou výčetní tloušťkou 5,5 cm a staré poškození se vyskytovalo na jedincích s tloušťkou 5,7 cm. Zdravé stromy měly na této lokalitě průměrnou výčetní tloušťku 3,5 cm.
Jedinci smrku ztepilého na lokalitě Česká Kamenice byli nově a běžně poškozovány již v tloušťkové třídě 1–2 cm, přičemž nejnižší poškozený jedinec dosahoval výšky pouze 1,7 m a výčetní tloušťky 1,5 cm. Nejvyšší četnost nového poškození zde byla zjištěna ve třetí tloušťkové třídě 2–3 cm. Na ostatních lokalitách bylo nové poškození ohryzem a loupáním zaznamenáno od 2, resp. 3 cm ve výčetní tloušťce. V lokalitě Chřibská a Vejprty byly nejčastěji nově poškozovány tloušťkové třídy 5–6 cm a na lokalitě Kalek třídy 4–5 cm.
S narůstající tloušťkou se pravděpodobnost výskytu poškození výrazně zvyšuje, přičemž v tloušťkových třídách nad 7 cm se v průměru napříč sledovanými plochami nacházelo pouze 22,5 % nepoškozených jedinců smrku.
Z analýzy výsledků vyplynulo, že poškození ohryzem a loupáním se posouvá do mladších porostů s průměrným věkem kolem deseti let, což odpovídá spodní hranici vnímavosti porostů vůči negativnímu působení jelenovitých z hlediska rizika vzniku tohoto poškození.
V mládí silně poškozené dnes již dospívající smrkové porosty, bazální části kmenů jsou znehodnocené hnilobou, stromy jsou náchylné ke zlomům, mechanická stabilita porostu je významně snížena. Foto: Jan Řezáč
Poškozování ohryzem a loupáním ustávalo s výčetní tloušťkou nad 9 cm. Tento fakt hraje stěžejní roli z hlediska ochrany lesa, případného odplocování porostů a pohledu na jejich zajištěnost. Proto se po odstranění oplocení jeví z pěstebního hlediska jako bezpodmínečně nutná individuální ochrana kostry smrkových porostů.
Sekundárním rizikem je kolonizace takto poškozených stromů houbovými patogeny, které mohou napadnout dřevní hmotu a způsobit deformace kmenů. Například pevník krvavějící často kolonizuje kmeny již v prvním roce po odstranění kůry, přičemž pro vstup patogenů postačí poškození o velikosti 50 cm2.
Poškození mladších stromů tedy zvyšuje riziko vzniku hniloby, což je alarmující vzhledem k dalšímu vývoji těchto porostů. Rozmezí teplot ideálních pro infekci houbovými patogeny (-8,3 až 5,0 °C) odpovídá průměrné teplotě v ČR v mimovegetačním období, která činí 1,7 °C. Z tohoto důvodu je problematický především vznik zimního ohryzu kůry.
Následkem opakovaného poškození v mladém věku porostů může kmenová hniloba v poškozených jedincích prorůstat až do výšky 6 metrů již ve věku cca 40 let. Poškození mladých smrkových porostů tak představuje závažný problém na sledovaných lokalitách, poškození ohryzem a loupáním zde dosahovalo 23,4–58,3 %.
Nejvýznamnější ochranou lesních porostů je účinný myslivecký management a regulace početnosti spárkaté zvěře na ekologicky únosnou úroveň.
Podle TZ VÚLHM, red.
