Riziko plošného požáru v bezzásahové zóně s ponechanými soušemi je nepoměrně vyšší než v oblasti, kde se hospodaří

Zkušenosti a opatření vycházející z požáru v Českém Švýcarsku

• Požár v Národním parku České Švýcarsko byl bezprecedentní událostí pro celou Českou republiku, pro hasiče obzvlášť. Shrňte prosím hlavní poznatky a ponaučení, které tato událost přinesla.

O požáru v NP České Švýcarsko a jeho hašení jsme vydali finální zprávu, lehce odlišnou od té, kterou vydala Správa národního parku, respektive Ministerstvo životního prostředí ČR. Nakonec jsme se dohodli s novým, tehdy ještě zastupujícím ministrem Petrem Hladíkem, že zprávu sjednotíme, a následně byla vydána finální verze ve spolupráci ministerstev vnitra a životního prostředí. Je velmi obsáhlá, včetně detailního rozboru požáru od samotného vzniku až po jeho likvidaci, a poukazuje na nutnost změn. Nikterak nezpochybňujeme funkci a přínosy národních parků ani jejich bezzásahových zón, ale jasně říkáme, že nesmí dojít k ohrožení životů, zdraví a majetku lidí, kteří v národním parku žijí, podnikají, případně se tam rekreují. Proto od začátku tvrdíme, že je třeba se zaobírat čtyřmi základními věcmi: přístupovými komunikacemi pro hasiče, dostatkem vodních zdrojů pro hašení, odstupovými vzdálenostmi od takzvaných bezzásahových zón, aby se nám požár podařilo udržet v určitých parametrech. A konečně velký vliv na celý průběh požáru má také jeho včasná identifikace. To jsou čtyři základní výstupy, které si z požáru v Českém Švýcarsku odnášíme a které bychom chtěli zohlednit v legislativě.

V NP České Švýcarsko se rozvinuly všechny tři typy lesních požárů – pozemní a korunový, následně i podzemní. Foto: HZS ČR

Pro nás tento požár znamená i určité změny v přístupu z hlediska hašení. Naše rozbory tohoto, ale i dalších lesních požárů za poslední dva roky ukazují nutnost masivnějšího nasazení sil a prostředků co nejrychleji po identifikaci požáru. Druhý moment, který s tím velmi úzce souvisí, je používání letecké techniky, kdy se jednoznačně ukázalo, že velký vrtulník s objemem bambi vaku 3 až 3,5 tisíce litrů je tou nejefektivnější technikou pro hašení tohoto druhu požáru v ČR. Vrtulník hasební látku pustí na konkrétní místo a s větším počtem vrtulníků je efektivita několikanásobně větší než u hasicích letadel, která nedosahují takové přesnosti a mají i delší cyklus nabírání a vypouštění vody. Navíc Česká republika nemá dostatek volných vodních ploch, kde by letadla typu Canadair mohla vodu nabírat. Například italští piloti chtěli nabírat vodu z Labe, ale to nebylo možné, protože přes řeku byly natažené dráty elektrického vedení, resp. se tam nacházely i jiné překážky. Po zmíněném požáru jsme pořídili ve spolupráci se Správou státních hmotných rezerv mobilní nádrže FireFlex pro rychlé nabírání vody do bambi vaků, které jsou dnes již k dispozici u každého HZS. Máme také pravidelné výcviky leteckého hašení s Policií České republiky a privátními provozovateli.

Vrtulník Sikorski UH 60 Black Hawk polské policie při nabírání vody do bambi vaku z mobilní nádrže. Foto: HZS ČR

Další zásadní zkušenost se týká použití hadic o menším průměru a menších dopravních prostředků – různých čtyřkolek, šestikolek. Tato technika nám v minulosti chyběla. Nyní máme rámcovou smlouvu, která nám umožňuje, že do budoucna bude touto technikou disponovat každý HZS jednotlivých krajů.

Z pohledu taktického jsme se nechali poučit od evropské poradní mise na hašení lesních požárů. Bylo zde deset expertů a z tohoto setkání vznikla velmi zásadní zpráva, kde jsou shrnuty velice důležité poznatky pro nás hasiče i lesníky nebo pracovníky správ národních parků.  

Zpráva poukazuje na nedostatky, které z mezinárodního pohledu v České republice v problematice lesních požárů existovaly a existují. Řekněme si to na rovinu, tím, že jsme u nás nezažili rozsáhlé lesní požáry, nebyla požární prevence v lesích ani hašení lesních požárů prioritou. Máme také společné mezinárodní projekty, které nám umožňují získávat zkušenosti s hašením lesních požárů z oblastí, kde s nimi bojují podstatně častěji.

