Jaké mohou být první kroky lesních hospodářů, aby hospodářské lesy lépe připravili na klimatickou změnu, aniž by přišly o svou produkční funkci? Vidíte prostor i pro opatrné využití vyzkoušených nepůvodních dřevin odolnějších vůči suchu a vyšším teplotám?
Ing. Václav Silovský, Ph.D.
Absolvoval lesní inženýrství na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v Praze a postgraduální studium na katedře myslivosti a lesnické zoologie. Od roku 2023 působil u vysokoškolského lesního statku v Kostelci nad Černými lesy - Lesy ČZU jako manažer pro výzkum a vzdělávání a od ledna 2025 zde převzal pozici výrobního náměstka.
V tuhle chvíli je na každém vlastníkovi, aby si zvolil, jakou cestou se vydá. Přitom jakýkoli krok netradičním směrem je podle mě lepší než zůstat ve stávajícím cyklu pasečného hospodaření. Pokud budeme dál postupovat standardně – uděláme holoseč, oplotíme a uměle vysázíme – druhové pestrosti nikdy úplně nedosáhneme, nebo jen velmi násilně a draze.
I my v univerzitních lesích postupujeme krok za krokem. Snažíme se vyhýbat holosečným způsobům hospodaření a nenásilně pracovat s lesní krajinou. Podporujeme přirozenou obnovu, která na mnoha místech republiky sama přináší potřebnou druhovou pestrost. Produkční schopnost přitom lze s trochou selského rozumu na daném stanovišti zachovat. Lesníci jsou tak vzděláváni a umějí tohoto cíle dosáhnout.
Otázkou ale zůstává, co budeme za produkční schopnost považovat. Bude ji i nadále představovat především majorita jehličnaté těžby, nebo jako produkční potenciál budeme vnímat také mladé listnaté porosty schopné poskytovat dobře obchodovatelnou surovinu?
S rostoucí dřevinnou pestrostí bude listnatých sortimentů přibývat. Zásadní proto bude, zda je dřevozpracující průmysl dokáže přijmout a otevřít jim trh.
Pokud budou listnaté dřeviny ekonomicky zajímavé pro zpracovatele i vlastníka, může to podpořit jejich přirozené zastoupení v porostech i odpovídající výchovu. Vlastníci, kteří se dívají dopředu – a těch je v sektoru velké množství, už dnes listnaté dřeviny podporují a vnášejí je do porostů, ať už uměle, nebo přirozenou cestou. Záleží ale na charakteru a možnostech konkrétního majetku. S tím souvisí i další důležité téma, kterým jsou škody zvěří.
I proto bych se snažil, aby vlastník postupoval co nejvíce nenásilně, využil potenciál konkrétní krajiny a přirozeného zmlazení, ve kterém se nějaký listnáč vždy objeví. Není pak nutné vše řešit oplocenkami, počítat minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin a řídit se pouze vyhláškovými počty sazenic.
Pokud vlastník kvůli tlaku zvěře nedokáže zajistit přirozený vývoj zmlazení, může případné listnáče individuálně ochránit a investovat do jejich podpory na úrovni jedinců. V budoucnosti by takové stromy mohly plnit funkci habitatových stromů, za které je plánována finanční kompenzace ze strany státu. To by mohlo vlastníky lesních porostů motivovat.
Co se týká introdukovaných dřevin, na Zemi byl kdysi dávno jen jeden kontinent, takže otázkou je, co považujeme za původní a co za nepůvodní na daném kontinentu nebo lokalitě. Obecně je to definováno časovou osou, ale z mého pohledu by to nemělo být dogmatem.
Důležité je podívat se i do historie. Zejména šlechtické rody sem odjakživa přivážely exotické dřeviny a zkoušely je vysazovat. Monarchie zasahovaly do několika evropských států a lidé přirozeně přenášeli dřeviny z jednoho místa na druhé. Jsem proto zastáncem toho, abychom se introdukovaných dřevin nebáli.
Ani u nepůvodních dřevin bych ovšem nevytvářel monokultury, ale snažil se hledat vhodné směsi. Kombinace různých porostních skupin jsou na jihu Evropy už poměrně dobře ozkoušené.
S introdukovanými dřevinami se dlouhodobě pracuje i u nás. Na jednom českém majetku jsme teď například viděli kaštanovník setý a je znát, že i s touto dřevinou už tam umějí pracovat. Do budoucna u nás mohou najít místo také další dřeviny, třeba cedr.
V Lesích ČZU už exotické dřeviny také zkoušíme. Výsadby vypadají slibně a některé mají velký potenciál. Máme tady například sekvojovec obrovský, což je neskutečně zajímavá a plastická dřevina.
Výhodou univerzitních lesů je, že můžeme vlastnosti a možnosti různých dřevin ověřovat v rámci výzkumu a dlouhodobě sledovat, jak se jim daří.
