Priority lesnicko-dřevařského sektoru v kontextu podzimních voleb II

Ing. Jana Kostelníková
Sdružení lesních školkařů ČR, z.s.

Z pohledu Sdružení lesních školkařů České republiky (SLŠ ČR, z.s.) by hlavní prioritou nové politické reprezentace měla být maximální snaha o eliminaci následků kůrovcové kalamity v zasažených lesních porostech na celém území České republiky a zajištění jejich včasné obnovy vhodným sadebním materiálem lesních dřevin. S tím samozřejmě souvisí zabezpečení dostatečné robustnosti systému péče o lesy, tedy budu-li konkrétnější, zajištění dostatečné finanční podpory majitelům lesů, která je spojena s obnovní povinností a kompenzací vynaložených nákladů na ochranu již obnovených ploch před zvěří. Bude tedy třeba zajistit pokračování finančního příspěvku vlastníkům lesů na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity, který bude adekvátní vzniklým škodám.

Zajištění dostatečného počtu pracovních sil pro obnovní či zalesňovací práce za stávajících podmínek bude dalším nelehkým úkolem pro lesní hospodářství. Není vyloučeno, že by mohl na podzim nastat nedostatek pracovníků pro tyto pěstební činnosti. I zde může budoucí politická reprezentace hodně pomoci.

Veškeré úsilí by tedy mělo být zaměřeno na odstranění ekonomických a ekologických škod v lesních porostech způsobených kůrovcovou kalamitou a dále na pěstování a výchovu lesů plnících veškeré své funkce.

Neméně důležitým úkolem směrem do budoucnosti je ochrana a zajištění reprodukce genetických zdrojů reprodukčního materiálu významných druhů lesních dřevin na území České republiky. Jedná se o zabezpečení uchování a trvalého využívání těchto zdrojů spolu se zajištěním dostatečného množství kvalitního semenného materiálu nezbytného pro vznik odolných a kvalitních lesních porostů, plnících nejen produkční funkci, ale i stále více na významu nabývající mimoprodukční funkce lesa. I to by mělo být v lesnicko-dřevařském sektoru jednou z priorit k řešení pro politickou reprezentaci vzešlou z podzimních voleb.

Ing. Jiří Pohan
Česká komora odborných lesních hospodářů

Jako OLH pracující na Vysočině pro drobné vlastníky vidím několik zásadních problémů, které je nutno řešit. Situace v lesích drobných vlastníků zničených kůrovcovou kalamitou na Vysočině ukazuje, že stávající rozsah povinností daných zákonem pro hospodaření je prakticky nenaplnitelný. V situaci, kdy nejsou dostatečné těžební kapacity, nejsou a ještě několik let nebudou sazenice, není možno najít dodavatele pěstebních prací, vlastníci nemají peníze, protože po zpracování kůrovce a prodeji dřeva téměř nic nezbylo, nemůžeme očekávat, že všichni budou dodržovat zákonné lhůty a nařízení. Kůrovcová kalamita je pohroma, kterou vlastníci přímo nezavinili a nebyli schopni ji zvládnout a ani jí zabránit. V této situaci se ukazuje, že zákon, který dělá z velkého množství dotčených osob přestupce a v reálu jej nebude možno naplnit, je nutno alespoň v některých parametrech změnit. Slepé vymáhání zákona státní správou se zdůvodněním, že majetek zavazuje, nebude řešením. Stejně jako aktuální povodně nebo i katastrofické tornádo jsou živelní pohromou a k postiženým směřuje následně spousta pomoci, je potřeba se podobně dívat i na kůrovce a kromě pomoci finanční, která alespoň v základu nějaká je, pomoci i změnou v legislativě. Ony se lesy nakonec nějakým způsobem obnoví, mnohdy budou pestré a opravdu přírodě blízké, což jsme vlastně vždycky chtěli. Jen to nebude v zákonných lhůtách a podle všech vyhlášek.



Dále bude nutno dořešit rozpracovaný (spíše „rozbojovaný“, nebo „rozlobovaný“) zákon o myslivosti. V našich kůrovcových „přírodě blízkých" lesích bude zvěř jednoznačným limitujícím faktorem. Příroda má v obnově obrovskou sílu, ale zvěř v nepřírodních počtech je silnější. Vlastníci, kteří chtějí dodržovat zákon, vynakládají obrovské prostředky a síly do obnovy lesa a výsledek je téměř nulový.

