O vlastnostech těchto dřevin a jejich chování v lesních porostech toho víme stále málo. Proto vědci z Výzkumné stanice Opočno, VÚLHM, v. v. i., přehledně zpracovali informace z různých zdrojů o vlivu stanoviště na růst a produkci pionýrských dřevin – břízy bělokoré, olše lepkavé, topolu osiky a vrby jívy, tedy dřevin běžně rostoucích v oblastech nepůvodních smrkových porostů, kde se mohou výrazně uplatnit při obnově lesa po kalamitách.
Svoje poznatky publikovali v článku Vliv stanoviště na růst a produkci vybraných druhů pionýrských dřevin, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 3/2022. Shrnují zde ekologické (stanovištní) nároky uvedených dřevin, analyzují jejich růstovou dynamiku a produkční potenciál a srovnávají produkci dané dřeviny na konkrétním stanovišti s druhy jinými.
Kromě mimoprodukčních efektů pionýrských dřevin může být v kalamitních oblastech oceňován jejich rychlý růst a s tím spojená časná produkce. Volba optimální pionýrské dřeviny pro dané stanoviště je výchozím předpokladem nejen pro tvorbu nového lesa, ale i dosažení odpovídající dřevní produkce.
Uvedené dřeviny lze charakterizovat řadou společných vlastností – např. časná kulminace výškového a objemového přírůstu, krátkověkost a také vysoké nároky na světlo, které vytváří předpoklady k obdobnému růstu, produkčnímu potenciálu a konečně i pěstebním postupům. Společným ukazatelem pěstování břízy, olše a osiky k hodnotové produkci je např. délka obmýtí, která by neměla u těchto dřevin překročit 50 let.
Jsou zde ale i rozdíly, například odlišná hustota dřeva, která je z uvedených dřevin nejvyšší u břízy. Nebo nižší dosažitelné výšky u vrby jívy; ta je z analyzovaných dřevin k produkčním účelům nejméně vhodná. Pro všechny druhy pak platí, že největší produkci dosahují na půdách nutričně bohatých.
Také vlhkostní poměry výrazně ovlivňují jejich produkci. Zatímco olše je na dostatečné půdní (případně i vzdušné) vlhkosti životně závislá, u ostatních dřevin je z produkčního hlediska zásadní optimální poměr vzdušné i půdní vlhkosti v kombinaci s fyzikálními vlastnostmi půd. Pro pěstování osiky i olše jsou vhodnější nižší polohy, než je tomu u břízy.
Samotná volba pionýrské dřeviny při umělé obnově lesa je kromě stanoviště závislá také na pěstebním, resp. hospodářském cíli. Kratší obmýtí v délce kolem 50 let představuje u pionýrských dřevin produkční výhodu oproti dřevinám dlouhověkým, také nazývaným dřevinám cílovým.
Bříza bělokorá
Produkce břízy je srovnatelná s produkcí smrku do věku 40–50 let. Později začíná produkce smrkových porostů převyšovat porosty březové. Důvodem je především vysoká náročnost břízy na světlo, a tudíž i nižší počet jedinců v starších březových porostech.
Smrk výškově přerůstá břízu obvykle ve věku kolem 40 let. Naproti tomu doba, kdy buk přerůstá břízu, nastává později, a sice od 50 do 100 let podle stanoviště.
Věk břízy kolem 50 let je považován za limitní pro dosažení optimální hodnotové produkce; ve starších porostech se ve dřevě břízy objevuje jádro, které snižuje zhodnocení dřeva.
V souvislosti s produkcí břízy je také zajímavá problematika pěstování smíšených porostů s touto dřevinou. Pozitivní efekt smíšených porostů na navýšení produkce lze očekávat zejména na bohatších stanovištích při zvýšené pěstební péči. Kromě produkčního hlediska má smíšení příznivý vliv na kvalitu kmene břízy i smrku. Produkčně je zajímavé využití pionýrských dřevin ve směsi se stín snášejícími druhy, jako jsou buk, jedle, smrk.
Olše lepkavá
Olše nejlépe roste na humózních půdách, především v nížinách, podél vodních toků s vysokou hladinou proudící spodní vody, a tedy i dostatkem kyslíku v půdním profilu. Na stanovištích nejlepších bonit je dosažitelná produkce olše lepkavé srovnatelná s produkcí javoru nebo jasanu.
Moderní výchova olše je zaměřená na cílové stromy, kde je možné docílit požadované tloušťky 40–50 cm v relativně krátké době – obvykle do 50 let. Přibližně v tomto věku totiž vytváří olše nepravé jádro, které snižuje zpeněžení jejího dříví.
Mimo vysoce produkční stanoviště je možné využívat olši také na půdách pro ni méně příznivých, a to jako dřevinu přípravnou s meliorační a krycí funkcí. Vědci dokládají úspěšné časné odrůstání olše jak na hydricky normálních, tak především na periodicky zamokřovaných půdách, kde svým růstem převyšuje břízu bělokorou i topol osiku.
Přes její úspěšné odrůstání v raném věku lze na většině méně příznivých stanovišť počítat jen s její krátkodobou účastí v porostní výstavbě. Uvádí se věk do 10 let, kdy je schopna olše snášet i půdy s nevyhovujícím vodním režimem, což vzhledem k rychlému odrůstání může být dostatečná doba na zlepšení podmínek pro kultivaci dřevin náročnějších jako je jedle, dub nebo buk.
Topol osika
Osika může ve vhodných podmínkách dorůst až 40 metrů výšky a výčetní tloušťky převyšující 1 m. Dobré růstové a produkční vlastnosti přitom tato dřevina vykazuje jak ve srážkově chudších stepních oblastech střední a východní Evropy, tak i v chladnějším Pobaltí. Naopak nevhodné pro růst osiky jsou půdy chudé a písčité, kde osika roste pomalu a má křivý kmen.
Ve věku do 50 let bývá produkce osiky na většině stanovišť vyšší, než je tomu u smrku; po tomto věku se na produkci nesmíšených porostů osiky projevují vysoké nároky na světlo a u smrku schopnost snášet zástin. Obvykle mezi 60. – 80. rokem se výrazně zhoršuje zdravotní stav dospělých jedinců.
Článek Vliv stanoviště na růst a produkci vybraných druhů pionýrských dřevin je ke stažení zde
TZ VÚLHM
Foto: Pixabay a archiv VÚLHM
