Rozhovor s Ivanem Bambuškarem, ředitelem lesní správy Orlík nad Vltavou

Historie

Schwarzenbergové jsou původem franský šlechtický rod, poprvé doložený v roce 1172 pod jménem Seinsheim. Nákupem statků a dědictvím vytvořili rozsáhlou državu v jižních Čechách (např. Český Krumlov, Hluboká nad Vltavou, Netolice, Prachatice, Volary, Vimperk, Orlík).

Před 1. světovou válkou vlastnily dvě větve rodu (hlubocko-krumlovská a orlická) v Čechách 176 146 ha půdy s významným lesním, polním a rybničním hospodářstvím, doly, pivovary, cukrovary, vápenkami a jinými podniky. Po pozemkové reformě v roce 1922 převzal postupně 61 000 ha půdy stát. V roce 1942 byla na majetek orlické větve dosazena německá nucená správa. Majetek v Rakousku a Německu byl po druhé světové válce rodu vrácen.

V roce 1947 byl zákonem č. 143/1947 Sb. o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou neboli Lex Schwarzenberg převeden veškerý nemovitý majetek hlubocké větve i s inventářem a provozním kapitálem do vlastnictví státu. O skoro dva roky později musel představitel orlické větve Karel VI. Schwarzenberg s rodinou uprchnout z Československa. Hlavním představitelem rodu je v současnosti syn knížete Karla VI. Karel Schwarzenberg, který byl v roce 1967 adoptován členem hlubocko-krumlovské větve Schwarzenbergů Jindřichem Schwarzenbergem. V roce 1992 Karel Schwarzenberg restituoval veškerý majetek orlické větve.

Lesnictví

Firma ORLÍK NAD VLTAVOU, s.r.o., obhospodařuje lesní majetek o výměře 10 256 ha, který se rozkládá na dvou lesních hospodářských celcích (LHC) – Hraběšín a Orlík nad Vltavou.  LHC Hraběšín se nachází ve Středočeském kraji a spadá do působnosti ORP Čáslav (1 074 ha) a ORP Kutná Hora (157 ha). LHC Hraběšín leží v Kutnohorské plošině v nadmořské výšce od 300 do 430 m n. m. Průměrné roční srážky 650 mm. Přírodní lesní oblast 10 – Středočeská pahorkatina. Roční výše těžeb je 8 000 m³, roční úkol výchovy do 40 let (PU-) 45 ha, zalesnění 14 ha. V zastoupení dřevin převládají jehličnany 73 %, z toho SM 53 %, BO 12 % MD 6 %. U listnáčů s 27 % dominuje DB se 13 % a dále pak BK, BŘ, OL s více než 2 %, JV, JS, HB, LP s více než 1 %.

Cílem je snižování podílu SM ve prospěch DB, BO, JD, BK a DG.

Zastoupení věkových stupňů je nevyrovnané. Nadnormálně je zastoupen 3. věkový stupeň, dále pak porosty 10. až 14. věkového stupně. Naopak velký propad je v 7. a 9. věkovém stupni.

LHC Orlík se nachází v Jihočeském kraji a částí ve Středočeském kraji. Rozprostírá se na obou stranách přehrady Orlík na řece Vltavě a Otavě – od Kozárovic po Vlastec ve směru sever – jih a od Milevska po Čimelice ve směru východ – západ. Výměra lesa je 9 025 ha. LHC Orlík leží také v přírodní lesní oblasti 10 – Středočeská pahorkatina a spadá do působnosti ORP Milevsko (4 308 ha), ORP Písek (4 102 ha) a ORP Příbram (615 ha). LHC Orlík leží v nadmořské výšce od 354 do 570 m n. m. Průměrné roční srážky jsou 590 mm. Roční výše těžeb je 57 000 m³, roční úkol výchovy do 40 let (PU-) 123 ha, zalesnění 112 ha.

Tab.: Zastoupení dřevin na LHC Orlík

Součástí majetku jsou i rybníky – 368 ha, pole – 454 ha, louky – 439 ha, pastviny 30 ha a 243 ha ostatní plochy. Myslivecky se hospodaří ve vlastních honitbách – cca 11 000 ha, v oboře Květov 848 ha a bažantnici Orlík 275 ha.

