Nové výsledky šetření o lesních škodách pro období 2018, 2019 a první měsíce roku 2020 překvapily dokonce i pesimisty v lesnických kruzích. Lesní škody v Německu narostly do výše bezmála čtvrt milionu hektarů. Tuto ohromnou dimenzi škod lze znázornit porovnáním: Národní parky Bavorský les a Šumava, největší souvislá lesní oblast Evropy, se rozprostírají na ploše 92 314 ha – škody na německých lesích jsou víc než dvaapůlkrát větší. Někteří pozorovatelé mluví o největších lesních škodách od druhé světové války...
Pro lesní hospodářství příslušné berlínské ministerstvo BMEL počítá pro výše zmíněné období s 160,5 mil. m3 poškozeného dříví. Jen v roce 2019 se vyskytlo 105 mil. m3 poškozeného dříví. Nejsilnější škody byly zaznamenány ve spolkových zemích Severní Porýní-Vestfálsko (35,1 mil. m3), Bavorsko (26,5 mil. m3), Hesensko (19,9 mil. m3), Badensko-Württembersko (15,8 mil. m3) a Sasko-Anhaltsko (12,6 mil. m3), přičemž část těchto údajů spočívá na statistických propočtech a odhadech z konce února 2020. Všeobecně se vychází z toho, že některá z těchto dat budou muset být vzhledem k dynamice vývoje škod v průběhu roku případně ještě upravena, s velkou pravděpodobností směrem nahoru.
Navzdory skutečnosti, že jsou lesy podle výsledků poslední spolkové inventarizace v roce 2012 (BWI3) rok od roku víc smíšené, vykazují vyšší zásobu dřeva, jsou stále starší a přírodě bližší, stoupají vzhledem k negativnímu vývoji škod v posledních letech ve většině lesních správ Německa obavy o budoucnost lesů.
Velký vliv na průběh lesních škod budou mít během letošního roku povětrnostní podmínky. Lesní správy se obávají, že poměrně teplá zima, málo sněhu a suché jaro usnadní a dokonce podpoří jarní rojení a rozmnožení kůrovce. Po dvou výrazně suchých letech jsou lesy takovou měrou oslabeny, že skýtají pro ničivou aktivitu kůrovce téměř ideální podmínky. Narůstají starosti, že bude špička škod vlivem kůrovce dosažena teprve 2021. A během této doby budou trhy zaplaveny kůrovcovým dřevem, které se nedá buď vůbec, nebo jen za velmi nízkou cenu prodat. Nehledě na to, že letošní únor přinesl do jisté míry vláhu, je převážná většina lesních oblastí ještě velmi suchá. V hlubších vrstvách půdy (do hloubky cca 2 m) a také v zásobách spodních vod vládne, především v severních a východních spolkových zemích, i nadále výrazný deficit vody.
Víc než polovina lesů Německa tvoří jehličnany. Za účelem jejich úspěšné přeměny ve stabilnější a změně klimatu odolnější smíšené lesy by se měly skládat z nejméně tří různých dřevin. Kromě toho je prvořadě nutné, na rozsáhlých, po napadení kůrovcem vyklizených holinách neprodleně zakládat smíšené mlaziny. V opačném případě hrozí nebezpečí nežádoucího zmlazení, především nežádoucím smrkem. Po několika málo letech by nastal podobný problém, který aktuálně vyžaduje nákladné řešení.
Velkoplošné zakládání lesů vyžaduje podle druhu dřeviny a růstového stanoviště náklady ve výši 7 000 až 10 000 eur na hektar. Další vysoké výdaje představují personál a ochrana proti kůrovci. "A jelikož byly v posledních třiceti letech personální stavy v lesním hospodářství o 60 % sníženy, je tento cíl založit v blízké době nové rozsáhlé lesy, nedosažitelný," obává se např. Ulrich Dohle, předseda Svazu německých lesníků (BDF). A není s těmito obavami sám.