Všichni víme, že les plní mnoho funkcí a produkční je v poslední době opravdu až ta poslední. Již delší čas se mluví o zavedení jakési formy plošné roční podpory (obdoba zemědělské sazby na plochu), která by mohla pomoci vlastníkům plnit potřeby obnovy a kompenzovala by čerpání mimoprodukčních funkcí lesů společností. Nové lesy již pravděpodobně nebudou tolik výnosové, jako bylo smrkové lesnictví dosud, a vlastníkům by tak touto formou majetek přinášel kromě povinností a závazků i nějaký profit. Myslím, že teď je více než vhodná doba tuto diskusi rozvinout a přesvědčit společnost, že tato forma podpory je potřebná.

Ing. Pavel Draštík
Česká lesnická společnost

Osobně považuji letošní volby z pohledu lesnicko-dřevařského sektoru za hodně důležité. ČLS uvažovala, že sama osloví relevantní politické strany s dotazem na jejich záměry či jejich směřování v lesnictví všeobecně, ale řekli jsme si, že počkáme na jejich volební programy. Musím si přiznat, že lesnictví a lesnictvo jsou opět na okraji jejich zájmu. Samozřejmě jsme mohli pozorovat v poslední době různé protichůdné názory politických stran, ke kterým se vždy ta či ona část lesnictva přiklonila nebo je podporovala. Vzhledem k tomu budou tyto nadcházející volby s velkou pravděpodobností zlomové. Já osobně jsem vždy považoval a stále považuji za jeden z hlavních pilířů budoucnosti lesnicko-dřevařského komplexu zachování jeho konkurenceschopnosti pro budoucí generace.

To ale nepůjde bez rozumného a uvážlivého přístupu k hospodářským činnostem na lesních majetcích. Pokud bych tedy něco považoval za prioritu pro celé lesní hospodaření, tak je to zachování principu trvalého tržního ekonomicky udržitelného hospodaření v lesích všech majitelů bez rozdílů či nadřazenosti některého z druhů vlastnictví. Což přináší co nejmenší nutnou ingerenci státu a zároveň omezení všech možných environmentálních a ekologických doporučení či příkazů všem vlastníkům lesa na jejich majetku, který je jejich hospodářským statkem a vlastnictvím. Uvítám tedy všechny kroky, které povedou k tomuto cíli.

Dalším bodem, který je v programech stran, je vyhlašování dalších přísně chráněných území. Jsme svědky, že se to mnohdy děje proti vůli místních samospráv a občanů žijících v daném území, kde jsou doma oni a ne politici, kteří o tom chtějí rozhodovat. Už vůbec si toto nedovedu představit proti vůli vlastníků lesních pozemků. Další otázkou je zachování podpor hospodaření v lesích, jak je již více než 25 let zavedeno. Nepředpokládám, že by to byl systém špatný, ale určitě si zasluhuje inovaci a revizi, která podporu vlastníkům vylepší a její získání bude nárokové a nebude mít složitou administraci. Tady si dovolím být při svém věku trochu kverulantem a konzervativním lesníkem. Systém celoplošných dotací určitě nepovede k zachování tržního prostředí a konkurenceschopnosti v lesnictví. Tady zcela jistě platí věta jednoho z mých kolegů, který řekl: „Chceš-li něco spolehlivě zlikvidovat, tak to dotuj.“ Rád bych upozornil na rozdíly ve slovech podpora a dotace. Tady bych rád požádal nově vzešlou politickou reprezentaci, aby neslibovala všemožné dotace ze státního rozpočtu na úkor budoucích generací, výměnou za to, že se v lesích přestane hospodařit a budou se ponechávat ladem. To si naši občané, veřejnost a přírodní bohatství, které máme v podobě lesních porostů a lesů, zcela jistě nezaslouží.

Milan Hron
Pro Silva Bohemica

Hlavní krátkodobou prioritou by mělo být zastavení kůrovcové kalamity. Ta s sebou táhne či přímo generuje problémy další – neuvěřitelný vývoz primární suroviny kamkoliv, silné omezení produkce dříví, nerovnováhu mezi nabídkou a poptávkou celkovou i lokální, s tím související převážení materiálu sem a tam, navazující zvýšené zatížení cestní sítě a její následné vynucené opravy atd. Těch souvislostí by se dala najít celá řada.

Jistě, vypadá to jako hraběcí rada, ale řekněme si upřímně – pustil se vůbec někdo do analýz, proč se i po několika letech „boje" (ona je to spíš asanace) pořád objevují plošně rozsáhlá ohniska, proč je v lese pořád tolik nezpracovaných i čerstvých souší (ten původní termín na jejich zpracování se velice blíží a neřekl bych, že jsou všechny určeny k žádoucímu obohacení lesního prostředí), zda jsou různé pobídky a motivace dost účinné na to, abychom se v kooperaci s poměrně vláhově příznivými roky mohli vrátit ke skutečnému hospodaření, tj. provádění úmyslných zásahů?