Navrácení majetku a počátky hospodaření

– V jakém stavu byl majiteli lesní majetek předán?

Restituční nárok vznikl v roce 1992, v roce 1993 se začal majetek postupně vydávat a nabrali se první zaměstnanci.

K 1. 1. 1994 bylo obnoveno samostatné obhospodařování lesů. Prvním ředitel byl Josef Vovesný, který spolu s Karlem Kovářem, svým zástupcem, obnovili a zajistili řádné hospodaření dle dlouhodobých záměrů vlastníka, kterými jsou:

– bezpodmínečná rentabilita hospodaření jako celku;

– hospodaření v lese v souladu se zákonnými předpisy;

– zlepšení stability a zdravotního stavu lesa, podstatné

zvýšení podílu listnáčů a znovuzavedení jedle bělokoré;

– soběstačnost ve vlastní výrobě sazenic;

– chov kvalitní zvěře;

– v rybářství intenzivní chov tržních ryb, rozšíření

sortimentu;

– zpracování suroviny na polotovar, případně hotový výrobek

(dříví, ryby, zvěřina).

Majetek byl v minulosti poškozován větrnými kalamitami a následně kůrovcem. Po důsledné venkovní kontrole stavu předávaných kultur, kterou provedl pan Vovesný, jsme začínali s 342 ha holin. Některé již byly v mapách evidovány jako zalesněné.

Počátek hospodaření byl znovu ovlivněn větrnou a následně kůrovcovou kalamitou, takže jsme v roce 1994 a 1995 čistili les a zpracovávali kůrovce.

– Představte prosím ve stručnosti firmu ORLÍK NAD VLTAVOU, s.r.o. – kdy byla založena, jaký je hlavní předmět činnosti?

Firma s názvem Orlík nad Vltavou s.r.o. na začátku hospodaření zahrnovala pražskou kancelář, kde je sídlo firmy, a zámek Orlík. Lesní správu, rybářství a nemovitosti spravovala

firma Karel Schwarzenberg, Lesní správa Orlík.

Ta ukončila svoji činnost k 31. lednu 2007, když pan ministr předal vedení podniku synovi Janu Schwarzenbergovi.

Firma Orlík nad Vltavou s.r.o. dnes zahrnuje veškerá střediska, tzn. zámek Orlík, pražskou kancelář, Lesní správu se správou nemovitostí a Rybářství v Čimelicích.

Hlavním předmětem činnosti je lesnictví a zemědělství, obchodní, hostinská a kulturní činnost.

Charakteristika majetku

– Jak byste charakterizoval vámi spravovaný lesní majetek (výměra lesů, druhová skladba, věková struktura apod.)?

Plocha lesů je 10 156 ha, majetek se nachází na dvou LHC – na Orlíku je 8 800 ha a 1 200 ha je v Hraběšíně, okres Kutná Hora. Zastoupení dřevin je podle LHP 2001–2010 následující: 64 % smrku, 16 % borovice, 0,4 % jedle, 1 % douglasky, 1,5 % modřínu, 3,5 % buku a 8,5 % dubu.

Podle cílového zastoupení by mělo být 38 % smrku, 15 % borovice, 5 % jedle, 7 % douglasky, modřínu 5 % a dub s bukem 13 a 12 %.

Mezi hlavní zásady vlastníka patří bezpodmínečná rentabilita hospodaření jako celku, hospodaření v souladu se zákonnými předpisy a zlepšení stability a zdravotního stavu. Máme záměr podstatně zvýšit podíl listnáčů, jedle bělokoré a douglasky, z toho důvodu se snažíme být soběstační v produkci vlastních výsadbyschopných sazenic, která činí ročně kolem 1 100 tis. kusů.

Karel Kovář na Orlíku obnovil školkařskou výrobu a dnes hospodaříme asi na 12 ha celkové plochy, z toho centrální školka Orlík má 3,5 ha. Snahou bylo, aby každý hajný měl na svém úseku svoji školku a aby sadební materiál šel, jak se říká: „ze země do země“.