S cílem ovládnutí a alespoň částečného řešení stávajících problémů schválilo ministerstvo BMEL v prosinci 2019 program „Společná úloha zlepšení zemědělské struktury" (GAK), v jehož rámci byly pro lesní hospodářství uvolněny finanční prostředky ve výši 480 mil. eur. Včetně finančních podpor spolkových zemí je pro odvoz poškozeného dříví, nutnou obnovu lesa a další postupné rozšíření smíšených, změně klimatu přizpůsobených lesů k dispozici celkem něco přes 800 mil. eur. Za realizaci programu jsou odpovědné spolkové země. Důležité přitom hlavně je, aby povolovací řízení probíhala urychleně. Majitelé poškozených lesů, v první řadě více než 2 mil. soukromých vlastníků, tyto finanční podpory nutně a neprodleně potřebují.
Jak německá Lesohospodářská rada (DFR) tak i BDF kritizují aktuálně často váznoucí přidělování podpor majitelům lesů. „Záchrana našich lesů nesmí ztroskotat na byrokracii," zdůraznil president DFR na adresu příslušných správních úřadů spolkových zemí.
Ministerstvo BMEL uveřejnilo v dubnu pravidelný přehled o stavu lesů v Německu. Data pro rok 2019 potvrzují plně důrazné zhoršení situace. Podíl zřetelné defoliace koruny (stupně poškození 2 až 4) hlavních lesních dřevin se zvýšil z 29 % 2018 v létě 2019 na 36 %. Podíl stromů bez defoliace se snížil z 28 % na 22 %. Střední hodnota defoliace se zvýšila z 22 % na víc než 25 %.
Částečně velmi silný nárůst zřetelné defoliace byl pro rok 2019 v porovnání s rokem 2018 zjištěn u těchto dřevin:
- u smrku z 30 % na 36 %, varovný stupeň se snížil ze 40 % na 36 %, bez defoliace bylo 28 % stromů (2018: 30 %);
- u borovice z 15 % na 26 %, varovný stupeň stoupl z 54 % na 56 %, bez defoliace bylo jen 18 % stromů (2018: 31 %) – nejnižší podíl zdravých stromů od počátku šetření;
- u buku z 39 % na 47 %, varovný stupeň klesl z z 42 % na 37 %, bez defoliace bylo 16 % stromů (2018: 19 %);
- u dubu z 42 % na 50 %, varovný stupeň klesl z 38 % na 33 %, bez defoliace bylo 17 % stromů (2018: 20 %).
Silné zvýšení defoliace u buku potvrdilo, že tato dřevina zvlášť silně trpí suchem. V národním parku Hainich (Durynsko), jehož jedinečné bukové lesy jsou uváděny na seznamu přírodního dědictví UNESCO, odumírají bukové porosty plošně na mělkých půdách jižních svahů. Dub, jehož stav je podobně problematický jako u buku, má podle názoru lesních odborníků o něco větší šanci se změně klimatu přizpůsobit.
Ve stojícím a ležícím mrtvém dřevě na území Německa je aktuálně vázáno 1,26 mld. t uhlíku, včetně hrabanky a minerální půdy do hloubky 30 cm dokonce víc než 2 mld. t. Lesy „odlehčují" ovzduší ročně o 62 mil. t oxidu uhličitého CO2, podílejícího se z velké části na změně klimatu. Vysoké a v posledních letech stále rozsáhlejší lesní škody by mohly ale v budoucnosti tyto faktory změnit.
„Extrémně suché roky 2018, 2019 a první jarní týdny roku 2020 jasně a neodvratně potvrdily, že změna klimatu dorazila i do německých lesů," říká Nicole Wellbrocková, koordinátorka šetření stavu spolkového výzkumného ústavu pro lesy Johanna Heinricha von Thünena, institut lesních ekosystémů, v brandenburgském Eberswalde. A dodává: „Les bude vždycky. Les neodumře, ale silně se změní. V příštích 30 až 40 letech budou v lesích převládat jiné dřeviny než ty dnešní." „Právě teď a neodkladně se musíme důkladně připravit pro vytváření lesů budoucnosti," zdůraznil Jürgen Bauhus, profesor katedry pěstování lesů univerzity ve Freiburku. K tomuto jasnému výroku není co dodávat...