Tento článek měli k dispozici přednostně odběratelé časopisu Lesnická práce. Přidejte se k nim a mějte přístup k aktuálním informacím z oboru - předplatné snadno získáte ZDE.
Ing. Jan Ferkl
V roce 1987 začal pracovat na Lesním závodě Dobříš a následně u Lesů ČR působil v různých funkcích až do roku 2010. Po pětileté zkušenosti u soukromé lesnické firmy nastoupil v roce 2015 k Arcibiskupství pražskému na lesní správu, kde je zaměstnán dodnes.
Lesní hospodář si v dnešní situaci musí odpovědět na několik základních otázek:
- Jaké má zadání od vlastníka lesa?
- V jakém stavu a na jakém stanovišti je jemu svěřený les?
- Na jaké podmínky les adaptuje (zakládá, připravuje)?
- Co znamená adaptace svěřeného lesa na klimatickou změnu?
Zadání: U většiny vlastníků je v hospodářských lesích zadáním dlouhodobá, vyrovnaná výnosovost z lesa. Zjednodušeně řečeno bezpečnost produkce zaměřená na co nejvyšší výnosy z lesa. Je třeba si uvědomit, že hospodářský způsob je jen cesta k dosažení zadání. Každý, kdo něco vlastní, a u lesa to platí dvojnásob, si musí rozmyslet, zda chce maximalizovat výnos i za cenu vysokého rizika, anebo hledat únosnou míru rizika (nikdy není nulové) za cenu snížení maximálního výnosu. Samotnou kapitolou těchto úvah je situace, zda zašetřovat staré, zvěří poškozené porosty smrku pro vyrovnání poklesu těžby za 20 nebo 30 let.
Zdravotní stav a stanoviště: Aktuální stav lesa a zejména stanoviště je určujícím faktorem pro volbu postupu ke splnění zadání (tedy bezpečné výnosovosti z lesa). Na chudých vysychavých stanovištích by mělo být snahou lesníka minimalizovat vstupy při obnově. Naopak na stanovištích s dobrým produkčním potenciálem se může investice do kvalitního následného porostu v budoucnosti zhodnotit.
Budoucí podmínky: Těžko předpovídat, pro jaké podmínky dnes lesy zakládáme. Ví někdo, jak bude za 100 let? Současné klimatické modely neobsahují všechny proměnné, které ovlivňují budoucí vývoj klimatu. Odpovědný hospodář musí obhospodařovaný les připravovat na co nejširší rozpětí možných variant.
Adaptace: Zjednodušeně řečeno jde o zvýšení stability a odolnosti lesa, a to v široké škále možných abiotických i biotických poškození, které budoucí vývoj klimatu s sebou v dalších mnoha desetiletích přinese. Stabilitu lesních porostů je třeba zakládat na stabilitě jednotlivých stromů, které tvoří stabilní porost. Stabilitu je třeba chápat v celé šíři významu, tedy nejen jako stabilitu mechanickou, ale i jako odolnost proti výkyvům počasí, extrémním teplotám, suchým epizodám, v neposlední řadě jako odolnost proti biotickým škůdcům. Za stabilitu je třeba považovat i to, že když jedna část porostu odumře (etáž, dřevina aj.), je k dispozici další část porostu, která ztráty nahradí.
Přečtěte si také: Očima dvou generací: Zkušenosti s přírodě blízkými způsoby hospodaření
Návrh prvních kroků (na příkladu smrkového lesa středních poloh):
- Přestaňte úmyslně dělat holiny s výjimkou vnášení slunných dřevin.
- Preferujte přirozenou obnovu, i za každou cenu, a to rovněž u přirozené obnovy smrku ve 2. nebo 3. LVS. Já doporučuji pracovat s ní, maximalizovat přirozený výběr (pracujte se světlem, nikoliv s pilou) a doplnit další dřeviny – ideálně přirozeně. Nechte, ať se prosadí ti jedinci, kteří mají větší odolnost proti suchu.
- Minimalizujte vliv zvěře na únosnou míru.
- Preferujte založení porostu prostorově, druhově i věkově rozrůzněného.
- V prořezávkách preferujte jakoukoliv příměs. Zkuste v jedlovém nebo bukovém kotlíku uvolnit břízu či osiku. Zásah dělejte v úrovni, ponechte podúroveň. Soustřeďte se na zdravotní výběr a konkurenci v úrovni.
- Probírky provádějte včas, intenzivně a ve prospěch cílových stromů. Uvolňujte je od úrovňových konkurentů.
- Obnovu zahajujte včas, volte co nejdelší obnovní dobu. Probírky přejdou do obnovy, aniž si to uvědomíte.
- Pro obnovu DB využijte každou porostní mezeru, není-li zbytí, porušte pravidlo o úmyslných kotlících.
- Používejte harvestory již od prvních výchov.
- Učte se od zkušených.
- Nepůvodní dřeviny mají jistě své místo, zejména jako přimíšené nebo vtroušené.
Děkuji za odpovědi (14. 9. 2026), Martina Nentvichová