Jakmile to počasí dovolí, začínáme sázet. Kdybychom to porovnali s některými jinými vlastníky lesů, když končíme u nás se zalesněním, což bývá zpravidla na začátku května, jinde teprve v tuto dobu zalesňovat začínají.

– V produkci sazenic nutných k zalesňování jste soběstační, nebo sazenice dokupujete?

V podstatě jsme zcela soběstační. Samozřejmě, že nakupujeme sadební materiál v případě, že se nám nedostává daný rok nějaký druh sazenic, ale v omezeném množství. Hlavní snahou je si vypěstovat vlastní sazenice. Pan Kovář na majetku vytipoval a nechal uznat semenné porosty a výběrné stromy. Dnes tak máme možnost získávat osivo z vlastních zdrojů. Při stávajících cenách se osivo stává strategickým materiálem.

Luštění a skladování nám provádí semenářský závod v Týništi nad Orlicí.

Současné lesnické hospodaření

– Jak probíhá lesnické hospodaření (roční etát, nahodilá těžba, zalesnění, výchova)?

Podle LHP platného do roku 2010 činil roční etát 63 tisíc m³. Nacházíme se na území, které trpí nedostatkem srážek, což se projevuje usycháním a ohrožením porostů václavkou a kůrovcem. Průměrný dlouhodobý srážkový úhrn je sice kolem 580 mm, dle údajů meteorologické stanice na Orlíku byl však za 20 let tento údaj překročen pouze 8x. Z toho důvodu se nahodilá těžba dlouhodobě pohybovala kolem 45 %. Minulý rok byl pro nás v tomto směru nejpříznivější, kdy podíl nahodilé těžby nepřesáhl 10 %.

Co se týká obnovy – zalesňujeme kolem 110 ha. Pan Schwarzenberg si přál, abychom hospodařili dlouhodobě přírodě blízkým způsobem a upřednostňovali podrostní hospodaření, takže sázíme více než 50 % MZD.

Usilujeme o znovuzavedení jedle, douglasky a listnáčů.

Do jaké míry se nám to daří, je patrné z výše uvedených údajů o zastoupení dřevin, nebo při návštěvě lesů na Orlíku.

Snažíme se o kompromis, abychom na jednu stranu zvýšili stabilitu porostů, zlepšovali druhovou rozmanitost a půdní podmínky a vypěstovali i takové dříví, které bude v budoucnu prodejné.

– Můžete přiblížit výchovu porostů?

Snažíme se maximálně porosty vychovávat, tzn. včasnými prořezávkami a probírkami do 40 let upravit druhovou skladbu a provést rozčlenění. V novém LHP nás čeká velký úkol v listnatých, ale i smíšených prořezávkách. Na to lidé v této oblasti nebyli v minulosti zvyklí, protože se hlavně vychovával smrk, a tam je přece jenom výchova odlišná. Musíme tedy pracovníky správně instruovat a vyškolit, aby přešli z výchovných zásahů ve smrku k výchově porostů listnatých a smíšených.

Za minulé decénium bylo provedeno 2 069 ha prořezávek a 1 466 ha probírek do 40 let.

– Majetek se nevyhnul několika rozsáhlým kalamitám (1979-81, 1983-85, 1990), jak se uvedené projevilo na hospodaření?

Upřednostnění holosečného způsobu hospodaření v 70. letech minulého století všeobecně ovlivnilo stabilitu porostů. Kalamita v roce 1979–81 byla způsobena těžkým sněhem, v roce 1983–86 silným větrem a následně kůrovcem. V roce 1990 to byla opět větrná vichřice. Rozsah uvedených kalamit byl na majetku přes půl milionu m³ a přispěly tak k dalšímu rozvrácení rozsáhlých smrkových porostů.

– A jak se výskyt kalamit projevil z hlediska zdravotního stavu porostů a ohrožení kůrovcem?

Kalamity prověřily stabilitu porostů převážně na labilních stanovištích, např. vodou ovlivněných půdách. Zároveň se projevilo, kde byly poškozené stromy hnilobou, ať v důsledku napadení houbovou chorobou, nebo v minulosti loupáním zvěří.

