Jaké máte zkušenosti s přírodě blízkými způsoby hospodaření? V čem spočívají jejich hlavní přínosy, a kde naopak vidíte rizika?
Ing. Jan Suk
Vystudoval SLŠ v Písku a Fakultu lesnickou a dřevařskou ČZU v Praze. V rámci vzdělávacího programu Erasmus úspěšně dokončil dva semestry na lesnické fakultě v severní Anglii na univerzitě Cumbria. Po ukončení studia v roce 2021 nastoupil k firmě Jihozápadní dřevařská a.s. na pozici hajného. Od roku 2022 zastává post divizního ředitele, do jehož náplně patří zajištění komplexní lesnické služby jak pro Lesy ČR, tak pro nestátní vlastníky lesů.
V lesnické praxi jsem krátký čas, a navíc ve funkci, kde ovlivňuji způsob hospodaření u jednotlivých subjektů nepřímo – o lesnickém zásahu rozhoduje vlastník lesa. Nicméně díky studiu jsem viděl různé typy přírodě blízkého hospodaření (PBH) napříč Evropou. Zajímavou zkušenost se změnou hospodaření jsem nabyl v severní Anglii, kde zejména státní lesy přechází z „velkopasečného“ hospodaření na přírodě bližší. Jednotlivé holiny po úmyslných těžbách smrku sitky zde často dosahují několik desítek, ojediněle i stovek hektarů. Jenže při nynější klimatické změně se tento styl hospodaření, přestože je v ideálních podmínkách (roční srážky 1 500 mm, nízká početnost spárkaté zvěře i škůdců) vysoce ekonomický, ukazuje jako dlouhodobě neudržitelný. Proto britští lesníci přecházejí na PBH a inspiraci hledají i ve výběrných lesích na Klokočné.
Přínosy
- Statická a kalamitní odolnost: Výběrná a vertikálně diverzifikovaná struktura snižuje riziko plošných polomů a následného kalamitního šíření podkorního hmyzu.
- Mikroklima a vodní režim: Nepřetržitý zápoj zabraňuje vzniku extrémního holinového mikroklimatu, omezuje evaporaci i vyplavování živin. Přírodě blízké hospodaření proto lépe propojuje produkční funkci lesa s funkcí půdoochrannou a vodohospodářskou.
- Redukce pěstebních nákladů: Maximální využití přirozené obnovy zásadně snižuje výdaje v pěstební činnosti, zejména na umělou výsadbu a následnou péči o zalesněné kultury.
- Kontinuální finanční tok: Na rozdíl od jednorázového výnosu při holoseči poskytuje nepasečné hospodaření pravidelné, menší příjmy v kratších těžebních intervalech.
Negativa a provozní rizika
- Kritický tlak spárkaté zvěře: Alfou a omegou zavedení PBH je denzita spárkaté zvěře. Její vysoké stavy omezují přirozenou obnovu a kvalitu mladších probírkových porostů. Bez intenzivního lovu nebo nákladné ochrany dochází k eliminaci melioračních a zpevňujících dřevin.
- Světelné požadavky světlomilných dřevin: PBH zvýhodňuje stínomilné a polostínomilné dřeviny. Pěstování výrazně světlomilných dřevin si žádá specifické postupy, jinak hrozí jejich vytlačení. I tento způsob hospodaření tak stále vyžaduje aktivní péči, nikoliv pouhé ponechání přirozenému vývoji.
- Nároky na těžebně-dopravní technologie: PBH vyžaduje investice do stabilní sítě přibližovacích linek, po nichž probíhají jednotlivé zásahy pomocí harvestorů. Tento už hojně používaný model je šetrný k porostu a omezuje utužování půdy.
- Vysoké odborné nároky na personál: PBH vyžaduje znalost stanoviště, růstové dynamiky dřevin, přirozené obnovy, konkurence mezi stromy, struktury porostu a ekonomického zpeněžení jednotlivých stromů.
- Komplikovanější hospodářská úprava lesa: Věkové třídy a tabulkové ukazatele v různověkých lesích nefungují. Evidence zásob, přírůstku a plánování těžeb vyžaduje náročnější inventarizační metody.
Věřím, že PBH bude cestou erudovaných majitelů lesů k udržení ekologicky a ekonomicky stabilních lesních ekosystémů. Nahrává tomu i úbytek kvalitních pracovníků v pěstební činnosti a v motomanuálních těžbách. Za poslední roky vnímám odklon od monokulturního holosečného způsobu k větší diverzifikaci hospodaření a snaze jít přírodě bližší cestou. Otázkou zůstává, jestli jsme ochotni snížit stavy spárkaté zvěře pro snazší přechod k přírodě blízkým lesům a zakomponovat nové postupy hospodaření.