Exkluzivně pro redakci Silvarium.cz,
Stan Cejchan
Komentáře
Pokud jsem pozoroval na webech o počasí, tak fronty přejdou v pohodě přes Francii, která má jádro, a pak se před Německem odchýlí buď dolů k Alpám a k nám to dojde od jihu skoro už bez vody, nebo to jde nahoru, což může mít za vliv právě oteplování ledovců na pólu. To, co pak nedojde k nám ze severozápadu, vyplní pak teplý vzduch od jihu.
Je to jenom má osobní teorie, ale pokud platí ještě fyzikální zákony, pak ty turbulence desítek tisíc strojů od Británie, přes Benelux až po Německo musí mít na chod front už nějaký vliv.
Ostatně stačí mínus 1st.Celsia a je vše jinak - i když je to zdánlivě jenom jeden stupínek.
Od: knap.josef@post.cz
Komu: magdalena.davis@mnisek.cz
Datum: 2. 5. 2020 12:21:24
Předmět: Pozvání na exkursi
https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/magdalena-davis-prakticky-navod-jak-se-nejen-v-dobe-koronavirove-pripravit-na-sucho
- cituji: "Máte další návrhy a rady, jak můžeme jako jednotlivci bojovat s nastupujícím suchem? Napište je do komentářů! Ráda se nechám inspirovat."
Vážená paní starostko!
Měli jsem před pár lety v Čelákovicích osvícenou starostku PhDr. Zdeňku Tichou a ta otočila ekopolitiku Města ve vztahu ke mně o 180° a najednou jsem přestal být úhlavní nepřítel Města za to, že propaguji pěstování a sám úspěšně pěstuji cedry - takto viz zde na mém Rajčeti snímky z mého arboreta: https://ingjosefknap.rajce.idnes.cz/CEDRY_2/ ,,,
Paní starostka spolu se šéfkou OŽP Mě. Ú. Čelákovice mne v r. 2013 požádaly o to, abych převzal patronaci nad ozeleněním prostoru mezi bytovkami ul. Prokopa Holého a slévárnou firmy TOSMET v Čelákovicích a využil k tomu max. cedry případně jiné suchu a vedruvzdorné dřeviny. Doporučil jsem tedy Cedrus libani a Cedrus atlantica, výsadba se realizovala a dnes vypadají cedry v tom prostoru tak, jak najdete jejich fota v příloze a i zde na následujících odkazech, kam jsem je právě pro Vás a laickou i odbornou veřejnost umístil:
https://ingjosefknap.rajce.idnes.cz/Mehre_Chovaran/1437240105
https://ingjosefknap.rajce.idnes.cz/Mehre_Chovaran/1437240196
https://ingjosefknap.rajce.idnes.cz/Mehre_Chovaran/1437240499
https://ingjosefknap.rajce.idnes.cz/Mehre_Chovaran/1437240656
https://ingjosefknap.rajce.idnes.cz/Mehre_Chovaran/1437240701
https://ingjosefknap.rajce.idnes.cz/Mehre_Chovaran/1437240732
Budu moc rád, vážená paní starostko, když přijmete mé pozvání k inspiraci jak má v éře globální klimatické změny a sucha vypadat nově veřejná městská zeleň a nejen ta - i nové české lesy nižších poloh. Vyšší polohy nechávám jiným neb s nimi nemám zkušenosti.
V úctě,
Ing. Josef Knap - mobil: 603 84 54 17
Ano, ti lesníci byli pomýlení, výsledky jejich práce sklízíme dodnes. Ne, smrk opravdu nemá na většině stanovišť v ČR, kam byl vnucen, co pohledávat. Ostatně, jak se mu tam "daří", se může každý přesvědčit dnes na vlastní oči, stačí pár let nevyhledávat s pečlivostí Sherlocka Holmese každý podezřelý kmen a "najednou" to rezaví na desítkách, stovkách hektarů.
Ano, je to plantáž, ano, je to na způsob zemědělské plodiny. Stejný čas výsadby / výsevu, stejný věk rostlin, stejná doba "sklizně".
Jen jednou je to kukuřice či řepka a podruhé smrk.
A neřešte laskavě můj styl, řešte laskavě informace, které říkám. Nebo se mám i já zaměřit na ten Váš styl, třeba na to, že neumíte používat interpunkci, popř. mezery, ve větě?