Včasné zpracování kůrovcového dříví v době kalamit, nebo v běžném provozním roce závisí na dostatečném množství vlastních zaměstnanců THP a dělníků, nebo firem v těžební činnosti.

Naší výhodou je, že nemusíme zadávat žádná výběrová řízení nebo tendry. Když objevíme kůrovcem napadené dříví, je označeno, následně zpracováno a prodáno na trhu jako čerstvé dříví. Když bychom neměli dostatek personálu, tak kůrovcové dříví nevytěžíme včas a prodáme ho v horší kvalitě. Při včasném zpracování cca 500 m³ a porovnání rozdílu ceny čerstvého dříví a soušového dříví horší kvality se v podstatě hajný zaplatí.

Mohu říci, že se nám osvědčila všem lesníkům známá metoda pokládání lapáků. Objem se ročně pohybuje okolo 2–3 tisíc m³.

Je důležité mít včas pokácenou a připravenou I. sérii, a to důsledně tam, kde byl výskyt kůrovcem napadeného dříví. Bývá to dnes hlavně u hranic majetku, kde navazujeme na drobné vlastníky, kteří kůrovce včas nezpracují.

Nemáme direktivně nařízeno, kolik m³ lapáků musí hajný položit. Nutné je, aby to bylo provedeno účelně a tam, kde to má smysl. Je důležité, aby byl hajný schopen svůj úsek kontrolovat a měl k dispozici dělníky, kteří zajistí včasné zpracování.

Jakmile hajný zjistí napadení první série, po zpracování okamžitě pokládá další lapáky. Po náletu a nakladení vajíček kůrovce se spouští pomyslné stopky a běží čas, kdy je nutné, aby se dříví dostalo z lesa dříve, než se utvoří kukla nebo dospělý brouk. Vyhneme se tak následné chemické asanaci napadeného dříví.

Odkaz Josefa Bohdaneckého

– Na orlickém panství působil svého času významný český lesník Josef Bohdanecký, jaký odkaz zde zanechal?

Poznatky a výsledky intenzívní výchovy mladých smrkových porostů, které lesmistr Bohdanecký zavedl a prakticky vyzkoušel v lesích orlického panství, stále platí.

Za svou práci a publikační činnost byl v roce 1898 oceněn rytířským křížem císaře Františka Josefa.

V roce 1999 se na Orlíku konala exkurze po trase vycházky České lesnické jednoty v letech 1899 a 1890, při které lesmistr Bohdanecký prezentoval své poznatky při pěstování smrkových porostů. Výchova zaměřená na včasné a intenzivní snížení počtu jedinců sledovala tvorbu hlubokých korun jako tvůrce přírůstu a zvýšení stability proti sněhu a větru.

Do současnosti se vlivem již zmíněných kalamit dochovala část převážně smíšených nebo borových porostů založených a vychovávaných za jeho působení na Orlíku.

– Najdou jeho myšlenky výchovy smrkových porostů, možná ne v tak striktní podobě, jak navrhoval, uplatnění i v současnosti?

Při využití a aplikaci těchto myšlenek je nutné v současnosti zároveň vycházet ze stanovištních poměrů, které již v té době lesmistr Bohdanecký rozlišoval, ale dobou se na ně trochu pozapomnělo. V důsledku kalamit z posledních let bylo na orlickém majetku ověřeno, že na vodou ovlivněných půdách byly i tyto intenzivně vychovávané čisté smrkové porosty labilní.

Pro zvýšení stability lesa je nutná změna druhové skladby.

Organizační struktura firmy

– Jaká je na majetku organizační struktura? Kolik má firma zaměstnanců?

Původní záměr bylo mít třístupňové řízení podniku, tj. ředitelství, revíry a lesní úseky. Postupnými úpravami, převážně odchody do důchodu, se počet personálu zredukoval. V roce 1997 se sloučily revíry Orlík a Varvažov na levém břehu Vltavy a Kostelec a Květov na pravém břehu. Hraběšín zůstal samostatně a pracuje zde revírník a 1 lesník. Na ředitelství je 8 zaměstnanců. Na Orlíku zaměstnáváme celkem 12 lesníků, z toho je jeden lesní pověřen současně vedením bažantnice a jeden má na starosti chov černé zvěře v oboře Květov.

