ČSÚ je mediálně napadán, zejména ze strany Lesů ČR, za jednorázové nevydání dříve pravidelně publikovaného indexu cen surového dříví (vlastníci). Je tím však nepřímo napadáno právo a současně i povinnost úřadu dbát na objektivitu a nestrannost jím publikovaných údajů. A to je zejména důležité tam, kde se výsledků používá v legislativě nebo významných smlouvách. Proto je pro ČSÚ zásadní, aby se jeho statistické indikátory nevázaly jejich specifickým užitím a nestaly se tak nástrojem řešení problémů či sporů mimo působnost objektivního statistického měření v ekonomických, sociálních nebo jiných oblastech.
Každý statistický indikátor má předem danou svoji pevnou metodiku, kterou je nutno dodržovat. Může se však stát, že z nějakých objektivních důvodů nejsou dostupná data k dispozici nebo přestanou být spolehlivá. Může se také stát, že v některé ze sledovaných oblastí dojde k tak významné změně, že ve výpočtech původní statistiky nelze pokračovat dle předem vytýčených pravidel. Právě k tomu došlo začátkem roku 2011 v organizaci těžby a prodeje dřeva v podniku Lesy ČR, který byl nejvýznamnějším respondentem do té doby produkovaného cenového indexu vlastníků. V důsledku zastavení vlastního prodeje dříví lesními správami LČR na předem definovaném „odvozním místě“ se tak definice „záběru“ cenového indexu nejen „smrskla“ na pouhou třetinu, ale „zmizela“ tím také část popisované oblasti, která měla specifickou cenovou hladinu a jednotnou, od zbývající části odlišnou časovou charakteristiku cenového vývoje. Najít nějaké „pokračování“ původního cenového indexu potom pro statistika znamená buď porovnávat neporovnatelné, tedy ceny minulého období (4. čtvrtletí 2010) v celém původním rozsahu se „zbytkem“ v období následujícím po změně (1. čtvrtletí 2011), nebo „zúžit záběr“ indexu a srovnat pouze ceny od zbývajících respondentů. Tato druhá možnost však vede k cenovému indexu, který není možno jednoduše „navázat“ na původní časovou řadu indexů, protože nerespektuje rozdíl mezi průměrnou cenovou hladinu za „končící“ lesní správy LČR a za zbývající respondenty ve 4. čtvrtletí 2010. ČSÚ proto za 1. čtvrtletí 2011 zveřejnil maximální možnou jednoznačně objektivní informaci v dané oblasti, a to průměrné, ovšem přímo s předchozím obdobím neporovnatelné ceny, a dále pak cenový index a průměrné ceny „nevlastníků“.
ČSÚ je v současnosti ze strany LČR neprávem napadán, že jim uvedeným nepublikováním indexu za 1. čtvrtletí 2011 způsobil škodu v souvislosti s použitím indexu v jeho smlouvách. Jak však vyplývá z předchozího, oficiální index nelze dle dosavadní metodiky objektivně spočítat. ČSÚ následně po nevydání indexu deklaroval možnost provést případné propočty, které by mohly pro určitý specifický účel nahradit chybějící oficiální výstupy, a to zejména v oblasti tendrů Lesů ČR. Tento podnik skutečně zažádal o propočet a specifikoval si přitom metodiku, o které mylně prohlašuje, že je odpovídající metodice ČSÚ. Po ČSÚ potom požaduje, aby byl vzniklý propočet, nebo nějaký jiný podobný, prohlášen za „oficiální“ výsledek.
ČSÚ si je vědom problémů vzniklých v souvislosti s nepublikováním indexu vlastníků za 1. čtvrtletí 2011. Navíc, jak ČSÚ již dříve upozorňoval, tento index nebyl primárně určen k účelu valorizace cen v tendrech LČR, protože nebyl pro dominanci LČR vyvážený z hlediska zastoupení respondentů. Přesto nebyl nikdy ČSÚ oficiálně požádán o výpočet nějakého objektivnějšího indikátoru pro užití v tendrech. „Naskýtá se však přirozená otázka: Proč se má ČSÚ zabývat problémy užití svých výstupů v rezortu, za který je zodpovědný někdo jiný? Nebo snad má celá situace dojít až k nepřijatelnému precedentu, že jediný podnik pro své vlastní zájmy donutí soudní cestou ČSÚ „prohlásit za oficiální“ nějaký neobjektivní propočet a popřít tak nestrannost statistiky v této zemi?“ Říká Jiří Mrázek, ředitel odboru statistiky cen ČSÚ.
