Pro zdárný vývoj vegetace je důležité zejména období rašení pupenů a růstu nových mladých výhonů. Duby patří, na rozdíl např. od habru nebo břízy, k našim nejpozději rašícím lesním dřevinám. Zřetelně později raší již jenom akát. V posledních letech však vlivem mírné zimy a časného nástupu předjaří a jara se pupeny na dubech, v důsledku série teplých dnů během dubna (nezřídka s denními maximy přes 20 °C či dokonce 25 °C), popř. i již koncem března, probouzejí dříve než obvykle.
V teplých, níže položených oblastech se tak stává, že na přelomu dubna a května jsou již některé duby vyrašené s mladými letorosty, které jsou na mráz velmi citlivé. V první polovině května pak při kratších epizodách vpádu arktického vzduchu a následného nočního vyjasnění může dojít k hlubokému poklesu minimálních teplot pod bod mrazu.
Poškození mrazem znamená pro dřeviny zkrácení doby asimilace, snížení přírůstu a nežádoucí celkové oslabení. Další, možná ještě závažnější škody, zejména u mladých stromů, které bývají vzhledem k nízké výšce poškozeny nejvíce, jsou nevratná poškození a zaschnutí terminálních (koncových) pupenů. V důsledku toho pak dochází k různým deformacím, kdy úlohu terminálu přebírají boční výhony, čímž dojde ke zhoršení tvárnosti kmene, důležité pro kvalitu dřeva. Proto je problematika zjišťování doby rašení dubu, popřípadě dalších dřevin, v různých přírodních podmínkách a jejich odolnost vůči pozdním mrazům velmi aktuální a potřebná.
Vzájemné rozlišování časně a pozdě rašících forem dubů je v lesnické praxi velmi důležité pro eliminaci škod pozdními mrazy. Fenologická pozorování u dřevin byla předmětem zájmu botanického i lesnického výzkumu již hluboko v minulosti. Už v polovině 19. století byly rozpoznány fenologické rozdíly mezi různými populacemi dubu.
Z výsledků fenologických hodnocení vyplývá, že mnohonásobně více pozdě rašících jedinců bylo zjištěno u dubu letního, který v průměru raší později, než dub zimní. Toho lze dobře využít při selekci klonů odolných vůči pozdním mrazům. Geneticky podmíněná pozdější doba rašení umožňuje takto vybraným jedincům uniknout poškození pozdními mrazy. Je známo, že významným nástrojem pro množení selektovaných jedinců specifických vlastností (např. pozdě rašících jedinců, tj. odolných k pozdním mrazům) může být autovegetativní reprodukce.
Na pěti pokusných provenienčních plochách s dubem letním a zimním (Netolice, Plasy, Tvrdonice, Troubky, Malenovice) vědci vybrali, na základě fenologických pozorování průběhu rašení, a označili celkem 104 pozdě rašící jedince (94 dub letní, 10 dub zimní).
„Na základě matematicko-statistického zpracování výsledků fenologických pozorování v době rašení byla na pokusných provenienčních plochách s dubem letním a zimním série založené v roce 1984 prováděna individuální selekce klonů s pozdní dobou rašení s cílem vypěstovat syntetické populace odolné vůči pozdním mrazům," vysvětlují řešitelé s tím, že zachytili a opakovaně potvrdili fenologické rozdíly v postupu rašení a zdokumentovali rozdíly v poškození mladých listů a výhonů pozdními mrazy mezi jednotlivými proveniencemi (místy původu) dubu letního a zimního.
Reprodukcí metodou in vitro poté stabilizovali 38 klonů dubu (29 letního a 9 zimního) s pozdní dobou rašení, vyhovující tvárností kmene a rychlostí růstu. Z nich potom vypěstovali syntetické klonové populace dubu odolné vůči pozdním mrazům, které jsou k dispozici pro další testování na ověřovací ploše a k namnožení pro další využití a pro potřeby lesnické praxe.
Dosažené výsledky vegetativní reprodukce těchto klonů tak prokázaly vhodnost použití metody organogeneze (in vitro) ze zimních pupenů dospělých stromů k reprodukci a konzervaci vybraných klonů dubu odolných vůči pozdním mrazům.
Podrobnosti jsou ke stažení na: http://www.vulhm.cz//sites/File/ZLV/fulltext/372.pdf
VÚLHM, v. v. i.
Foto: Igor Štefančík