Průměrná výměra jednoho lesního úseku je cca 860 ha.

– Kolik má tedy firma celkem zaměstnanců?

Průměrný přepočtený stav činí 125 vlastních zaměstnanců. Máme vlastní zaměstnance, kteří mají smlouvu na dobu neurčitou, potom sezónní pracovníky, kteří přes zimu zůstávají doma a pracují pro nás jakmile začnou zalesňovací práce a pokračují do října až listopadu, kdy nám pomáhají při loveckých akcích.

V pěstební činnosti máme kolem 25 OSVČ a kolem 40 OSVČ v těžební činnosti. V daném regionu zajišťuje majetek pánů Schwarzenbergů pracovní příležitost. Lesnictví není oborem, kde bychom hýřili finančními prostředky, ale lidé mají jistotu, že u nás najdou práci. Nestalo se, že bychom někomu nezaplatili, nebo že bychom byli s platbou v prodlení. Jsme trošku lokální patrioti v tom, že se snažíme zaměstnávat hlavně místní lidi a firmy s tím, aby finanční prostředky zůstaly v tomto regionu.

– Jakým způsobem tedy zajišťujete pěstební a těžební činnost?

Jak jsem již uvedl, máme pro zajištění těchto činností vlastní zaměstnance, a zaměstnáváme zároveň lokální malé „firmy“ (OSVČ) s motorovou pilou nebo traktorem. Potýkáme se s generačním problémem. Stárneme a v dohledné době nebudeme mít za tyto pracovníky náhradu, hlavně v těžební činnosti. Myšlenka, že bude někdo s pilou, která byla v minulosti hned po hornictví a práci v hutích zařazena mezi těžké práce, dělat do 65 let, je nereálná. Není to lehká práce a mladé generaci se rukama moc dělat nechce. Chybí tady zájem o učňovské školství, které by zabezpečilo nové pracovníky.

– Firma má poměrně diverzifikovanou činnost, v čem spočívá hlavní zdroj příjmů?

Kromě lesní výroby, tzn. hlavně prodeje dřeva, který je hlavním zdrojem příjmů, jsou dalšími finančními zdroji chov a prodej ryb a turistický ruch na zámku Orlík.

– Pro zajištění svých zaměstnanců – lesníků založili Schwarzenbergové na začátku 17. století penzijní fond. Existuje tento fond ještě v současnosti?

Penzijní fond již nemáme. Myslím si, že spoření si na penzi je odpovědnost každého jednotlivce. V případě, že se někomu ze zaměstnanců stala nějaká nenadálá událost, tak se pan Schwarzenberg vždycky o vše zajímal a snažil se finančně, nebo i jinak pomoci.

Obchod s dřívím

– Jakým způsobem obchodujete dříví a kdo patří mezi hlavní odběratele?

Dříví obchodujeme sami. Je to nejlepší způsob jak dříví zhodnotit. Dnes se v místě zachovaly ještě tři pily – tři odběratelé, kam dříví dodáváme. Na začátku hospodaření jich bylo v okolí mnohem více, ti ale již skončili nebo zkrachovali. Proto dodáváme větším firmám v ČR, ale byli jsme nuceni dodávat dříví i do zahraničí.

– Jaký je podíl exportovaného dříví?

Na export jde cca 55 % naší produkce.

– O vlastní pile jste neuvažovali?

Na tuto otázku v minulosti odpověděl pan ministr tak, že pilu máme kousek od Žďákovského mostu, ale 50 metrů pod hladinou přehrady Orlík. Dnes by to byla obrovská a nejistá investice. Proto o tom neuvažujeme.

Čerpání dotací a zemědělské hospodaření

– Využíváte dotace poskytovaných MZe, MŽP, nebo příspěvky na hospodaření v lesích z krajských rozpočtů? Pokud ano, jaké jsou vaše zkušenosti s čerpáním těchto podpor?