Takže i Vy připouštíte, že smrková plantáž se dá ochránit před kůrovcovou kalamitou pečlivým dodržováním pravidel ochrany lesa, znalými lesníky vymyšlených za cca 200 let pěstování smrku ve velkém?
Čili souhlasíte s mým dříve vysloveným názorem, že prdlačky sucho, ale obyčejný lidský šlendrián je hlavním důvodem rozsahu současné kalamity?
Zpět ke kmenům - stačí se podívat na "postižená místa" - všude začínala kalamita díky těm zapomenutým kmenům, vývratům či zlomům.
K tomu se ale v podmínkách ČR přidala nepružnost lesnického hospodaření - LČR zadávající práce, firmy práce provádějící a k tomu další subdodavatele - živnostníky.
Jako další, když ten chaos vidělo, se přidalo SUCHO. Proč by Pán Bůh či Svatý Petr kropili, když viděli tu čeládku svérázně hospodařiti. Namísto deště poslali vítr a bouře a neposlali sníh, aby lesníci a prostý lid viděli výsledky po celý rok.
Olivovník evropský (Olea europea) není v ČR původním stromem. Přesto se dá u nás pěstovat, a to i ve volné půdě. Vím to velice dobře, protože jsem jedním z několika desítek pěstitelů v ČR, kteří se tím zabývají - můj největěí olivovník má průměr kmene nad zemí 10 cm a výšku necelé 4 metry.
Je to možné právě za podmínky "dodržování pravidel". U olivovníku je to ochrana před mrazy hlubšími než -8, minimum zálivky přes zimu, světlý kryt s pravidelným odvětráním.
Pokud zajistíte tyto podmínky, můžete mít doma na zahradě třeba olivový sad, a dokonce se dočkáte vlastní sklizně.
Já jsem ale realista, pane Renso, takže by mě ani ve snu nenapadlo jít za pěstiteli jabloní neb švestek, a předstírat, že "můj" olivovník je stejně plnohodnotným "domácím" stromem jako jejich jabloně či švestky.
Protože NENÍ. Můj olivovník lze sice udržet, ale pouze ZA CENU VYNALOŽENÍ ENORMNÍCH NÁKLADŮ, EXTRÉMNÍ PÉČE A PŘITOM STÁLE S TRVALÝM RIZIKEM ZTRÁTY ROSTLINY.
Pokud odjedu v zimě na týden pryč, nezapnu topení a přijdou mrazy -15 až -20, ztratím i ty nejotužilejší olivovníky, pane Renso.
Pokud tytéž mrazy zastihnou jabloně a švestky ostatních pěstitelů, nestane se jim vůbec nic.
No a přesně tak je to i s tím vaším smrkem.
Jednou "nezapnete topení", a můžete odepsat porost, který tam zdánlivě zdárně desítky let rostl.
Jsou dřeviny stanovištně odpovídající / nevyžadující dodatečnou péči, dřeviny vyžadující minmimální péči a dřeviny vyžadující k přežití / prosperitě péči enormní.
Buk by Vám toto nikdy neudělal, ani dub, habr či jedle.
Každá dřevina má své optimum, suboptimum a místa, kde ji lze pěstovat také, ale pouze jako raritu.
Smrk se u nás z klimatických a dalších důvodů posunul právě do té rarity.
Hrozba deforestace bude tudíž u nás aktualní tak dlouho, jak dlouho bude na daných místech převažovat smrk.
Vám "provozním lesníkům" často bohužel povědomí právě těchto nejzákladnějších souvislostí zcela chybí.
Nicméně na rozdíl od ČEZka jsou němci důslednější - viz „Záchrana našich lesů nesmí ztroskotat na byrokracii,"
V ČR naopak záchrana lesů závisí na obludné byrokracii a politických slibech. A dále na nepružnosti molochu jménem LČR.
Nad integrálem či derivací jsem se nepohoršoval. Dokonce ani nad Michajlovovou či Korfovou funkcí.
Pouze v praxi sleduji výsledky lesa věkových tříd.
Vy si v klidu dále teoretizujte a poučujte a obhajujte historický omyl či slepou uličku. Zpívejte píseň toho ,jehož chléb jíte.