Další věc, kterou určitě chceme udělat, je certifikace našeho modulu (speciálního souboru lidí a prostředků) na hašení lesních požárů pozemní cestou. Tento modul jsme několikrát využili u nás i v zahraničí.

Připravujeme se i na to, že jakmile začneme pracovat s vlastními těžkými vrtulníky, budeme schopni realizovat i takzvané výsadky. Vrtulník by dopravil zasahující hasiče s menší, zhruba tisícilitrovou nádrží na jinak nedostupné místo a tam by pomocí čerpadel a hadic malého průměru byli schopni hasit.

• Kde vidíte dnes s odstupem času hlavní faktory, které měly za následek rozvoj požáru na ploše přesahující 1 000 hektarů?

Za hlavní faktor považujeme bezesporu vítr, který v průběhu požáru několikrát změnil směr i sílu. Dalším podstatným faktorem bylo i to, že se zde rozvinuly všechny tři typy lesních požárů – pozemní a korunový, následně i podzemní, přičemž korunový požár přispívá nejvíce k šíření ohně. A to byl z hlediska hořlavé hmoty fenomén, který i za přispění větru dovolil přenos hořících částeček na velmi dlouhou vzdálenost, troufnu si říct ve stovkách metrů.

Podstatným faktorem se stal ale také terén, který byl mnohdy skutečně nedostupný. Že jsme nebyli schopni udržet požár v určitém rozmezí, ovlivnilo i to, že jsme tam opravdu nikde neměli žádné odstupové vzdálenosti.

No a ať se to někomu líbí, nebo ne, tak bezzásahová zóna s obrovským množstvím suchého odumřelého dřeva logicky způsobila, že vydatnost požáru byla podstatně větší než u běžného hospodářského lesa.

• Požár v NP vedl k mnoha úvahám o pochybení na straně Správy národního parku, ale také u HZS. Pokud se nepletu, krátce po požáru v Českém Švýcarsku skončilo vedení HZS Ústeckého kraje. Vidíte dnes na jejich straně nějaké pochybení?

I když se jednalo o bezprecedentní událost a byla to naše první zkušenost s takto rozsáhlým lesním požárem, máme určité postupy, které se bez ohledu na to, o jaký požár se jedná, musí respektovat a aplikovat. A v tomto případě mohlo být v prvních hodinách, možná v prvních dvou dnech nasazení sil a prostředků mnohem intenzivnější.

Boj o Meznou. Foto: HZS ČR

Přístup Správy národního parku nechci nyní úplně hodnotit, protože ještě probíhá správní řízení. Hasičský záchranný sbor Ústeckého kraje vydal rozhodnutí, proti němuž se Správa národního parku odvolala. Řízení je v procesu, takže nechci předjímat, jakým způsobem to dopadne. Je ale faktem, že již kroky, které park po požáru udělal, byť nejsou z našeho pohledu úplně dostatečné, samy o sobě říkají, že zde k nějaké sebereflexi došlo. Správa parku začala například osazovat flexibilní vodní nádrže a více se stará o přístupové komunikace.

• Říkáte, že opatření parku nevnímáte jako úplně dostatečná. Co by měla Správa národního parku udělat, aby ty kroky byly podle vás vyhovující?

Měla by v plném rozsahu aplikovat opatření, která považujeme za optimální a která se snažíme dostat do legislativy, tedy do zákona o požární ochraně. Měla by být zohledněna specifika a rizika v oblastech ponechaných samovolnému vývoji. Zopakuji hlavní principy, a těmi jsou průjezdnost cest, dostupnost vody, odstupové vzdálenosti od rizikových ploch a včasná detekce požáru.

Statistika lesních požárů v období 2019-2023. K 31. 7. 2024 bylo zaznamenáno 853 lesních požárů na celkové ploše 104 hektarů.  Zdroj: GŘ HZS ČR

• Likvidace požáru v NP České Švýcarsko byla extrémně náročná po všech stránkách. Jaké byly konečné finanční náklady spojené s likvidací tohoto požáru a jak se je podařilo pokrýt?

Finální částka, která byla pokryta přímo ze státního rozpočtu, dosáhla 225 milionů korun. Poprvé v dějinách HZS se stalo, že došlo k odměnění zasahujících hasičů bez ohledu na to, jestli byli dobrovolní nebo profesionální. V průběhu třech týdnů se tam vystřídalo více než 6 000 hasičů. Považuji za velmi důležité, že vláda vyslyšela volání všech hasičů a postavila se k tomu čelem i v době, kdy ekonomická situace státního rozpočtu není bůhvíjak veselá. Samozřejmě, že to nejsou všechny náklady, protože některé šly k tíži jiných resortů bez toho, aby požadovaly nějakou kompenzaci.