Ano, využíváme dosažitelné dotace, zejména přes MZe. Mrzí nás také, na což už upozorňovali majitelé lesa a hospodáři v minulých číslech Lesnické práce, že finanční prostředky na příspěvky do lesů byly z MZe přesunuty změnou příslušného zákona do krajských rozpočtů, kde se ještě nějakým způsobem přerozdělí a často přesunou jinam. Uvítáme, pokud bude vůle vrátit úhradu těchto dotací zpět na MZe. Čerpání těchto prostředků bereme jako plnění specifické objednávky státu nebo jiné veřejnoprávní instituce v oblasti zlepšování přírodního prostředí, a ne jako pouhou finanční výpomoc.

Každý kraj má trochu jiná pravidla a v platbách jsou dost velké rozdíly. Například v Jihočeském kraji v případě nedostatku finančních prostředků byly neuhrazené platby převedeny do dalšího roku. Ve Středočeském kraji vám oznámí, že finanční prostředky na dotace již nejsou, a tak nedostanete nic.

V souvislosti s ekonomickou krizí zavedly oba kraje postupně další omezení dotací, kdy maximální výše příspěvku na jednoho vlastníka (žadatele) je bez ohledu na velikost majetku omezena na cca půl milionu korun ročně.

Nepochopení původní filosofie těchto příspěvků současnými poskytovateli vedlo k nastavení omezení větších vlastníků a zároveň i žadatelů o dotace, protože umí zpracovat a podat žádosti. Drobní vlastníci, pokud nemají zkušeného hospodáře, žádají méně efektivně a dle našich informací nemusí být konečný výsledek pro obě strany vždy uspokojivý.

– Firma se zabývá také rybničním hospodařením. Lze srovnat systém podpor a dotací do zemědělství a do lesnictví?

Rozdíly jsou v celkových dotačních objemech plynoucích do jednotlivých resortů, administrativní náročnosti podle druhu zdroje a reálnosti získání dotace konečným žadatelem.

U dotací na rybářství, ale i u řady dotací v zemědělství není většinou omezující podmínka celkové výše dotací v režimu „de minimis“. Naštěstí neplatí zatím tento omezující režim pro příspěvky do lesů, i když i sem postupně také proniká (aktuálně finanční příspěvky MZe za předání digitalizovaných lesních hospodářských plánů státní správě jsou od letošního roku v režimu de minimis). Tato omezující podmínka je zavedena zejména u řady dotací poskytovaných SZIF, což tvrdě pociťuje lesnický provoz. Bohužel tím, jak spadáme pod MZe, je lesnictví jakousi „Popelkou“. Když vezmete, kolik peněz se „sype“ do zemědělství a kolik do lesnictví, tak si myslím, že systém není dobře nastaven.

– Na zemědělských plochách hospodaříte sami, nebo je pronajímáte?

Z velké části pronajímáme, hlavně louky a pastviny, jelikož nemáme živočišnou výrobu, nepotřebujeme tolik sena. Co se týká orné půdy, část je také pronajata a větší souvislé pozemky obhospodařujeme sami. Vypěstované obilí spotřebujeme na krmení ryb, v bažantnici a oboře. Za pronajaté pozemky dostáváme finanční obnos a část je hrazena naturální formou.

K zemědělství bych rád dodal, že je to pro nás v podstatě okrajová záležitost, ale obrovská administrativní zátěž.

Máme nějakých 235 ha půdy, které obhospodařujeme sami, a musíme hlásit, kolik pozemků a čím jsme oseli, kolik předpokládáme, že bude sklizeň, kolik je skutečná sklizeň, co s úrodou budeme dělat apod. Přitom neovlivňujeme trh, všechno si spotřebujeme, nic neprodáváme, ale statistiku a evidenci vedeme, jako bychom měli zemědělství jako hlavní činnost.

Myslivecké hospodaření

– Jakým způsobem probíhá myslivecké hospodaření?

Myslivost má na schwarzenbergském majetku dlouholetou tradici.