Upřímně - já tomuto stylu relativizování naprosto fragrantních faktů, která vaše plantážnická skupina neustále předvádí, opravdu nerozumím. Relativizujete paseky a holoseče s poukazem na to, že i ony "jsou v našich lesích přirozené, přičemž jaksi už "zapomínáte" dodat, že sice jsou, ale možná tak na 0,05% plochy lesa. Obhajujete smrkové hospodaření a cpete smrk leckde i do nížin s poukazem na chlumní smrk, a opět "zapomínáte" zmínit, že i ten chlumní smrk byl v těch nížinách či pahorkatinách jen nepatrná příměs v desetinách % (navíc většinou v hlubokých, věčně tmavých stržích), a nikoliv ty desítky %, které byste tam rádi měli.
Proč stejně vehementně nerelativizujete i ve prospěch dubu v 1000 m.n.m. někde na hřebenu? Nebo jedle úspěšně zmlazující v údajném pásmu "přirozených horských smrčin" někde ve 1400 m.n.m. v Nízkých Tatrách?
Proč? Proto, že se vám to nehodí do krámu. Vytrháváte z reality marginální střípky a z nich uměle sestavujete realitu vlastní, řádně a tendenčně ohnutou. Chápu, za Husáka to tak plantážníkům stačilo a výborně vycházelo. Ale znáte to - "čas oponou trhnul"...
Přitom nedokáží nazírat na běh světa a věcí jinak, než pozemským časem.
Z hlediska vesmírného času se nyní jedná opravdu o pikoepizidu. Stromy o šíření svých areálů vědí své a mlčky sledují zdejší diskuzi homo sapiens, jehož epizoda na vesmírném střípku jménem Země je ve srovnání s historií stromů také marginální. .
Vy oba jste jednoduše uvízli v zjednodušeném myšlenkovém schématu, kde za všechny škody v lese tragicky může "saská metoda zařízení lesa" ačkoli z Vašich vyjádření jasně vyplývá, že vůbec netušíte, oč se jedná. Je to přesně jak jsem uvedl zprvu, pohoršujete se nad matematikou, která je přírodní vědou, ač se vám to líbí nebo ne. Vašim nepochopením účelu provozních statistických metod (nic jiného každé zařízení lesa není) vyjadřujete vlastní neochotu sebevzdělávání. Zřejmě si vystačíte pouze s tzv. třídním bojem. Se škodami na lesích Německa Vaše vyjádření nic společného nemají.
Tečka.
Snaha mít přehled o všem se ale změnila v chaos.
Podobně dopadne i zemědělství. Půda na hranici vyčerpání, s minimem humusu. Jen to zatím ještě jakž takž jde.
Lesní půdy - to je ještě mnohem vyšší level, a přesto se pokračuje v chybách.
Není zkrátka nad centrální řízení made in LČR, PČR či AČR
příklad z praxe:
Tzv. lesem věkových tříd jsem viděl zařízené jak přírodní rezervace, tak hospodářské lesy, v obou to funguje velmi dobře. Máme zde dvě hlavní části a sice POROSTNÍ MAPU (dalšími mapami jsou třeba mapa typologická aj.) a HOSPODÁŘSKOU KNIHU. Obě části jsou propojené tak, aby k co největšímu množství údajů v MAPĚ odpovídal popis v KNIZE a naopak. Charakteristiky lesa (nebo pralesa viz zařízení Boubína či Mionší "lesem věkových tříd") jsou v mapě evidovány barvou (věková třída) nebo kombinací barev, které se mohou vzájemně prolínat, takže v lese bohatých dimenzionálních struktur je příslušná porostní skupina pestrou paletou barev vzájemně se prolínajících. Ke každé příslušné barvě je odezva v KNIZE ve formě popisu ETÁŽE, kterých je v bohatě strukturovaných lesích více (3, 4). Každá etáž je definována druhem dřeviny, dimenzionálním rozměrem (výška, tloušťka) a např. celkem 32 variantami případného poškození dřeviny (loupání, houby, kůrovec atd.).