Tento článek měli k dispozici přednostně odběratelé časopisu Lesnická práce. Přidejte se k nim a mějte přístup k aktuálním informacím z oboru - předplatné snadno získáte ZDE.
Radomír Charvát
Profesní lesnickou dráhu zahájil po absolvování SLTŠ Trutnov 1. 8. 1977. Během své praxe vystřídal posty lesníka, technika výroby a vedoucího lesní správy. Od září 1995 zastával 30 let funkci jednatele a vedoucího lesníka u Lesního družstva Vysoké Chvojno, kde od září 2025, již jako emeritní lesmistr, pracuje jako odborný lesní hospodář a myslivecký hospodář.
Lesnictví, stejně jako jiné obory lidské činnosti, podléhá určitým vlnám, které budí v lesnické veřejnosti sympatie, ale i odmítání.
Před více než 100 lety německý lesník Alfred Möller představil svůj projekt přírodě blízkého způsobu hospodaření, tzv. les trvale tvořivý, ten se však tehdy nesetkal se všeobecnou podporou. Sněm německého lesnictva tento způsob hospodaření nepřijal a ani některé naše tehdejší osobnosti lesnictví tomuto způsobu hospodaření příliš nefandily. V nedávné době (z hlediska lesa) u nás vznikla snaha o přírodě blízké hospodaření v hnutí Pro Silva, reprezentovaná především význačnými lesníky Jiřím Truhlářem a Vladimírem Tesařem. Toto uskupení se záhy rozrostlo o další nadšené lesníky. Jak už to však bývá, když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Mám na mysli, že někteří nadšenci prosazují například nepasečné hospodaření za každou cenu, bez ohledu na klimatické a půdní podmínky, množství srážek či vlastnosti lesních dřevin. Mnohem horší jsou však ti, kteří nepasečné hospodaření mají jen jako záminku k prořeďování porostů bez naděje na přirozenou obnovu se snahou vytěžit ekonomicky zajímavé sortimenty a mnohdy až znehodnotit lesní majetek. Příkladem správného nepasečného hospodaření jsou například lesy na majetku pane hraběte Kinského ve Žďáru nad Sázavou – v převážně smrkovém hospodářství a v optimálním vegetačním stupni úspěšně hospodaří.
K 1. srpnu jsem započal 50. rok své praxe na majetku dnes Lesního družstva Vysoké Chvojno a jsem přesvědčen, že i naše hospodaření je přírodě blízké. Na majetku máme snad všechny způsoby obnovy porostů s maximálním využitím přirozené obnovy. V rámci umělé obnovy vytváříme kostry a pásy melioračních a zpevňujících dřevin a k umělé obnově přistupujeme zejména při změnách druhové skladby, kdy například na SLT 20 nahrazujeme smrk dubem, a dále umělou obnovu používáme pro doplnění nedostatečné přirozené obnovy. Pro využití přirozené obnovy vítám v novém lesním zákoně prodloužení lhůty pro obnovu a zajištění, což do zákona prosadilo Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR. Majetek je převážně borový a nestydím se za obnovu na násecích či menších holosečích vedle porostu. Tento způsob hospodaření je u nás tradiční a kdysi mi ho schválil i pan profesor Zdeněk Poleno. Jako demokrat tvrdím, že každý vlastník má právo zvolit si svůj způsob hospodaření a jen on má právo omylu! Nelíbí se mi tedy, pokud je prosazován „ten jediný“ správný způsob hospodaření. Za přírodě blízké považuji hospodaření s maximálním využitím přírodních sil pro vypěstování ekonomicky zajímavých sortimentů trvale udržitelným způsobem, tedy i se zachováním ekonomické prosperity majetku. Je tedy zřejmé, že hospodaří člověk – lesník, neboť sama příroda by svou produkcí potřeby společnosti neuspokojila.
Závěrem bych chtěl zdůraznit, že se mi nelíbí ani ponechávání souší po kůrovci, které je vydáváno za přírodě blízké hospodaření. Obří kůrovcová kalamita v ČR značně převýšila kůrovcovou kalamitu v Rakousku či Bavorsku a její neúměrnou výši přičítám selhání lidského faktoru.
Kritika našich předků za smrkové monokultury je neoprávněná, neboť oni jen plnili společenskou objednávku. Samozřejmě věděli, že zakládají citlivý ekosystém, a také o něj řádně pečovali, kdežto my jsme na prevenci úplně zapomněli. Vytratily se pojmy jako odluky, rozluky a závory a zejména čistota lesa! Stojící smrkové souše považuji za obžalobu státu a některých lesníků i za důkaz odborného a morálního selhání.
Děkuji za odpovědi (18. 8. 2026), Martina Nentvichová