Po roce 1848 byla zvěř v souvislosti s velkými škodami na zemědělských pozemcích uzavírána do obor. V té době bylo oploceno 9 500 ha lesa. V tomto období byly pravděpodobně nejvyšší stavy spárkaté zvěře na majetku. V následujících letech byly obory postupně rušeny z důvodu neúměrných škod na lesních porostech. Po 2. světové válce zůstala jen obora Rukávečská (dnes zvaná Květovská) o výměře 848 ha.

Cílem mysliveckého hospodaření je chov kvalitní srnčí, daňčí a v oboře Květov černé zvěře. Hned na začátku hospodaření bylo vlastníkem rozhodnuto o maximální eliminaci zvěře mufloní a vysoké, tedy zvěře, která poškozuje kůru stromů loupáním.

V současnosti v honitbách na Orlíku o rozloze cca 12 000 ha hospodaříme se zvěří srnčí, daňčí a černou. Mufloní zvěř nemáme, zvěř vysoká se vyskytuje okrajově v JKS do 20 kusů.

Pernatou zvěř chováme v bažantnici Vrábsko a Orlík. Ročně lovíme kolem 12 tis. ks bažantů.

Snažili jsme se, aby tam, kde hospodaříme lesnicky, jsme vykonávali i právo myslivosti, myslím, že to má svou logiku.

– Nabízíte poplatkové lovy?

Máme stálou zahraniční klientelu, která u nás loví v Květovské oboře a bažantnici na Orlíku. Výkon práva myslivosti v honitbách provádí majitel, pozvaní hosté a lesní personál.

– Myslíte si, že současný zákon o myslivosti dává vlastníkům pozemků dostatečný prostor a možnosti ovlivnit myslivecké hospodaření?

Jestli myslíte vlastníky, jako jsme my, tak ano. Menším vlastníkům určitě ne, za předpokladu, že nejsou členy honebního společenstva, které samo vykonává právo myslivosti ve své honitbě, nebo členy mysliveckého sdružení, které má honitbu pronajatou.

Postavení soukromých vlastníků

– Myslíte si, že by stát měl přispívat vlastníkům k zabezpečení celospolečenských funkcí?

Ano, pokud vlastník garantuje celospolečenské funkce, nebo plní nějaké nařízení státu nad svůj rámec, nebo nad svoji potřebu, měl by mu stát přispívat.

– Jak hodnotíte postavení soukromých vlastníků lesů v ČR a jak obecně hodnotíte stav lesnictví a lesní hospodářství u nás?

Myslím si, že zákon o lesích a s ním související zákony, tak jak jsou nastaveny, stále naprosto nedostatečně reflektují změnu vlastnictví. Stále se v přístupu státu nezohledňuje, že jsou tady ještě jiní vlastníci a jiné majetky než státní. Přitom to v globálním měřítku nejsou zanedbatelné majetky, ať už vezmu soukromé nebo obecní lesy.

Máme nejpřísnější lesní zákon v Evropě. Výrazně se omezují dotace do lesního hospodářství a přitom se neustále zvyšují požadavky státu a různých zájmových skupin na poskytování ostatních služeb od vlastníků lesů, a to bez náhrady. Myšlení některých jedinců se od sametové revoluce příliš nezměnilo.

Příkladem jsou cyklostezky, pořádání hromadných sportovních akcí, vjezd do lesa atd. Stále se jaksi zapomíná, že je tady nějaký majitel, a že v případě využití těchto pozemků by se měl v prvé řadě oslovit vlastník pozemku. Zažíváme nepříjemnou zkušenost, že s vámi nikdo neprojedná trasu cyklostezky vedoucí přes majetek, vytisknou se mapy, instalují značky na našich pozemcích a pak se čeká, jestli se majitel ozve. Dalším nepříjemným příkladem je naprosto schematické vyhlašování území Natura 2000, ÚSES, rozšiřování chráněných území, biokoridorů apod., kdy legislativní podmínky jsou samotným státem bezprecedentně nastaveny tak, že vlastníka lze neinformovat a tím obejít.

Musíme být optimisté a doufat, že nám bude umožněno hospodařit alespoň jako doposud.

Děkujeme za odpovědi (2. 2. 1011)

Petra Kulhanová, Jan Příhoda

Foto: redakce