Celý princip (který případně dále rozepíšu v nějaké další "lekci taxace" příště) vychází z matematicko-statisti ckého východiska, které se používá i ve všech jiných typech zařízení lesa (třeba provozní inventarizace). Jednoduše jde o to, abyste správně změřili minimum veličin, ze kterého odvodíte maximum možného - to je obecný princip statistiky. Například střední kmen (nebo celá etáž) vyjadřuje část lesa ve statisticky definované pozici výběrového souboru v základním souboru (viz aritm.průměr vs. medián vs. modus). Používá se normální rozdělení (Gausova křivka) a z toho se odvozuje např. tzv. Normální les a výpočet příslušných požadovaných veličin.
Například ekology nejvíce kritizovaná hodnota OBMÝTÍ může nabývat hodnot 60-f, přičemž f=fyzický věk dřeviny, tedy věk, do kterého doroste než přirozeně odumře bez jakéhokoliv vlivu motorové pily. Věk variantou (f) je zcela běžnou veličinou v zařízení "lesem věkových tříd" v přírodních rezervacích.
Teď bych prosil, abyste uvedli, jak teda podle Vás souvisí způsob zařízení lesa "lesem věkových tříd" s nějakou výší škody.
Bohužel jistý holandsko-český profesor bombarduje veřejnost stejnými zkratkovitými hloupostmi o lese věkových tříd a méně přemýšliví lidé mu to baští, což je asi i Váš smutný případ.
Zásadní věc, kterou postrádám a která v praxi neexistuje, je například kvalitní dokumentace zakládání lesa. Protože počet použitých sazenic se za 20 let liší od porostu. Jinak - založí se druhově pestrý porost a výsledkem je smrková monokultura s modřínovým vylepšením.
Tedy, ať se to dělá jakkoliv, pokaždé dostaneme stejný výsledek
Samozřejmě to lehce zveličuji, ale podstata zůstává.
Takže Vaše kouzla s veličinami, vstupními daty, informacemi atd. jsou pouze v onom kouzelnickém stylu, protože výsledek má rádoby vědecký tvar, kterým se pak odpovědní úředníci ohánějí, neboť jej považují za skvělou vědeckou pevně danou a potvrzenou mantru.
Kdo z nich ví něco o půdních procesech. O "blahodárném" vlivu vápnění, který po několika sezónách pomine a nic nezmění, protože proces acidifikace je složitý a působí v něm mnoho proměnných.
A na tomto základu jsou postavena Vaše data. Na nestabilním základu, kdy došlo ke změně vlastností lesních půd změnou druhové skladby lesů.
Náprava je možná za desítky a stovky let.
Málo mrtvé dřevní hmoty? není problém, vyřešíme větou v předpisu a povinnosti ponechávat určité % dřeva v lese. opravdu vědecké řešení problému.
A dá se pokračovat. Celek se vždy skládá z detailů.
A výsledkem je smrková monokultura s modřínovým vylepšením.
Například Chřiby na střední Moravě. Tam naštěstí zůstal dominantním buk a už to bude jen lepší, protože smrk se tam až na výjimky dnes už nesází, ale bohužel na cca 20% to stačili odborníci zasmrčit, takže sledovat rozdíly je tam možné jako v živé učebnici. Buk se i navzdory relativně vysokým stavům zvěře dokáže obnovovat sám a to i na hektarových holinách, takže náklady na obnovu limitují k nule. Vedle roste výnosová dřevina - pod ní mrtvo. V lepším případě nějaký habr, klen. Výnosák vypadá zvenku i pěkně, vytěží se - průměr kmene 60 cm, průměr vyhnilé dutiny uvnitř 20-25 cm! No nekupte to.
Smrčák se shodí a pokud není příslušný pracovník v trvale opilém stavu nebo mu nedrží pistoli u hlavy duch pana Nožičky, smrk tam už nenasadí. Takže musí do té traktorem uježděné, kyselé a téměř jalové půdy pracně udělat bk nebo kl oplocenku.
ve finále tedy máte kůrovcový smrk prodaný v lepším případě za cenu normálního buku + náklady jako na krávu na nové zalesnění na jedné straně, a krásný, přirozeně se obnovující a skutečně trvale udržitelný les na straně druhé.