Šířící se požárem ohrožoval budovy v Hřensku. Foto: HZS ČR

Aktuální rizika lesních požárů v plošně chráněných oblastech

• Podobně rizikové rozsáhlé plochy odumřelého lesa se většinou nevyskytují v hospodářských lesích, ale dále představují potenciální riziko v národních parcích a dalších územích ponechaných přirozeným procesům, zejména stále v Českém Švýcarsku nebo na Šumavě. O možném riziku vzniku požáru se mluví i v souvislosti s vyhlašováním národního parku na Křivoklátsku. Jak hodnotíte požární rizika v těchto specifických oblastech a jaká jsou hlavní doporučení, případně nařízení správám NP, aby se riziko rozvoje rozsáhlých požárů lesa minimalizovalo?

České Švýcarsko je specifické terénem i častým suchem. Na Šumavě je situace poněkud jiná, ale i tak předpovídat zde riziko požáru by bylo věštěním z křišťálové koule, protože nikdo z nás nedokáže říct, co udělá změna klimatu v následujících letech. Z mého pohledu může být riziko na Šumavě podobné jako v Českém Švýcarsku, byť pohledově vypadá Šumava zelenější.

• Na Šumavě zřídila tamější Správa národního parku vlastní požární jednotky. Je toto cesta, jak by měly národní parky v případě zvýšeného požárního rizika v důsledku plošného odumření lesa postupovat?

Ano, a je to cesta, kterou jsem předpokládal rovněž u NP České Švýcarsko. Očekával jsem, že dojde k dohodě mezi parkem a obcemi a zřídí společné jednotky předurčené pro hašení lesních požárů. To znamená, že by měly speciální techniku, vybavení i odpovídající počty lidí a z toho plynoucí rychlejší akceschopnost, protože nejbližší stanice HZS je nyní v Děčíně. Doporučili jsme, aby tzv. JPO 3 (jednotka požární ochrany) v Hřensku, která vyjíždí do deseti minut, povýšila na JPO 2, kde již budou sloužit hasiči v pohotovosti a výjezd jednotky by byl do pěti minut. Navrhovali jsme také, aby se park finančně podílel na chodu této jednotky.

• Proč se to zatím v Českém Švýcarsku nepodařilo?

 To je sice dobrá otázka, ale ne na mě. V Hřensku došlo ke změně vedení obce. Nová paní starostka vyměnila vedení místního hasičského sboru, což nevidím jako úplně šťastné řešení, protože ti lidé, kteří podle mých informací odešli, měli místní znalosti i zkušenosti z hašení lesních požárů. Doporučili jsme vedení obce, aby si požádalo v rámci dotačního programu o novou techniku, což se také nestalo. Nakonec by se tam ale nová cisterna z projektu Interreg měla dostat.

Pohled do Pravčického dolu krátce po uhašení požáru v srpnu 2022.

Pohled do Pravčického dolu v srpnu 2024. Z důvodu rizika pádu stromů upozorňuje návštěvníky na zákaz vstupu cedule.

Za nutné považuji i to, aby došlo k dohodě o spolupráci se Správou národního parku a aby se jednotka požární ochrany posunula do lepší formy spolupráce, než tomu bylo doposud. Když jsem byl v květnu v Českém Švýcarsku naposled, některé vodní zdroje, které jsem viděl a používali jsme je v průběhu požáru, byly bohužel možná v ještě horším stavu než před dvěma lety, což pro mě jako pro hasiče není potěšitelné. Netěší mě ani to, že v zóně, která nebyla charakterizována jako bezzásahová, veškeré dříví zůstalo. To, že momentálně něčím zarostlo, ještě neznamená, že se z něj stalo dřevo nehořlavé.

Děkuji za rozhovor (12. 8. 2024), Jan Příhoda

Celý rozhovor najdete v zářijovém čísle Lesnické práce

V rámci tématu dva roky od požáru v Národním parku České Švýcarsko najdete také:

  Odpovědi ministra životního prostředí Petra Hladíka

  Odpovědi ředitele Správy národního parku České Švýcarsko Petra Kříže

  Odpovědi starosty Doubice a lesníka Jana Drozda

  Odpovědi odborníka na lesní požáry z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze Romana Berčáka

  Odpovědi dobrovolného hasiče Jana Košíka

  Odpovědi majitele nemovitosti v obci Mezná Pavla Kozdery

  Odpovědi senátora Zbyňka Linharta

PŘEDPLATIT

OBSAH AKTUÁLNÍHO ČÍSLA: