Mgr. Patrik Mlynář, vrchní ředitel Sekce lesního hospodářství Ministerstva zemědělství
- Jak byste shrnul hlavní cíle novely mysliveckého zákona, kterou Ministerstvo zemědělství připravovalo v současném volebním období?
Pokud bych měl shrnout cíle poslední novely zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, pak byly následující – naplnit programové prohlášení vlády, které si kladlo za cíl posílit pravomoci vlastníků honebních pozemků a hospodářů v krajině (zemědělců, lesníků) a nabídnout řešení pro současný největší problém myslivosti, kterým je neustále se zvyšující početnost spárkaté zvěře (vč. prasat divokých) a škody, které působí v zemědělství, lesním hospodářství, ale i dopravě.
Otevření zákona zároveň umožnilo provést další potřebné úpravy – konkrétně odstranění nefunkčních ustanovení, řešení výkladových a aplikačních problémů v současné správní praxi, posílení role státní správy či posun zákona do moderní doby. Zejména digitalizace myslivosti pak byla v návrhu novely klíčovým prvkem, neboť by umožnila průkaznější evidenci úlovků, stanovení stupně poškození lesa (spolu se stanovením minimální výše lovu), zavedení centrální evidence škod, loveckých lístků apod. Digitalizace by zároveň významně snížila administrativní zátěž pro všechny zúčastněné.
- Jak probíhala příprava této novely?
Příprava novely probíhala dle mého názoru důkladně – byla vytvořena pracovní skupina, která zahrnovala hlavní subjekty všech zúčastněných stran, tedy myslivců, zemědělců, lesníků a ochránců přírody. Šlo o zástupce jak soukromého sektoru, tak státních podniků. Prostřednictvím tzv. kulatých stolů dostaly příležitost k vyjádření desítky subjektů. Bylo by mylné a do jisté míry naivní domnívat se, že by se s ohledem na zájmy všech zúčastněných stran podařilo vytvořit podobu zákona, která by vyhovovala úplně všem. Cílem bylo najít kompromisní znění zákona. Mrzí mě, že i nalezené kompromisy byly posléze některými popřeny.
- Kde vidíte hlavní kontroverze v projednávání novelizace a příčiny toho, že se novelu zákona nepodařilo projednat a schválit?
K tomu již myslím bylo napsáno mnohé a každý, kdo průběh novelizace sledoval, si patrně udělal svůj vlastní obrázek. Jak jsem již uvedl, u některých bodů nebylo možné nalézt patřičný kompromis – zejména u snížení minimální výměry honitby, nárokových povolenek pro hospodařící subjekty atp. U některých pak sice nalezeny byly, ale jen zdánlivě byly přijaty všemi – to se týká zejména elektronické evidence úlovků a stanovení stupně poškození lesa s navazujícím stanovením minimální výše lovu. Rovněž řešení neustále kritizované nečinnosti a neefektivnosti státní správy myslivosti se nakonec ukázalo pro některé jako nepřijatelné, což mě osobně překvapilo a nutilo položit si otázku, zda nám všem jde skutečně o ten samý cíl – aby byla myslivost opravdu činností ve veřejném zájmu ve prospěch celé společnosti, nikoliv jen nedotknutelným koníčkem, a zda se opravdu chce, aby stát prostřednictvím orgánů státní správy reálně dosáhl snížení stavů zvěře a tím i škod cestou funkčního kontrolního mechanismu.
- I když nedošlo k novelizaci zákona o myslivosti, dozná myslivost ve vztahu ke škodám působeným zvěří v lesích a podpoře obnovy lesa po kůrovcové kalamitě nějakých změn?
Nepřijetí novely zákona o myslivosti v tomto ohledu stav nemění – naopak, problém nezmizel, stále narůstá a stejně s ním i tlak zúčastněné části veřejnosti na jeho řešení. To se týká nejen lesníků, ale i ochránců přírody, zemědělců a dalších. Pokud se však zaměřím přímo na lesnictví, pak budou zcela jistě pokračovat práce na optimalizaci systému stanovení plánu lovu v návaznosti na stupni poškození lesa (ve spolupráci s Národním lesnickým institutem, dříve ÚHÚL) a ověření kontrolního mechanismu pro identifikaci a evidenci jedinců ulovené spárkaté zvěře pomocí fotografie. V současnosti mimo jiné probíhá výzkum týkající se jednoznačné identifikace uloveného jedince dle struktury nosní tkáně a průběžné výsledky vypadají slibně. Práce na novele tak rozhodně nepřijde vniveč a pevně věřím, že se podařilo vytvořit podstatnou část funkčních úprav zákona jakožto základ k dalšímu využití. Alespoň za sebe v tomto vidím jasnou cestu, neboť problémy nelze přehlížet donekonečna a již v blízké době bude nutné přijmout odpovědné řešení, pokud má být myslivost současnou společností i nadále přijímána.
- V počátcích projednávání novely ministr Marek Výborný deklaroval, že je nutné zejména s ohledem na obnovu lesa po kalamitě a potřebu pěstování druhově i věkově pestřejších porostů přijmout současně novely zákona o lesích i myslivosti. Jak chce Ministerstvo zemědělství postupovat s novelizací zákona o myslivosti dál?
Na klíčových částech se bude pracovat i nadále, ačkoliv je jistě škoda, že se oba zákony, které na sebe v jisté míře navazují, nepodařilo schválit společně. Digitalizace v podobě vytvoření informačního systému nicméně nabízí do budoucna mnohá řešení i mimo stanovení stupně poškození lesa, minimálního lovu a zavedení evidence úlovků jako kontrolního mechanismu. Informační systém rovněž umožní jednodušší a efektivnější komunikaci mezi uživatelem honitby, jejím držitelem a státní správou, a to zejména zavedením elektronických evidencí a výkaznictví. To samé lze říci i u evidencí vedených subjekty pověřenými pro pořádání zkoušek z myslivosti, evidenci loveckých lístků a mohli bychom v tomto výčtu jistě pokračovat dál. V digitalizaci myslivosti skutečně vidím do budoucna správný směr, kterému by se měl resort dále věnovat.
Do další novelizace zákona o myslivosti však bude samozřejmě nutné zahrnout nové zadání vlády po sněmovních volbách – pochybuji však, že se zadání bude významně lišit, neboť hlavní problémy jsou dlouhodobě známé a jasně definované. Mezičas zároveň poskytne nejen myslivecké komunitě prostor dohodnout se na konkrétních požadavcích včetně případných konkrétních návrhů úprav zákona tak, aby byl legislativní proces úspěšnější. Pevně doufám, že tento prostor bude zodpovědně využit. Opakovaná vyjádření řady subjektů nás však zároveň utvrzují v tom, že významnou část návrhu novely kromě lesníků, zemědělců a ochránců přírody přijímá i nemálo zástupců myslivecké komunity jako potřebnou a na podstatě úprav se v zásadě shodují. Troufám si dokonce říct, že tuto potřebu vnímá a podporuje i značná část laické veřejnosti.
Celou anketu a další odborné články najdete v červencovém vydání Lesnické práce. Předplatné snadno získáte ZDE.
Ing. Jaroslav Kubišta, Ph.D., ředitel Národního lesnického institutu
- Můžete stručně připomenout výsledky inventarizace škod zvěří zjištěných díky Národní inventarizaci lesů?
Z našeho šetření, konkrétně ze třetího cyklu Národní inventarizace lesů 2016–2020 (NIL), vyplývá, že poškození není rozhodně zanedbatelné. Celkem 8,9 ± 0,3 % všech našich lesů je poškozeno zvěří. Situace se značně liší mezi jednotlivými kraji (kartogram 1).
Pokud se zaměříme na škody okusem na obnově do 1,3 m výšky, je v celé ČR poškozeno 31,8 ± 1,4 % těchto porostů, opět se značně odlišnou regionální situací (kartogram 2).
Kartogram 1: Zastoupení jedinců hroubí a nehroubí poškozených zvěří v krajích, období NIL3 (2016–2020). Zdroj: NLI
Kartogram 2: Zastoupení jedinců obnovy do 1,3 m poškozených okusem v krajích, období NIL3 (2016–2020). Zdroj: NLI
- Jaký princip pro výpočet výše odlovu zvěře v honitbách byl navržen v novele zákona o myslivosti?
Snažili jsme se co nejefektivnějším způsobem navrhnout výpočet minimální výše odlovu podle stavu lesních ekosystémů. Postup vychází z hodnot poškození zjištěných v rámci NIL a také z výše odlovu, odchytu a úhynu. Na základě těchto výsledků se podle metodiky publikované naším kolegou Radimem Adoltem vypočetla minimální výše odlovu, která by zaručila, že se v daném území do pěti let dosáhne únosných hodnot poškození. Pro tento účel byly speciálně odvozeny dva indikátory poškození tak, aby co nejlépe postihovaly zvěří nejvíce ohroženou populaci jedinců stromů v lesích. Šlo nám hlavně o to, aby indikátory co nejlépe odrážely změny v poškození lesa a zároveň byly co nejméně závislé na strukturálních změnách samotných porostů. Takto byl nachystán indikátor celkové poškození zvěří (kartogram 3), který se zaměřuje na všechny živé jedince stromů od 10 cm výšky do 20 cm výčetní tloušťky, a indikátor poškození okusem a vytloukáním (kartogram 4), který cílí na jedince stromů od 10 cm do 1,3 m výšky. V obou případech zvažujeme pouze poškození vzniklá nejpozději v předposlední ukončené vegetační sezóně.
Kartogram 3: Indikátor celkové poškození zvěří. Zdroj: NLI
Kartogram 4: Indikátor poškození okusem a vytloukáním. Zdroj: NLI
Navržený postup samozřejmě není zcela ideální. Hlavní problémy vidíme v nezbytnosti agregace honiteb do větších celků, v novele zákona o myslivosti nazvané jako vymezená území. Síť NIL je totiž navržena primárně pro poskytování spolehlivých údajů na úrovni větších celků, a ani přes dílčí úpravy vedoucí ke zpřesnění neumožňuje poskytovat dostatečně spolehlivé informace o poškození pro jednotlivé honitby. Rovněž spolehlivost v současné době dostupných informací o odlovu, odchytu a úhynu není patrně dostatečná pro zcela bezchybnou aplikaci. Nicméně i přes tyto dílčí problémy věřím, že při vhodném nastavení legislativy by uvedená metodika odvození minimální výše lovu významně přispěla ke zlepšení stavu našich lesů z pohledu poškození zvěří.
- Kde do budoucna vidíte smysluplnou roli Národního lesnického institutu v problematice myslivosti a škod zvěří?
Naším nejdůležitějším úkolem je poskytování spolehlivých informací v rozsahu celého státu. A tak vidím i naši hlavní roli v problematice škod zvěří. Naším úkolem je poskytovat jednotným způsobem porovnatelné informace o škodách ve všech lesích u nás. Naopak podrobné šetření v detailu jednotlivých honiteb vnímám spíše jako práci pro soukromé subjekty. Jsme připraveni jim dodat náležitou metodickou podporu, ale kapacitně je takto detailní šetření ve větším rozsahu mimo naše možnosti.
Obdobně i v širší oblasti myslivosti vidím naši úlohu primárně v úkolech s celostátním rozsahem.
Děkujeme za odpovědi (20. 6. 2025), Martina Nentvichová a Jan Příhoda