Ono je opravdu jednoduché nejdřív úplně zničit smrkem lesní stanoviště, a pak naříkat, že tam nic než smrk nemůže růst. No a jak vidno, nakonec tam neroste ani ten smrk, pokud nezavedeme nový termín "palivový smrk" a nenastavíme pro něho dobu obmýtí 50 let.
"Teď bych prosil, abyste uvedli, jak teda podle Vás souvisí způsob zařízení lesa "lesem věkových tříd" s nějakou výší škody."
Nechápou, že ta noha, do které střílí, je jejich vlastní. Podobně jako lze podle nich pěstovat smrk v podstatě kdekoliv a pokud to bude vypadat špatně, hodí se to na "zanedbání péče", lze pěstovat v podstatě kdekoliv JAKOUKOLIV DŘEVINU. Kontrují "ekonomikou", ale to jim moc neštymuje, protože při 500 Kč/kubík kůrovčáku (pokud se jim ho ovšem někde podaří udat) už to nemá ten "říz". Vytáhnete na ně douglasku, jedli obrovskou, které očividně NEMAJÍ PROBLÉMY a navíc už jsou s nimi zkušenosti. Zase neuspějete - jen dostanete mínusy. Naivní člověk zvenku by se začal ptát: - proboha, proč teda? No a jsme doma - naštěstí tento web se snaží o objektivitu, takže články o pilách, co odmítají jiné dřeviny, než smrk, i o školkařích, kteří skoro nic než smrk nemají, vydává.
A jsme doma. Klewar si vytahuje projektil z nohy, za zuřivého mínusování pravdy svými soukojenci, kteří by nedali dohromady dvě věty potřebné k napsání čehokoliv majícího hlavu a patu, ale zapínat počítač a spouštět webový prohlížeč se naštěstí naučili. Tito tady ještě nějaký čas budou a nepochybně budou vyhrožovat a mínusovat i z důchodu, popřípadě z hrobu. Avšak situace, kdy jim někdo nešílený svěří zodpovědnější práci než stříkání sazenic hadicí, budou ubývat.
Ještě Vám musím sdělit, že jsem začal sbírat fakta o nárůstu podílu SM v českých lesích, asi Vás to nepotěší, protože byste možná rád ostouzel nějaké hloupé lesníky, ale je fakt, že většina nepřirozených porostů smrku v českých zemích nezačala jako monokultury, ale monocenózy. Jednoduše vysoký tlak zvěře hospodářské i divoké redukoval od listnáčů po jedli (jedle je od významu "jedlá") a v důsledku toho narostl podíl smrku, který ovšem nebyl v rozhodující míře sázen lidmi, ale přírodou. Stejný efekt probíhá i nyní a v mnohých lokalitách, kde nepřijde hospodář s redukcí zvěře zbude zase jenom smrková houština, ať to bude na horách, nebo v nížinách - dobře je to pozorovatelné třeba na Vysočině.
Je to ZVĚŘ.
Monokulturní smrk se zmlazuje i v polohách, kam byl introdukován člověkem, a tehdy občas vzniká monocenóza. Na tom není nic divného, řada zdrojů proces, kdy si smrk "vytváří půdu", už dobře popsala. Ny původních živných či svěžích stanovištích, které se vlivem trvalého přísunu kyselého surového smrkového humusu mění na kyselá a jejich úživnost tím prudce klesá, jde o častý jev. Vliv zvěře je taky markatní, ale zcela jinak, než uvádíte, i když rozumím tomu, že je zejména v Čechách dnes už jen málo míst, kde se dá vzhledem k totálnímu zamoření lesů smrkem toto pozorovat. Vliv zvěře je takový, že vzhledem k tomu, že ta místa jsou tak "hladová", že na řadě míst zvěř nachází v lesích prakticky jen smrk, tak k decimaci mladých kultur či náletů čehokoliv jiného dochází i při stavech zvěře výrazně nižších, než na jiných místech, kde má zvěř bohatší potravní nabídku. Ta zvěř zkrátka něco žrát musí, a smrk je to většinou až na posledním místě.
Ano, to je dobře pozorovatelné na Vysočině, která je dnes na mnoha místech doslova smrkovou pouští, takže i po plošně uhynulém smrku se na mnoha místech může zase zmladit pouze a jen smrk, nebo tam lesní stanoviště dokonce zanikne, pokud je nezachrání měkké dřeviny. Ale zase - KDO TO ZPŮSOBIL??
