Výběrný les jako cesta i cíl
- Můžete stručně přiblížit vaši profesní cestu, která vedla až k převzetí správy Klokočné?
Za lesnické vzdělání vděčím Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně (2004). Už od školních let jsem měl štěstí na znamenité učitele a mentory a na Lesnické a dřevařské fakultě tomu od počátku nebylo jinak. Doktorské studium zaměřené na ochranu lesů jsem sice nedokončil, ale profesor Emanuel Kula mi ukázal, jak má vypadat urputné pracovní nasazení v terénu i v kanceláři. Na ústředí Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů jsem sloužil za časů ředitelování Jaromíra Vašíčka, jehož profesionalita je pro mě dosud inspirativní. U obecních majetků na Liberecku jsem se učil pohybovat ve vrtkavém zadání lesníka v komunálu. Ve společnosti Agrowald jsem zase poznal, jak se má chovat důstojný podnikatel v lesnictví.
Téměř deset let jsem pracoval pro akademickou půdu Lesy ČZU. Kontakt s mladými generacemi je obohacující na každý pád a je jedno, jestli to jsou studenti lesnictví nebo školkové děti na programu lesní pedagogiky. Říká se, že věcem sami nejlépe porozumíme, když je vysvětlujeme někomu dalšímu. Od října 2022 jsem lesníkem na Klokočné. Mám i pár dalších aktivit a balancuji mezi pobytem v holínkách a za klávesnicí, abych si udržel nadšení pro věc a životní svěžest.
Demonstrační objekt Klokočná.
- Jak náročný je pro vás samotný proces převzetí Klokočné z hlediska provozního, ale i ideového navázání na práci Vladislava Ferkla?
Na úvod je dobré zmínit, že Klokočnou spravují Lesy České republiky, s. p., prostřednictvím Lesního závodu Konopiště.
Za prvotní myšlenku a vklad vděčíme panu Ferklovi, ale zřídit a provozovat demonstrační objekt je také manažerským rozhodnutím a zainteresováním povícero kolegů. Běží zde také výuka studentů ČZU v Praze – například profesor Jiří Remeš si vždy ochotně vyšetří chvíli pro diskuzi v lese.
S panem Ferklem se známe řadu let ze spolku Pro Silva Bohemica. Pro Silva mě formuje už od roku 2003 a jsem vlastně výslednicí toho množství seminářů, exkurzí a debat. Výběrný les byl v mých představách po dlouhý čas nejvyšší metou lesnického hospodaření.
Každá generační výměna je citlivý proces, který vyžaduje určitou zralost na obou stranách. Nástupník by si měl být dobře vědom, co se předává a kolik bylo vloženo úsilí a nadějí. Na druhou stranu ten, kdo předává, by měl chápat, že každý má svůj podpis a že není cílem dědictví zakonzervovat, ale v nastolených mezích dále posouvat a rozvíjet. A tak jsem rád za každé setkání s panem Ferklem, vždy je svěží, plný nápadů a chuti do práce. Je pro mě velmi inspirativní.
Když hovořím ke studentům, s nadsázkou říkám, že než hajný obejde les jednou dokola, je o rok starší. A že teprve po dvou letech se věci tak nějak usadí. Na Klokočné se kvůli kalamitě delší dobu netěžilo. Zpočátku stačilo dělat nekomplikovaný zdravotní, popř. druhový výběr a získat čas. Už mám za sebou pár začátků a trochu těch zkušeností, ale ty dva roky se zkrátka ošidit nedají. Není to jen o lese, ale také o pochopení procesů a zapadnutí do kolektivu ve firmě.
První část rozhovoru se zakladatelem DO Klokočná Vladislavem Ferklem najdete ZDE.
- Cítíte z řad profesních kolegů i institucí dostatečnou podporu, nebo se setkáváte i s určitou skepsí k nepasečnému hospodaření?
Přísně vzato už ani neznám mnoho příkladů, kde se úmyslně těží dříví za vzniku holiny, v tomto ohledu nastal znatelný posun. A je to, myslím, také součást celospolečenského zadání pro lesníky, odůvodnitelná přiměřenost v prostoru i v čase.
Pasečnost či nepasečnost spočívá v tom, zda zásahy i nadále směřují k lesu věkových tříd. V nepasečných stylech jsme fascinováni pravidelným odebíráním přírůstu, možnost v brzkém čase opět těžit si nechceme zavírat. Intenzita zásahů je taková, že se obraz lesa v zásadě nemění. Mně ten systém přijde logický, přirozený a snadno vysvětlitelný. Aby si Klokočná udržela atraktivitu, měla by být obhospodařována logikou selského majetku (moderního). Proto mám na paměti výnosy i náklady, výhody i nevýhody. Mám pocit, že mladá generace lesníků se s tím vcelku snadno ztotožní. Na exkurze jezdí většinou „hlavy otevřené“, s tou pravou skepsí se proto příliš nesetkávám. Je jen dobře, když je někdo ochoten zastat roli ďáblova advokáta – máme věci posouvat, ne se plácat po ramenou.
Od vedení lesního závodu cítím od počátku podporu a na cokoliv, co s kolegy vymyslíme, máme zkrátka zelenou. A to je i zavazující.
Šestý celostátní seminář s terénní exkurzí pořádaný v červnu přilákal na DO Klokočná více než 80 zájemců. Reportáž najdete v srpnovém čísle Lesnické práce.
Komunikace, argumentace, inspirace
- Náklady na ochranu proti škodám zvěří se od roku 2007 na Klokočné snížily na minimum. Jaké faktory k tomu podle vás vedly a jak zde probíhá spolupráce s myslivci?
Jedna věc je úspora nákladů a věc druhá je stav lesa. Klokočná je součást prvního lesa ve směru na východ od Prahy a je to takový větší remíz v polní krajině. Obraz centrální části Klokočné se směrem k hranici pole–les vytrácí a struktura i textura porostů se zjednodušuje. Od roku 2000 se zvýšilo zastoupení smrku z 57 na 59 %. To si vysvětluji selektivností okusu.
Při komunikaci s myslivci používám argumenty, které jsou pravdivé a použitelné na místní úrovni: ten les je krásný – chceme jej zachovat – naléhavě potřebujeme upravit druhovou skladbu – bez vás se to nedá atd. A pak je také důležité, s kým máte tu čest. Mám štěstí, že jsem narazil na partu slušných lidí, dokážeme se dohodnout a jednoduše podáním ruky slovo platí.
V předjaří společně navštívíme kontrolní a srovnávací plochu a dohodneme se, jak dále. Kritériem je odrůstání jedle a pionýrských dřevin bez jakékoliv ochrany.
Třetím rokem více lovíme a na lese je to znát. Například letošní odlov srnčí zvěře máme nastavený v intenzitě 10–12 ks srnčí zvěře na 100 ha lesa.
Díky dobré spolupráci s myslivci zde přirozená obnova prosperuje bez nutnosti oplocování či nátěrů.
- Věnujete se také lesní pedagogice. Nakolik důležitou roli hraje podle vás komunikace s veřejností o dění v lesích?
Minimálně v případě státních a veřejných lesů naprosto zásadní. Například tento les přímo navazuje na intravilán Říčan a několika dalších obcí a je přístupný Pražskou integrovanou dopravou. Jakmile se lidé po práci obléknou do sportovního, často si ťukají na čelo, proč jezdím po lese, byť jsem v zeleném a mám služební auto.
Tady téměř každá těžba vzbuzuje emoce a musí se nějak komunikovat. Vznikají tak komplikace a vyžaduje to dodatečné vklady energie, ale svědčí to o tom, že lidé mají les rádi a mají k němu vztah. A to je dobře.
Udržuji živé vztahy s okolními obcemi. Pokud je potřeba zajistit stánek lesní pedagogiky, exkurze, příspěvek do věstníku, poradenství k lesu, vánoční stromek atp., vždy se snažím vyhovět.
Odbornost personálu, připravenost absolventů
- Aby převod porostů fungoval dle záměrů, je důležité hodnotové a odborné sladění všech zúčastněných. Daří se dnes personálně zajistit provoz, pokud jde o profesionalitu, zájem i odpovědnost?
Máte pravdu, bez lidí to nejde. Ano, daří. Těžba dříví probíhá výhradně vlastními zaměstnanci. Lesnický úsek představuje stálé živobytí pro jednoho dřevorubce, a toho tu naštěstí máme. Blokově na větší objemy prací jsou k dispozici traktory a několik harvestorových uzlů. Všichni do jednoho umí udělat znamenitou práci.
Nelituji času, když na chvíli zastavíme stroje, uvaříme dobrou kávu a zakousneme dortík. Probereme život a vymyslíme další postup. Netvářím se, že vím vše nejlíp. Zásah je vyznačený, řeknu, co jsem tím zamýšlel, a část řešení úmyslně nechávám na operátorech a dřevorubci. Práce je pak více baví. Chci, ať na pracovišti vládne dobrá nálada a vzájemný respekt, je to pak znát.
Trochu jiná situace je v pěstební činnosti. Tady ještě částečně využívám soutěžené službové firmy, přičemž výsledky hodnotím spíše rozpačitě. Objektivně je to komplikované dílo, plochy jsou malé, daleko od sebe, často obtížně přístupné a není tu signál. Když je firma zavedená (organizačně a cenově) na péči o větší plochy kalamitních holin a přijede do výběrného lesa, není to úplně ono. Naštěstí už se pomaličku formuje stálejší kolektiv.
Víte, já chci, aby lidé byli za dobrou práci adekvátně odměněni. A vůbec mi nevadí, když je práce relativně drahá na technickou jednotku. Při úspoře nákladů má větší efekt danou činnost omezit na minimum, anebo ji neprovádět vůbec.
Radek Kajfosz považuje otevřenou komunikaci o lesním hospodaření za klíčovou – jak s veřejností a myslivci, tak i mezi profesními kolegy.
- Jak z hlediska nepasečných způsobů hospodaření hodnotíte připravenost absolventů lesnických škol?
Minimálně na obou fakultách jsou znamenití učitelé a věnuje se tomu dostatečná pozornost. A například současný Školní lesní podnik Masarykův les ve Křtinách při studiu lesnictví prostě nelze minout.
Především mám ale velmi dobrý pocit ze samotných studentů. Jistě, jsou mezi nimi velké rozdíly, ale jak je tak pozoruji a pročítám jejich práce, naplňuje mě to optimismem. Na nějaké úrovni mi přijdou dospělejší a v něčem krásnější, než byla moje generace.
Přírodě blízké systémy hospodaření velmi dobře nasedají na celospolečenskou objednávku, studenti cítí, že přesně toto se po nich bude chtít, a jdou pak tomu naproti.
Celý rozhovor najdete v srpnovém vydání Lesnické práce. Předplatné snadno získáte ZDE.
Vize navzdory výzvám
- Můžete nastínit vaše budoucí záměry a vize dalšího směřování Klokočné?
Klokočná má zůstat převodem na jednotlivě výběrný les v co nejčistší podobě. Druhá část lesnického úseku nabízí 320 ha velice vzhledného příměstského lesa a ten směřuji k Dauerwaldu. Na vedlejším polesí se nachází 325ha objekt Samechov, který je kolegy veden k ekologickému lesnictví. Myslím, že je slušně našlápnuto.
Kromě výše zmíněného mezi moje cíle patří:
- Pokračovat v hledání optimální zásoby pro bezpečnou produkci. Běžný přírůst na Klokočné je nyní 6 m³/ha/rok. Stanoviště jsou tu chudá, často podmáčená, přesto se domnívám, že mají na víc.
- Vyvinout dobrý systém započetí s přestavbami skrze 40leté probírkové porosty. V podstatě se jedná o řízené napodobení sněhového polomu, který dal původně Klokočné vzniknout.
- Ověřit hospodářsky odůvodněné alternativy k autoredukci.
- Dokončit síť zpřístupnění lesa v modelovém rozestupu linek přibližně 45 m bez narušení estetiky lesa.
- Společně s místními myslivci vytvořit příklad dobré praxe. Dokázat najít rovnováhu mezi lesem a zvěří pouze pomocí měkkých metod v dohledném čase. Dětem na programech říkám, že i zvěřina je plodem lesa, který přirůstá. Badatelská otázka zní: odlov kolika kilogramů srnčí zvěřiny/ha lesa zajistí jeho bezproblémové odrůstání?
Aby Klokočná dobře plnila úlohu demonstračního objektu lesního hospodářství, měla by představovat vyzrálý, a přesto živý myšlenkový koncept s názornou ukázkou v terénu. Přiznám se, že „cílovka“ jsou pro mě mladí lidé. Ale samozřejmě, i pokud vám bylo už 30, ohlaste se a přijeďte také na návštěvu. Těším se na mudrování o lese v lese, třeba na něco přijdeme.
Děkuji za odpovědi (16. 7. 2025), Markéta Medová