• Nevypadá to jako úkol pro politiky, ale zřejmě jen oni dokážou zaúkolovat zainteresované resorty, aby rychle změnily či posílily svoji činnost. Nemyslím tím strategie – těch už máme až dost – ale konkrétní kroky v rámci jejich možností a pravomocí, které mohou začít pomáhat hned. Například aktivizace a posílení státní správy: za viníky pokračování kalamity jsou dost často označováni „sousedé" (různého druhu vlastnictví a prostým pohledem přes údolí tomu musím dát za pravdu). Je nereálnou možností přechodně pořídit státní správě na sezónu brigádníka s motorem, který by rekognoskoval situaci a státní správa by pak pracovala v režimu „z vlastního podnětu"? Pokus byl kdysi učiněn, ale nedotažen za strany MZe. Je příliš nákladné zřídit na portálu některé státní instituce chráněný přístup do aktualizovaných fotosnímků pro státní správu a OLH? Pokud toto nejde, snímkovat jako v minulém století letecky? Proč není podporováno jarní „dočištění" pozdě zpracovaných a již „sklizených" kůrovcových ohnisek? Hodně peněz, ale spíš drobné ve srovnání s tím, co budeme splácet dodatečně...

• Jasným politickým úkolem je novelizovat lesní zákon, který musí uvolnit ruce vlastníkům v hospodaření – tj. zejména odstraňovat limity tam, kde brání adaptaci lesů (lhůty zalesnění a zajištění, minimální zakmenění, existenci několikaarových holin pojmout jako porostní (a dočasné) mezery...) Ale to je další téma.
  
  
• Mnohaletým dluhem je novelizace zákona o myslivosti. Tu nelze ponechávat na „snaze a odhodlání MZe“, o kterých si myslím své.

Úkolem nejvyšším pak bude obsazení ministerstev (zejména MZe a MŽP, která musí spolupracovat) lidmi, kteří budou mít skutečný zájem a schopnosti věci posunout a v případě nutnosti i změnit.

prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc.
ČAZV, odbor lesního hospodářství

Z hlediska politických řešení jsou zásadně důležité hlavně dva aspekty, jednak sladění lesnického (a obecně zemědělského) s mysliveckým hospodařením v krajině, jednak racionální a ekonomické (z hlediska lesních podniků) řešení hospodaření u státních lesů.

Vysoké stavy spárkaté zvěře jsou limitním faktorem lesnického hospodaření. Fatální tlak na obnovu lesa omezuje výsadbu, obnovu a obecně pěstování citlivých listnatých dřevin (popřípadě jedle, douglasky) a enormně zvyšuje náklady obnovy a snižuje kvalitu starších porostů. Tyto problémy výrazně narostou spolu s potřebou obnovit rozsáhlé kalamitní plochy, vzniklé díky souhře nepříznivých přírodních a ekonomicko-sociálních podmínek. Navíc si musíme uvědomit, že současné mýtné porosty byly zakládány ještě za císaře pána bez většího vlivu vysoké zvěře a jsou minimálně poškozené ohryzem a loupáním, což není rozhodně případ mladších porostů. Dostatečné omezení těchto škod do budoucnosti je zásadním problémem, řešitelným snad v celkové úpravě myslivecké, lesnické a environmentální legislativy. Bude třeba sladit hospodaření v lese, myslivecké a environmentální přístupy (např. velké predátory, historické původní a invazivní druhy).

Druhý významný okruh problémů představuje hospodaření ve státních lesích. Současný stav, zaměřený vyloženě ekonomisticky, alespoň z úrovně rezortu, neumožňuje maximální uplatnění odborného potenciálu zaměstnanců státních lesů v plné míře. Optimalizace vztahů mezi producenty dřeva a zpracovatelským sektorem, respektive její legislativní základy, je dalším kruciálním problémem managementu celého řetězce. Uvolnění rukou odborné stránce lesnictví a zjednodušení cesty dřeva od producentů ke zpracovatelům by určitě pomohly zvýšení ekonomické stránky celého sektoru. Návazný problém představuje dostatečná úroveň, kvalitativní i kvantitativní, pracovních sil v lesnickém sektoru. Nedostatek kvalifikovaných a odborně zdatných zaměstnanců zejména v dělnických profesích limituje kvalitu prací odváděných ve prospěch lesa.

Politická reprezentace by si pak měla uvědomit základní rozdíl mezi manažerem/podnikatelem a hospodářem. Ten první hledá maximální efektivitu vložených prostředků, především z krátkodobého, momentálního hlediska, ten druhý zvelebuje svěřený majetek a hledá nejlepší cestu k jeho rozvoji. To je z hlediska stavu lesů, z hlediska pohledu století, velmi významné. Končívá to tím, že manažer/podnikatel se přesouvá na jinou pozici/firmu, kdežto dobrý hospodář většinou pokračuje. Další naléhavé úkoly, tedy sladění ekonomických a obecně společenských zájmů, by pak byly sice obtížně, ale určitě průchodně řešitelné v rámci sektoru a jednotlivých účastníků v řetězci pěstování a využívání služeb lesa.

Ing. Jan Příhoda
CZECH FOREST think tank
Podle našeho názoru je nejdůležitější prioritou to, aby politici (stát) opustili poměrně častou představu, že mají lesní hospodářství silnými nástroji řídit. Stát by měl vytvářet vhodné, motivující podmínky pro existenci lesů a podnikání vycházející z produkčních, ale i dalších funkcí lesů, a to s maximálním respektem k různým formám vlastnictví. Stát může řídit státní lesy, i když i zde se jeví dlouhodobá odborná správa jako perspektivnější a efektivnější než ryze politické „řízení" ve čtyřleté periodě.

Aby vůbec stát mohl smysluplně dění v lesích ovlivňovat, je zapotřebí vznik jasné, společné a uchopitelné vize, která by měla vycházet z pečlivé analýzy dosavadního vývoje včetně vyhodnocení příčin aktuální kůrovcové kalamity. Následně by mělo dojít k úpravě legislativy spočívající zejména v jejím zjednodušení a motivaci vlastníků lesů k odpovědnosti. Aktuální vývoj totiž jasně ukázal, že ani velmi přísná legislativa (jeden z nejpřísnějších lesních zákonů v Evropě) není zárukou udržitelnosti lesního hospodářství.



S určitým nadhledem lze konstatovat, že sice v devadesátých letech došlo k transformaci lesního hospodářství do tržního prostředí s umožněním svobodného podnikání, ale legislativa byla transformována minimálně a stále připomíná spíše socialistickou regulaci, která navíc stále bují.

Z dalších priorit lze zmínit nutnost zavedení systému celoživotního vzdělávání, systému včasného varování před hrozícími riziky a efektivní distribuce informací, jak těmto rizikům předcházet a jak s nimi bojovat.

I když současný způsob financování evropských ekonomik prostřednictvím enormního zadlužování i různé zelené strategie ve své podstatě vybízí k posilování dotačního financování LH, tento odklon od tržního prostředí k prostředí dotačnímu by měl být velmi pečlivě zvažován. Nejenže tímto vzniká závislost vlastníků lesa na státu – poskytovatelích dotací, ale většinou ani nepřináší zásadní efekt producentům, ale spíše navazujícím odvětvím, což lze dobře vidět v zemědělství a potravinářství. Otázkou samozřejmě je i to, jak dlouho, v jaké výši a za jakých podmínek je možné národními a evropskými dotacemi lesního hospodářství podporovat.

V kontextu dopadů kůrovcové kalamity je ovšem nutné hledat nástroje postkalamitní podpory vlastníků lesů, neboť mnozí po kůrovcové kalamitě přišli o zdroje příjmů na dlouhou dobu. Je třeba také pečlivě sledovat stupňující se tlak na mimoprodukční funkce a tomu podporu vlastníkům lesů přizpůsobit.

Za zvážení též stojí vznik vlastního malého ministerstva lesního hospodářství, které by komplexně řešilo problematiku lesního hospodářství, dřevozpracujícího průmyslu a ochrany přírody v lesích. Vzhledem k tomu, že lesy tvoří 1/3 plochy naší země a plní velmi zásadní funkce, považujeme tuto myšlenku za opodstatněnou.

Budoucím vládním politikům je na místě popřát, aby dokázali pro své programy oslovit skutečné odborníky schopné komplexního pohledu na náš obor, vyhnuli se vlivu parciálních lobbistických tlaků a našli sílu a odvahu (chcete-li „koule") vnímat názory společnosti v širších souvislostech, a ne jenom podle síly křičících menšin.
Vrátíme-li se na začátek odpovědi, potom je třeba navázat tím, že hlavní zodpovědnost bude stejně ležet na každém z nás a bylo by naivní očekávat, že za nás politici vše vyřeší.

Děkuji za odpovědi (26. 7. 2021), Petra Kulhanová
Anketa vyšla v srpnovém čísle Lesnické práce

První část ankety najdete zde.