Každé další pěstování smrku na naprosto nevhodných stanovištích pahorkatin či podhůří tento stav nejen prodlužuje, ale zhoršuje. Další generace smrku bude znamenat další degradaci půdy, její další zjalovění, další nárůst škod zvěří při jakýchkoliv jejich stavech.
Že tomu tak je, lze dobře dokumentovat na dnešních případech bezproblémového odrůstání zmlazení buku a někde dokonce i jedle, a to v řadě případů i kobercového, například na východní Moravě, a to i při vyšších stavech zvěře, než na místech v nekonečných smrkopolích někde na Vysočině či v Brdech, kde věčně hladová zvěř snad okusuje ze zoufalství i balvany, mám-li použít metaforu.
Někdy kolem roku 1840 tam byl strukturovaný bukojedlový les kypící životem. Přijel lesní c.k. lesní úředník a nakrouceným knírem, shlédnul pár nejstarších jedlí a buků, porost prohlásil za přestárlý a nařídil holosečnou těžbu. Během měsíce zmizelo všechno - stromy, keře, tisíce malých jedliček i boučků, i svrchní vrstva živinami bohaté, mírně alkalické, mineralizované půdy.
Vysazené tyrolské smrčky rostly výborně. Léta i zimy byly bohaté na srážky. Na přirozeně živném stanovišti, prokypřeném jedlovými kořeny do třímetrové hloubky. Mocnářství mezitím padlo, přijel jiný lesní úředník. Knír sice neměl, ale na způsob R.A. Dvorského nagelované vlasy ano. Spokojeně shlédl smrkový porost, nařídil holosečnou těžbu.
Porost zmizel a objevila se další várka smrčků. Půda pro ni už tentokrát byla mnohem chudší než v roce 1840. Staré jedlové kořeny dávno téměř zmizely a jen jejich zbytky nad nimi dusil podzol. Přesto i tyto smrčky zpočátku dobře rostly, i když už mnohem kratší dobu, protože už hospodařily jenom s kyselými živinami z rychle se rozkládajícího smrkového jehličí v tenké slupičce. Ale nač si tím lámat hlavu? V krajině skrápěné bohatými dešti, s pravidelnou metrovou zimní sněhovou peřinou, pořád ještě bylo dobře i pro smrk. A těch pár, co přesto podlehlo kůrovci, musel ještě hajný hlídat, aby mu je někdo neuřízl tajně před zimou na topení.
A přišla léta 2015-2018. Zimy skoro bez sněhu, léta vyprahlá. Když zapršelo, všechno steklo po teňounké udusané vrstvičce jehličí do potoka, který vždy chvíli tekl jako po povodni, pak téměř vyschl. Hledat kůrovcový smrk v moři smrkových plantáží kolem bylo jako hledat jehlu v kupce sena, a už nešlo o jednotlivé stromy, ale o stovky naráz. Les během dvou let na dvou hektarech zcela uschnul. Těžké traktory stahaly kmeny na cestu k potůčku a odvezly je k prodeji za třetinu očekávané ceny na 20 km vzdálenou pilu. Tenká slupka smrkového jehličí byla deštěm spláchnuta dřív, než ji stihly rozložit kořeny bezu, břízy a jívy. Zůstal jen kámen - kamenitá, suchá, vyprahlá stráň, bičovaná sluncem, větrem a lijáky.
Situace, kdy je zkrátka už "všechno špatně". Jakákoliv výsadba sem, při jakémkoliv počasí, do mrtvé, překyselené. kamenité půdy je, odsouzená k desítkám let živoření. Místo kdysi kypící životem nad zemí i několik metrů pod ní je díky pouhým dvěma generacím smrkové plantáže mrtvou měsíční krajinou.
Opět se objevuje lesník, tentokrát plešatý řidič VW Touareg, a naříká: - co mám s tou strání jenom dělat? Co sem mám sázet? Poraďte mi!
Vždyť všechno dodržel, všechna platná nařízení, on i jeho předchůdci. Všichni přece měli na zřeteli prosperitu, dobrý zisk i udržitelnost. Tak kdepak se stala chyba?